Vánoce, Vánoce přicházejí

Je před Vánocemi a mě advent vrací do minulosti. Jaké byly Vánoce za soudruhů? Lidé za jejich vlády nenakupovali, lidé sháněli. Za jejich vlády vznikla tzv. podnikatelská kasta. Byla nezákonná.

Motto "Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš." (Kazatel 7 - 9, Stejný úděl všech, 9.10)

Vánoce jsem měla odjakživa ráda. Jako dítě i jako dospělá. Miluji jejich neopakovatelnou atmosféru, a protože jsem nebyla vychována k tomu, abych žila konzumem, abych v životě hrabala, patřím v tomto směru za šťastné jednotlivce. Nehoním se za věcmi, neb věci jsou jen věci. 

Když dnes vidím nabité obchody zbožím, do toho davy lidí, kteří nevědí, co by koupili, říkám si, kde jsou ti lidé žijící na pokraji chudoby? Někteří naši politici takto hovoří, zřejmě jen z toho důvodu, aby si získali či udrželi voliče. Ke skalním komunistům se přidává i SPD. Slova jsou jedna věc, realita je věcí druhou. Životní úroveň se nám tak zvýšila, že si lidé nemohou naříkat. Mohou nakupovat, nemusí se s ničím shánět, všeho je dostatek.

Za soudruhů to bylo odlišné. V obchodech regály zely prázdnotou, nebo poloprázdnotou, a neměl-li člověk kontakty, musel vzít za vděk tím, co se nabízelo. Ale taková uplacená prodavačka dokázala zboží schovat, a tak se do našich životů vžil výraz podpultovka. Někdo měl ještě větší štěstí, to když se mu podařilo koupit tuzexové bony od vesksláků. Prokádrovaní lidé z různých československých podniků, byly to tzv. PZO (podniky zahraničního obchodu), měli možnost vyjíždět do zahraničí, případně tam pracovat a tím dostávat plat ve valutách. A ty prodávali. V zemi vznikl výnosný byznys, jenž pramenil z toho, že bylo spousta zboží nedostatková. Někteří podnikavci si na tom vybudovali své podnikání na černo, což bylo nezákonné, ale soudruzi toto vcelku tolerovali. Vždyť kdo z nich čas od času nepotřeboval nějakou tu valutu či bonovou poukázku do Tuzexu. A tak vznikla v naší zemi podnikatelská kasta, jež se mohla honosit nadprůměrnými příjmy z nezákonného podnikání, ale vzhledem k tomu, že měla kontakty na vlivné soudruhy i policii, nic se jim nestalo. Život za socialismu šmelině přímo nahrával. Můžeme se domnívat, že mnozí vlivní v naší zemi pocházejí právě z takové líhně. Po Listopadu 89 jen odhodili komunistický kabát a patřičně to tady rozjeli. Najdeme je mezi vrcholnými politiky.

Na šmelině a černém obchodu participovali i ruští oficíři, kteří k nám dováželi výrobky ze Sovětského svazu. Byla to rádia, která nehrála, případně se brzy rozbila, dále to byly šicí stroje, které se vyznačovaly velkou poruchovostí a žena na nich toho moc nenašila. A k tomu můžeme přidat i ruské barevné televizory, jež prosluly agresívními barvami, z nichž až zrak přecházel. Mám-li to shrnout, to, co vyrobili v zemi bratra z Východu, byl obyčejný zmetek. Věřili byste, že to někteří naši lidé koupili, že se nechali napálit? Když obchody toho nabízely tak málo, mnozí lidé sáhli po výrobku, který si koupili od ruského oficíra. Dnes se hovoří o šmejdech, ale v dobách socialismu šmejdi rovněž existovali. Ti, co prodávali cosi Made in Soviet Union, byli předlistopadovými šmejdy. V podstatě jen prodávali jakési makety výrobků, někteří lidé jim to zbaštili a zmetek si koupili.

Za soudruhů kolikrát chybělo i uhlí, v zimě vlaky zamrzaly, nabíraly zpoždění, uhlí se nedalo vykládat. Na gymnáziu, kde jsem učila, byla v každé třídě plynová kamna. Topilo se jen první dvě hodiny, pak chodil školník a kamna vypínal. Třídy rychle vychládaly, byl v nich nedýchatelný vzduch, větrat se nesmělo, aby nedocházelo k tepelným ztrátám. A když jste náhodou okno otevřeli, do místnosti pronikl nedýchatelný vzduch, protože soudruzi ničili vše, co se jim dostalo pod ruce. A tím bylo i životní prostředí. Zimní inverze spouštěly opakované onemocnění dýchacích cest. A v tom jsme žili. Vzpomínám si, že zimomřivé studenty zpravidla první dvě hodiny posedávaly na kamnech, aby do sebe načerpaly teplo. Školník, který nešel pro slovo daleko, často říkal "Ony si tam pečou ty svý buchty..."

Toť má retro vzpomínka na sociální jistoty komunistů. V jednání s nimi musí být člověk opravdu obezřetný, protože jinak hrozí, že se rozlezou všude jako rakovina. A to není žádná legrace. Svou více než čtyřicetiletou možnost tzv. proflákli, nechť jsou v koutě a mohou být rádi, že se s nimi nenaložilo, tak jak oni nakládali s těmi, kteří s nimi nesouhlasili. Dá se předpokládat, že naší zemi bude trvat přinejmenším čtyřicet let, než se z komunistického dědictví uzdraví. Stále platíme daň za jejich diktaturu a budeme ji platit ještě dlouho. To by měli lidé pochopit...