Turista comunista

Za soudruhů frčel jeden vtip. Je o českém turistu v Itálii, který při svých prohlídkách památek narazí na místní rajdu

Motto "V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se radovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil." (Kazatel 1, Hledání blaženosti, 2.10)

Z dob soudruhů se mi vybavuje jeden vtip. Český turista je na vysněné dovolené v Itálii. Tam si prohlíží památky a v jedné uličce natrefí na profesionální šlapku. Ta mu nabízí své tělesné služby. On jen však kroutí hlavou, je si vědom toho, že jeho peněženka zeje téměř prázdnotou. Rajda to však nevzdává a ptá se "Omosessuale?" On zavrtí hlavou, že ne. "Impotente?" Opět zakroutí hlavou, že tomu tak není. Pak to celé prostitutce dochází a říká "Turista comunista?" A Čech, rudý hanbou, přikyvuje. 

Kde jsou ty časy, kdy se na české turisty nahlíželo jako na turisty komunisty. Když už se někomu poštěstilo a podařilo se mu koupit zájezd na Západ, zpravidla neměl moc peněz na rozhazování. Totéž platilo i o devizových příslibech, kdy si mohl bankou pečlivě vybraný občan zakoupit omezené množství valut. A když pak vycestoval za ostnaté dráty, musel hodně počítat. Aby si mohl koupit zmrzlinu, nějaké pití, pohledy, suvenýry na památku.

Naše životní podmínky se velmi změnily. Český muž si díky své solventnosti může dopřát služby kněžky lásky v zahraničí a nemusí být podezírán z toho, že je homosexuál, impotent či komunistický turista. Český turista již není považován za "turista comunista", ani za paštikáře, český turista si může dovolit tradiční destinace u moře, může cestovat i do exotických krajin, poznávat svět, vše záleží jen na jeho financích. A ať to chceme přiznat, či ne, peníze se Čechům dostávají. A Češi cestují rádi. Kolikrát až žasnu, že se Češi vydávají do všemožných končin světa a přitom nemluví žádným cizím jazykem.  Na svých cestách jsem se setkala s Čechy, kteří vůbec neuměli vyplnit vízový formulář, a kdyby jen to. Někteří Češi se nebojí vyrazit na výlet, pořádaný cestovkou dané lokality, a přitom neznají ani slovo anglicky či jiného jazyka. Stejně tak mě udivuje, když si někdy vyslechnu konverzaci některých svých krajanů. Jsou na exotické dovolené, na níž se jim dostává hodně dobré stravy, v porovnání s českou se jedná o jídla lehce stravitelná s velkým množstvím zeleniny. A Češi skuhrají a raději by si dali tradiční knedlo, zelo, vepř či svíčkovou na smetaně. Vždyť českou kuchyni mohou mít celoročně, proč neochutnat něco, z čeho nás nechytne žlučníkový záchvat. 

I když si Češi rádi hrají na nespokojeného králíčka, měli by připustit, že mají možnost cestovat dle vlastní libovůle. Měli by přiznat, že cestování obohacuje. Přináší nové zážitky, o které je nikdo nemůže připravit. Komunisté nám v tomto směru nedopřávali, a vznikaly proto vtipy o chudém českém turistu v Itálii, jenž byl prostitutkou podezírán z homosexuality, impotence, až nakonec vyšlo najevo, že jde o "turista comunista."