V Bruselu nám nasazují psí hlavu

Občas mívám pocit, že nám v Bruselu nasazují psí hlavu. Jací jsme to my Češi národ, když nejásáme nad dalšími regulacemi, dalšími nařízeními

Motto "Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 10.28)

Jsme opravdu malou zemí, navíc nejsme soběstační, ležíme v srdci Evropy, je proto nutné někam patřit. A my patříme do Evropské unie. Dřív jsme byli součástí Varšavské smlouvy a RVHP, z Moskvy nám diktovali, co musíme a co nám není dovoleno. Čili jinými slovy, žádná demokracie se nekonala, my museli poslouchat. Až příliš dobře jsme jako národ zakusili, jak chutná příkoří, jak chutná diktát.

Žijeme v nových společenských podmínkách, daří se nám stále lépe, ale kolikrát jsem na pochybách, zda opravdu žijeme v demokracii. Protože z Bruselu přicházejí rovněž diktáty, které se nazývají regulacemi, novými opatřeními, kvótami. A my, protože jsme v historii okusili nesvobodu a útlak, jsme v tomto směru jaksi citliví. Jsme citliví na to, když nám někdo snaží diktovat, co musíme. Jednoduše se v nás v takových chvílích spouští obranné mechanismy, jež se v nás vybudovaly v dobách poroby. Cítíme, že se ocitáme v situaci, již už jsme zažili, proto se jí přirozeně bráníme, nechceme ji. Bráníme se novým regulacím, nejvíc snad uprchlickým kvótám, bráníme se dalšímu papírování. Protože jestli jsme byli za komunistů zavaleni papírováním, není to nic ve srovnání, co se na nás neustále valí z Bruselu. A my už máme jaksi plné zuby další byrokracie, dalších státních úředníků, kteří nic neprodukují. Opravuji, produkují haldy nesmyslných papírů. A státní úředníci jsou hodně drahý špás. Přibývá jich jako hub po dešti.

V Bruselu na nás hledí jako na méně přizpůsobivé, ale nedochází jim, proč reagujeme, jak reagujeme. V jádru jsme tolerantní národ, ale vzhledem k zažitým příkořím máme rádi jasně nastavená pravidla, jež jsou spravedlivá pro všechny. Kolik už jsme si museli na svou hlavu vyslechnout výtek, přicházejících z Bruselu. Ale my nemůžeme jen stát a poklonkovat a skákat podle toho, jak úředníci z Bruselu pískají. Nevím, zda některá z jejich regulací a opatření byla pro náš národ přínosem. Spíš ne. Dřív jsme měli bratra z Východu, teď hledíme na Západ, ale po pravdě řečeno, občas dostáváme také pěknou čočku. Třeba tím, že jsme kritizováni za to, že diskriminujeme jiné národnosti. Nemyslím si, že je v tomto tvrzení něco pravdy. Jak už jsem uvedla, máme rádi fér pravidla pro všechny. A na toto v Bruselu neslyší, víc jim vyhovuje, když nás mohou kritizovat.

Je ta přemíra regulace ještě demokracií? Nebo je to diktát v jiném rouše, než jaký byl dříve? Toť otázka k zamyšlení. Snad bychom měli být důraznější v tom, abychom úředníkům v Bruselu řekli naprosto jasně, že nám nemusí nasazovat psí hlavu, že to, jak se chováme, plyne z naší historické zkušenosti. A jsme zkrátka opatrní a chceme si zachovat národní hrdost. Nebo snad ne?