Ukradená palma

Vyprávění ženy, která je matkou dvou synů, z nichž každý je velmi odlišný. Prvorozený syn přináší radost, druhorozený starost

Motto "Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a bázeň boží)

Kdybych Dominika neporodila, podezírala bych přírodu z toho, že není mým synem. Někdy mě napadlo, že mi ho třeba v nemocnici vyměnili, ale podobá se na mého muže. Prvorozený Jakub přináší radost odmalička. Nikdy s ním nebyly starosti. Vše zvládal se samozřejmostí sobě vlastní. Školku, školu. Výborně se učil a my jsme jej nemuseli do ničeho nutit. Chtěl sám. A nikdy se nespokojil s dvojkou, jeho krédem bylo a je být nejlepší. Vystudoval vysokou školu a stal se počítačovým expertem v mezinárodní firmě. Nemusím ani zmiňovat, že má hodně vysokou životní úroveň. A nejen ji. Šťastně se oženil, jeho žena pracuje jako psycholožka, mají malého syna, který kráčí v jejich šlépějích. Ukázková rodina, kterou vám může kdekdo závidět.

S Dominikem se vše odvíjí naprosto jinak. Už od jeho narození. Zdravotní problémy, kdy jsme se obávali o jeho život. Snad kvůli nim se mu dostávalo z naší strany hodně pozornosti. Přiznávám, že jsme jej rozmazlovali, protože jsme se o něj báli. Zatímco Jakub vše zvládal na jedničku, Dominik je jeho opakem. Začal pozdě chodit, pozdě mluvit, ve školce s ním byly problémy. Ubližoval jiným dětem a mě to mrzelo. Se školou problémy jen narostly. Nechtěl se učit, ve škole nedával pozor, rozčiloval učitelky, které ho neměly rády. Předpokládaly, že bude stejně talentovaný jako jeho bratr. Ale nebyl. Neumíte si představit, co jsem se kvůli němu natrápila. Manžel si s ním také nevěděl rady, byli jsme s rozumem v koncích. Chodili jsme s ním k psychologovi, ale nemyslím si, že by to pomohlo. S Dominikem byly potíže, kam se člověk podíval. Na základní škole jednou propadl. Pro nás ostuda, jemu však všechno ukradené. Ale přitom se mu dostávalo stejných podnětů jako Jakubovi, proč se vyvíjel tak odlišně? Mezi bratry panovala nevraživost. Po letech si uvědomuji, že Dominik mohl na svého úspěšného bratra žárlit, a snad proto dělal vše, aby na sebe hloupě upozorňoval.

Dominik se vyučil instalatérem, ale svou práci nedělá. Po škole do žádného zaměstnání nenastoupil a zůstal doma. A my s manželem abychom jej živili. Udělali jsme velkou chybu, když jsme nebyli dostatečně důrazní a zásadoví, když jsme netrvali na tom, aby pracoval. Dostával od nás peníze, chodil do hospody, domů se vracel opilý a dělal jen ostudu. Cítili jsme se před sousedy trapně za syna, který si z ničeho hlavu nedělal. Nakonec jej manžel jednoho dne vyhodil. Zabalil mu věci a řekl mu, ať jde, že nám došla trpělivost. 

Dominik zmizel a my nevěděli, kde se potlouká. Někdy u nás zazvonila policie a ptala se na syna. Občas přišla obsílka od soudu. S manželem jsme nemohli spát, do nekonečna jsme probírali mladšího syna. Kde jsme jen mohli udělat chybu, že se takto chová. Vždyť vyrůstal ve stejném prostředí jako Jakub a přesto je jiný.

Bydlíme v malém městě, v němž se lidé znají. Nejraději bych se odstěhovala někam pryč, kde o nás lidé nic nevědí. Protože máme s manželem z ostudy ušitý kabát. Minulý víkend kdosi ukradl nádhernou palmu na pozemku zdejšího zámožného podnikatele. Vše vzhůru nohama. Policie, vyšetřování. A co myslíte, kam stopy vedly? K našemu synovi, který přebýval u svého kamaráda. Dařilo se mu před námi ukrýt a přitom bydlel ve stejném městě. A Dominik dostal nápad ukrást palmu a prodat ji. Potřeboval s kamarádem peníze a nic lepšího jej nenapadlo. V noci vstoupili na pozemek a palmu vykopali. Zpeněžit ji se jim však nepodařilo, protože ji poškodili. Nakonec ji spálili, neboť jimi cloumal vztek.

Není pro mámu většího trápení, než když vidí, že její dítě žije na hraně se zákonem, případně zákon porušuje. Nedokážu se radovat z Jakuba, protože si uvědomuji existenci našeho mladšího syna, který táhne náš život ke dnu. Jako by nad námi visel Damoklův meč a my nevěděli, kdy spadne. Jímá mě hrůza, v noci nespím a jen přemýšlím, mám strach. Strach z meče, ale na druhou stranu si říkám, že se třeba jeho spadnutím vykoupí naše trápení, které mně a manželovi ubírá sílu prožívat život.Cítím jen tíhu našeho kříže a nevidím žádné slunce...