Všude dobře, v hospodě nejlíp?

Cesty osudů jsou nevyzpytatelné, člověk je na počátku své dospělosti, má tolik plánů, ale vše dopadne úplně jinak. (Tak trochu povídka ze života)

Motto "Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 12.4)

Tolik je na světě lidí, tolik lidí má své plány, tolik lidí má svá očekávání, ale vše dopadne úplně jinak. Osud kartami dokáže tak zamíchat, že někdo stále padá, padá, až se nakonec propadne peklu. A tím může být knajpa páté cenové skupiny. 

Taková Truda Manková by mohla vyprávět. Jde o to, za by vůbec vyprávět chtěla či byla schopná, člověk ji ani jinak nepotká než pořádně namazanou. Nikdy se o ní nedalo říci, že je krasavice. Tou nebyla, neb na vině byly její krátké nohy, povislý zadek ve tvaru hrušek máslovek a velký raťafák, nos jako skoba, jí na půvabu nepřidal. Nicméně coby vysokoškolská studentka (matematika - tělesná výchova) se určité popularity těšila. Ne nadarmo se jí říkalo Matrace. Kluci na fakultě nedostatkem sexu netrpěli, Truda coby kolejní matrace rozdávala na potkání, I ji sex bavil a uměla se při něm pořádně rozparádit. Jenže jednoho dne doparádila. Ne, nechytla pohlavní chorobu, nýbrž neplánovaně otěhotněla. Vždy přistupovala ke splynutí dvou těl nechráněná. Jednou se to dalo vyřešit interrupcí, ale v případě, že do toho vlétla za tři měsíce znovu,  už jí ani ta svěcená voda nepomohla.

Trudin otec Božetěch Manko měl jméno přinejmenším nezvyklé. Do kostela nechodil, na Boha lál, protože jako řezník trpěl pocitem, že má stále málo. Manko se mu jako dobrému obchodníku vyhýbalo, zůstalo tedy jen u jména, ale peněz se stále dopočítat nemohl. A přitom matrace jen praskaly ve šveh. Jeho povedená dcera též, ale v jejím případě matrace v jiném slova smyslu. Kdyby jen tatík věděl, jak se jeho jediné dceři na fakultě přezdívá. Nevěděl. Nevěděl ani, jak se dcerka v tělesných vášních činí, jako studentce tělesné výchovy ji žádná poloha nevyvedla z rovnováhy. V tomto směru na ní její spolužáci ujížděli, míněno v základním i přeneseném významu.

Když přišla Truda s nečekanou zprávou, že je v tom, byla to pořádná rána pro oba rodiče. Otec, i když Božetěch, s Bohem jej nespojovalo vůbec nic krom jména. Přesto se držel jedné zásady. Když se má narodit dítě, pak jedině v manželství.  Ale kdo mohl být otcem dceřina dítěte, když četnost sexuálních partnerů byla v průběhu měsíčního cyklu tak nekontrolovatelná? Starý Manko měl pocit, že svou dceru snad zabije, ale pamětliv jejího požehnaného stavu musel od toho ustoupit. Nakonec to vymyslel.

Onu sobotu roku onoho se pořádal místní bál. A Truda v něm spatřovala jistou spásu. Na opravdové špásování mohla zapomenout, ale na bál jít musela. Šla na něj vybavena otcovou radou, že tam někoho sbalit musí a taky s ním musí hupky dupky do postýlky. A Osud jí ještě v té době přál. Kdo se na bále neobjevil? Vincek ze základky. Ale ne jen tak nějaký Vincek. Už to nebyl žádný Vincek Chcípáček, jak o něm zpívá Vladimír Mišík, ale MUC Vincent Borovička, student lékařství. To už zní jinak. Truda vycítila svou životní šanci, a aby ji mohla docílit, posloužil alkohol. Sama moc dobře z vlastní zkušenosti věděla (kdy obcovala s kdekým, komu Pán Bůh pořádně nadělil do kalhot), že alkohol bortí veškeré zábrany. I když Vincek zprvu do baru moc nechtěl, přece jen to byl aktivní sportovec, Truda to s ním zahrála víc než dobře. A plán se zdařil. Skončili v posteli, kde řádili až do rána. Otec Božetěch i matka Bláža si dali špunty do uší, aby nemuseli slyšet hlasité orgasmy své sexuchtivé dcery.

Po světě chodí tolik důvěřivců, tolik lidí, co naletí na prvního podvodníka, a k nim bohužel patří i Vincek. I když student lékařství, neprozřel past, jenž naň přichystala řeznická rodina, aby skryla nemanželskou hanbu své jediné dcery. Slušný Vincek aby dostál slušnosti, Trudu za choť pojal. Jeho rodiče moc peněz neměli, svatba znamenala nový výdaj, ale řezníci se činili. Zaplatili vše, dali mladým byt, měsíční kapesné, jež bylo vyšší než minimální mzda, a snažili se zetě rozmazlovat, jak jen to šlo. I automobil přidali. Hlavně aby si nespočítal, jak to s Trudiným těhotenstvím vlastně je. Jenže Vincent byl tak unesen příjemnou finanční situací, jež vyplynula ze sňatku, že se vůbec nezamýšlel nad tím, proč se dítě narodilo o měsíc dříve, ale bylo donošené. To mu zkrátka nedocvaklo.

Vincent dostudoval, Truda též, oba získali zaměstnáni a někdo by mohl říci, že vše skončilo jako v té pohádce. Jde však o to, v jaké pohádce. Trudě vstoupila do hlavy pýcha, z ošklivky se stala paní doktorová, pan manžel se náležitě činil, aby se stali městskou honorací, jíž lidé závidí. A Truda samými roupy nevěděla co by. Stala se z ní satorie, jež se na veřejnosti svému muži posmívala, titulovala jej nejapnými jmény, sexu s ním se vyhýbala a raději odskakovala do jiných končin. Nad obyčejnými lidmi ohrnovala nos a nikdo jí nebyl dobrý. Považovala se za VIP ve městě. Doma ani nevařila, aby si nezasmradila kuchyň, vlastně ani nemusela, protože mezi její domácností a jejími rodiči panoval čilý kastrůlkový ruch. Matka Bláža doma uvařila, otec Božetěch dovezl. A nejedlo se u stolu v kuchyni, tam by se nadrobilo, proto se stolovalo na kuchyňském válu v koupelně. Lidé doktora litovali, těžko chápali, jak si mohl tak pěkný muž začít s ženskou, které daly sudičky do kolébky všechno, jen ne krásu, jen ne ženskost, jen ne pokoru. Truda se chovala jak žena rybářova v pohádce o zlaté rybce. Žena rybářova chtěla stále víc, až nakonec skončila v láhvi.

Truda by se do žádné láhve ani vejít nemohla, nicméně si svým chováním zapříčila, že její choť raději domů moc nechodil, bral si služby, protože taková noční neznamenala jen péči o pacienty, ale přinášela i sexuální hrátky se sestřičkami, kterým se nesmírně zamlouval. Ze slušného Vincenta se časem stal celkem slušný prasák, před kterým žádná sukně neunikla. Kdyby jen sukně! Každá vagína se musela mít na pozoru, když kolem ní prošel pan doktor Vincent. Jemu se to líbilo, můžeme říci, že velmi. Sestřičky po nemocnici roznesly, že pan doktor má slabost pro tangáče, a tak ta, která se ještě považovala v kurzu, chodila do práce zásadně v rajcovních tangách (snad s výjimkou Ošťáhalové, jež byla již za zenitem, což se výrazně projevilo na jejích proporcích, tu nějaké tangáče netankovaly, ta sázela na pohodu v bombarďákách). Ale víte, jak to chodí, všeho do času. Když ženská chce, chlapa udolá. A stalo se tak i doktoru Vincentovi, když se při nočních službách stále více a stále častěji sbližoval s Cecilkou. Hezkou, nezadanou, tak trochu potvůrkou, biologické hodiny bily jako na potvoru rychle, žádný nebyl od Berouna k mání, až nakonec zacílila na Vincenta. A on se nechal, už měl plné zuby své věčně nespokojené a svárlivé manželky, když viděl, že se mu rýsuje lepší budoucnost. Rozhodl se proto pro rozvod.

Truda prosila, plakala, vydírala, ale nic platno. Tak dlouho chodila se džbánem, až se ucho utrhlo, a ona zůstala sama. Opuštěná s dcerou Klárou. Takový konec nečekala, tolik si byla jistá poslušností svého muže. Ale kterému muži by se zamlouvalo mít doma hysterku, s kterou si neužije žádný sex, která ani neuvaří, vlídné slovo nezná, chce jen peníze a brát čím dál víc. Jejich lože vychladlo stejně jako jejich vztah, jenž nebyl od počátku ničím jiným než kalkulem řezníkovic rodiny. A řezníkovic Truda dořezníkovala. 

Aby vůbec unesla svou porážku, osamělost, našla zalíbení v alkoholu. Zprvu kvalitní víno, na které byla zvyklá za manželství s lékařem, pak přišel na řadu krabicák. Udělat jeden, dva litry za den jde do peněz, proto je nutné se spokojit s levnější variantou. Truda vzala za vděk víno v krabici, otvírala si je zpravidla, když přišla domů z práce. Ani nevydržela do Televizních novin, v tu dobu ji měla jak z praku. A druhý den nanovo. Nejdřív se držela nepít, když byla v práci, ale pak začínala mít chuť hned z rána. Přicházela tak do školy ovíněná, což jí zpočátku bylo tolerováno. Když ještě byla schopna učit. Jenže pak se vše jen zhoršovalo, až si ředitelka řekla dost a milá Truda dostala výpověď na hodinu.

Bez chlapa, bez práce, opuštěná jen s dcerou, která ji příliš nezajímala. Tak Truda dopadla. Jediným potěšením, kvůli čemu ještě žije, se jí stal chlast. Řezníci ji dokázali sponzorovat, pomáhali s výchovou dcery, ale nezabránili stále větší žumpě, do níž se Truda dostávala. Jestli nevypadala zamlada příliš atraktivně, v téměř důchodovém věku by se jí jeden lekl. Neupravená, uválená, s pytli pod očima. A aby nemusela doma čučet do holých stěn, objevila zastrčený pajzl, v němž jsou častými štamgasty lidi z ulice. Bezďáci bez zubů s vyhaslým pohledem a opileckými tlachy, v nichž rozvíjejí svou životní filozofii. Mezi nimi našla Truda své soukmenovce, pro něž už není žádnou matrací jako za mlada, ale pouhou houbou. Houbou nacucanou pivem, levným vínem a občas panákem rumu...