Vánoce tehdy : Baňky na stromečku byly skleněné, ručně vyrobené a stejně tak i malované. Pokud spadly náhodou na zem bylo nevratně po nich . Ještě jich pár mám a opatruji je jako oko v hlavě.

Baňky dnes ? Ty z IRISY Vsetín někde zmizely, místo nich nastoupily nevzhledné plastové koule z Číny, které pokud spadnou na zem poskakují na ní jak pingpongový míček.

Dárky tehdy, většinou nám splnily tajná přání či sny, stavebnice Merkur, brusle, lyže, oblečení, vlastně cokoli, ale hlavně kvalitní tuzemské výroby.

Dárky dnes ?Stejně jak ty baňky, povětšinou produkce "made in China", které po pár dnech,pokud už nejsou pokažené končí někde v koutě a zanedlouho ve sklepě a nebo i v popelnici.

Vánoční cukroví, tedy pokud si ho pečete sami doma , bylo stejné jako nyní, a že by jsme trpěli nedostatkem potravin ,či přesněji ovoce tomu už může věřit jedině ten kdo o té době nemá ani potuchy a nebo ten kdo zde má potřebu zviditelnit se stále dokola omílanými frázemi na kterých je ale pravdy pramálo

Sedmdesátá léta, fakz jsme zde sem synkem zbědovaní, hladoví :-) https://denikceskebabicky.files.wordpress.com/2010/10/davno1.jpg

Tahle paní asi žila mládí v padesátých letech, já tedy později asi jako Jirka Hermánek, a musím říct, že za mě regály prázdnotou už nezely, dokonce jsem někdy uloivila skvělou věc z dovozu, např. nůžky Fiskars z Prago impo stříhají skvěle dodnes, ale to jen tak pro zasmání. Pro zasmání je i celý článek. Takže asi tak za mě...

Jiří, opravdu nic osobního. Čteme se zde každý den. Na mne působíte pak dojmem, že víceméně prokazujete, že jste typ pro jakýkoliv režim. Najít své cesty, cestičky - pochopit kdo vládně, či asi dále bude - předběhnout pořadník na auto ap. Já tady vlastně píšu za dědka a otce - Uznávám !, jistě, již pohodlné a bez nebezpečí. Jeden zničen a okraden - druhý podezřelý. Jak píše p. Jílek, rodič, vedoucí odborník - zase vyhozen - kritizuje tanky 1968. Těm lidem, to bezdůvodně vzalo podstatnou část života - režim je odstavil a doplatil na to. Odborníci nebyli, tedy rodič opět objíždí západní Evropu, dělá kontrakty a využívá svých jazyků ze škol 1 Republiky. Doporovází jej STB. Žil, přežil i užil. Takových byly mraky - společný jmenovatel - Vzdělní, pracovití a slušní lidé ! Zatrolení komunisté, ani v noci nedají pokoj ... Viz autentický noční výkřik z ložnice - Já, jako kluk hleděl a nechápal ...

Mirku, já nejsem protestní typ. Tedy, pokud se mně nebo mým blízkým neděje nic zlého, držím hubu a krok. Tak třeba na ty Palachovy dny jsem chodil ze zvědavosti a když to hrozilo "přeshubudáním" utekl jsem.

Vytočila mě až smrt toho studenta Šmída, která sice byla fingovaná, ale já to tehdy nevěděl. A to už jsem nechtěl ustupovat a jednu pendrekem jsem také koupil.

Baví mě Vaše poznámka o "předběhnutí pořadníku na auto". Musím, už po 65. opakovat, že jsem v roce 1975 přišel na konci srpna z vojny, vybral peníze, co mi poslal autobazar a ještě tzv PSM a bylo dost na auto.

Někdo mi poradil Bílou Labuť, já tam v úterý zavolal a ve čtvrtek jsem si domů z Bílé Labutě vezl červenou Š110L SPZ: ABX 89 48 (v té době si člověk SPZetky pamatoval).

Jiní mají jiné zkušenosti, já mám tuto. Na žigulíka jsem čekal asi rok a půl a koupil ho v květnu 1989. A jeden kamarád mi hned nato "zmršil" motor, takže auto pak jezdilo blbě.

A to bylo také poslední auto, které jsem koupil nové. Za svobody kupuji pouze ojetiny. Je to tak lepší.

Nedá mi to, abych ještě nepřispěl do diskuze. Pan Petr Jílek píše:

"Mám pokušení před slovem jistota napsat "zatím" neb lidi typu p. Hermánka, sní o návratu doby, kdy tyto jistoty byly jen pro ně..."

Musím ho a všechny ostatní ubezpečit, že jsem nikdy k nějaké nomenklaturní kastě komunistů se zvláštními obchody nepatřil a pravda, asi tak 6 let se nám vedlo lépe, než našim kamarádům.

Dlouhá školení v cizině, přesně jak to píše autorka, také znamenala ušetřené valuty a o něco vyšší životní úroveň. Ale, jistota tohoto příjmu nebyla žádná a ze ztrátou pozice šla i ztráta těchto materiálních výhod.

Ostatně, to je vlastně ta příčina, proč nomenklaturní komunisté, vyhození po roce 1968 tak běsnili. Ztratili ty výhody, které do té doby měli.

Ale k věci, ovšem až v pokračování....

Autorka patrně nezná vtipný německý novotvar "Eierlegende Wollmilchsau"

https://www.google.cz/search?q=eierlegende+wollmilchsau&ie=utf-8&oe=utf-8&client=firefox-b-ab&gfe_rd=cr&dcr=0&ei=rT0uWpr8JPGA8QfT956oDw

V prostém českém jazyku to znamená "něco, co plní všechny požadavky". Jako třeba malé, levné, nízkoobsahové autíčko s velkým komfortem, bezpečím, rychlostí a prestiží.

Prostě na všem a na společenském systému obzvláště, musíme vždy něco obstrouhat. Socialismus chtěl rovnost a sociální jistoty, ale "zabukala" na tom svoboda.

A my dnes máme "hafo" svobody, ale také svobodu být nezaměstnaný, zkrachovat, přijít kvůli dluhům o střechu nad hlavou, být pronásledován exekutory. Atd.

Prostě, ani v tomto systému jsme nevyšlechtili ono bájné zvířátko

"Eierlegende Wollmilchsau", které snáší vejce, dává vlnu, mléko a maso. Vždycky nám bude něco chybět a to je zcela zákonité.

U nás měli v jednotě pro rodiny s dětmi balíček s kakaem a pár drobnostmi na vánoční stůl. My bydleli na vzdálené samotě, nedostalo se na nás. Byl jsem vyslán do města pro kakao. Vrátil se bez něho...nikde nebylo.

Záviděli jsme těm, co pracovali v průmyslu, neb dostávali kolekci, a teď si představte to pozdvižení, když měli u jedněch lidí DVĚ!!

Jednou jsem se stal účastníkem zájezdu. Jelo se před vánocemi autobusem o Prahy. Hned v prvních ulicích křičely ženské: Tady zastavte, tady zastavte!

Byly totiž vidět za výlohou pomeranče.

Jiří nabízí svůj pohled - přidávám svůj. Samozřejmě, že v socialismu se žít dalo, zejména pokud se člověk nevyhraňoval. Na to postupně přišla většina a tak jsme se pěkně pokroutili. Člověk byl prostě znormalizován. Zejména na trhu, bylo vidět jak to nefunguje - vše naruby. Mám práci - nemohu o ni příjít - všichni zaměstnaní - nic nevyrobí - viz HDP. Pořád ta extenzita předbíhala intenzitu ! Peněz, jakkoliv nebyl nadbytek - ovšem více jako zboží ! Pak jistě, prodavači - jako celebrity - v obchodě, další obchod. Pak jistě, názory se rozčlení - Opravdu vidím svého rodiče, jak domů přináší záchodové prkénko - původně šel pro cosi jiného ! To neměli, zase něco jiného měli ! ... Bylo to krásné a stálo to za ovno - pak i ono prkénko na WC, prozíravě dobré ! ...

Dojat jsem si přečetl líčení těch hrůzných útrap za bolševika a maně přemýšlím, jak jsme to vůbec mohli přežít?

Autorka ale zcela zapomíná, že nejen zbožím živ je člověk. Tak třeba pocit, že mám práci a že o ni nemohu jen tak přijít, je k nezaplacení.

Zajímalo by mě, zda autorka za tzv. socialismu vůbec někde pracovala a pokud ano, tak kde, jako co a jak dlouho?

No jo, ona není práce! Ach ten kapitalismus. Já teď mohu vzít telefon, a do pěti minut mám práci a ještě si pro mne přijedou. A až půjdu domů kolem cestovky, tak mám JISTOTU, že si tam za jednodenní mzdu koupím zájezd do Vídně, a mám JISTOTU, že mne tam pustí. Ale ono je venku škaredě, tak se na to vybodnu, a nechám to na jaro, proč bych se jako spokojený důchodce honil...

Mám pokušení před slovem jistota napsat "zatím" neb lidi typu p. Hermánka, sní o návratu doby, kdy tyto jistoty byly jen pro ně...