Válka důchodců

Vyprávění ženy o životě v bytovém domě, kde dvě sousedky důchodového věku vyvolávají konflikty s ostatními

Motto "S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Rady a napomenutí, 30)

V každé generaci najdeme problematické osobnosti. Ať jsou to náctiletí, lidé středního věku či důchodci. Jsou zkrátka mezi námi lidé, kteří nedokáží svou energii zúročit tím správným směrem, uchylují se k invektivám a pletichám, které pak vyústí ve války. Tak jako babice, s níž sousedí můj byt. Vyhrávala mi každý víkend brzy z rána od pěti hodin. Netvrdím, že mi to bylo příjemné, nicméně jsem na její víkendové diskotéky nereagovala a ona s tím přestala. Její kamarádkou je žena s výraznou nadváhou, která pro změnu bydlí nade mnou. Tu neumí chodit jinak než dupat a její slovník se sestává z vulgarismů. Když člověk bydlí pod takovou dupající ženštinou, musí počítat s tím, že mu bude sypat smetí na parapet. Ale co naděláte, kdybyste zareagovali a něco jí řekli, bylo by to pro ni velké zadostiučinění, a ona by mohla znečišťování stupňovat. Je proto lepší přehlížet ji stejným způsobem jako babici od vedle.

Babice od vedle zkouší, co lidé v domě vydrží. Jdete třeba kolem společné nástěnky, na niž babice vyvěsí, že Karpíšek před dvaceti lety ukradl kolo. Karpíškovi jí leží v žaludku, neboť jsou to velmi aktivní důchodci, kteří hodně cestují, věk kolem osmdesátky, ale mladistvá vizáž. Příjemní lidé, kteří se netrápí tím, co babizna dělá. Zvolili stejný způsob jako já, jednoduše ji přehlížejí. Anebo mladý Pelikán. Bydlí nad babiznou. A ona na něj zazvonila s tím, jestli by mu mohla ukázat, jak se má správně sprchovat. Pelikán s díky, že takovou instruktáž nepotřebuje, zavřel dveře. Ale ne každý je s to zachovat si odstup a nadhled nad tím, co babice páchá. Takoví Jankovcovi jsou z ní nešťastní a berou si vše tak osobně, že z toho jednou Jankovcová skončila v nemocnici. Vylétl jí tlak poté, co si na svou adresu z úst zlomyslné babice vyslechla, že v mládí proslula jako alkoholička. 

Neděle, která se nese ve slunci. Nezkazí ji žádný bouřkový mrak. Místo aby se babice radovala z hezkého dne, připraví Jankovcovým chvilku, při níž se oba manželé přestanou ovládat. Bydlí pod babicí a stěžují si na ni. Na její zlomyslné kousky. Jako třeba dneska. Jankovcová si pověsila prádlo na sušák před balkónem a babice si pověsila kapající svetr na svůj sušák. Svetr nebyl vyždímaný a voda z něj jen tekla. To bylo pro Jankovcovou příliš, protože je pověstná svou čistotností a úklidovými prostředky. Uklízení a bělostné prádlo se stalo smyslem jejího života. Aby na její prádlo odkapával svetr od babice? I vyslala tedy svého muže Jankovce, aby zjednal nápravu. A tak se stalo. Jankovec na babici zběsile zvonil, několikrát kopl do jejích dveří, až nakonec otevřela. Otevřela, aby si vyslechla, že si  tak dlouho koledovala a bude tedy válka. Zatímco se Jankovec celý chvěl vzteky, babice zachovala klid a řekla, že zavolá policii. Rámus byl tak silný, že vyburcoval tučnici, a ta vyběhla své kamarádce na pomoc. Jankovec to od ní schytal, ta mu pro změnu lála jadrným jazykem.

Scénka skončila tím, že babice zavolala synovi a zároveň po domě vykřikovala, že si bude muset pořídit nové dveře. Jankovcův kop do jejích papundeklových dveří byl natolik silný, že je v nich díra. To mi tedy řekněte. Jak takhle někdo dokáže existovat. Vidím za vším nečinnost, jistou dávku nudy. Dnešní důchodci mají hodně možností, jak naložit se svým volným časem. Ty, které znám, jsou velmi zaneprázdnění, protože neustále něco podnikají. Dá se chodit do knihovny, můžete se zapsat do různých kurzů, podnikat výlety. Vše jen záleží na každém z nás. Babice od vedle se těší dobrému zdraví, mohla by bezesporu svůj čas strávit smysluplněji než vymýšlením naschválů, které páchá svým sousedům.

Klid, nadhled a ignorance, nic jiného na lidi typu babice neplatí. Když nebudou mít nikoho, kdo je ochoten se nějakým způsobem podílet na jejich alotriích, věřte, že je to časem přejde...