Trychtýře by nebyly?

Jaké zažívá učitel na konci školního roku pocity, kdy se většina žáků probouzí z hibernace a čekají, že jim budou létat holuby kamsi

Motto "Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 14.7)

Včera jsem málem nabourala. Jela jsem ze školy tak rozhozená, že jsem na vteřinu ztratila koncentraci nad řízením, naštěstí jsem se včas probrala. Ono to máte těžké, když jste po celý den pod palbou nezvedených jedinců. Jedna žákyně osmé třídy mi řekla, že jsem ji naštvala, ale nepoužila slovo naštvala, nýbrž jeho vulgární variantu. I toto se může stát. Za svou dlouholetou praxi se ocitám v situacích, kdy si uvědomuji, kam až se dnešní mládež odváží jít. Když ji upozorníte na to, jak se chová a vyjadřuje, odpoví vám, co je vám do toho. Dívka se urazila, když jsem jí dvakrát sebrala papír, na který si něco čmárala. Že by se měla učit anglicky? Nač, to je nuda, učit se stojí nějaké úsilí, které dnešní žáci zpravidla nemají.

Zjišťuji, že tím, jak se blíží konec školního roku, se většina žáků probouzí z jakési hibernace, mžourá na vás svýma očima, která vám říkají, že vůbec nevědí, o co běží. Jediné, oč tu běží, je závěrečné vysvědčení, na němž se budou vyjímat výsledky jejich snažení. "Každému podle jeho zásluh", slova komunistů z předlistopadové doby. Nejsem sice příznivkyní této strany, ale myšlenka tohoto rčení mi není proti mysli. I já naservíruji všem těm, kteří na poslední chvíli chtějí dohnat to, co dohnat nelze, podle jejich zásluh. A to zůstávám bez komentáře k jejich chování, protože jsou takto vychováváni ve svých rodinách. K drzosti a neuznávání jakýchkoli hodnot. To, v čem rodinná výchova selhala, bude škola těžko napravovat. Víme, že velkou roli hrají vrozené geny a sociální učení v rodině. Vzhledem k tomu, že nejsem nakloněna jakékoli lenosti, podvodům a alibismu, kdy vám někdo chce podsouvat, že se nemohl naučit, vidím, že budu muset nadělit nedostatečné všem těm lenochům, kteří má varování po celé pololetí ignorovali. Mám pocit, že by mě někteří z nich raději viděli mrtvou. Ale zkrátka neumím ustoupit ze svých zásad. A ani nechci. Že bez práce koláče nejsou. 

Nejhorší kombinace žáka, kterého můžete učit, je lenoch, který je s chováním na štíru. A mnozí z nich si myslí, že si mohou dělat úplně, co chtějí. Jako dnes žák deváté třídy. Chodil po škole s elektronickou cigaretou. Když jej přistihnete, je překvapený a tvrdí vám, že se cigareta spustila sama. I tohle se může stát v české základní škole. Dejte ředitelskou důtku a vlétne na vás žákova matka, která si vás vezme do prádla. A nepochodí-li, je tu přece Česká školní inspekce, kam se lze se stížností na učitele obrátit. A protože jsou v našem státě menšiny v právu, není těžké uhodnout, jak se asi bude vše vyvíjet.

Českým školám chybí konkurence, žáci postrádají motivaci a soutěživost. Jeden z největších důvodů, proč tomu tak je, spatřuji v nepřeberném množství různých středních škol, které v podstatě žádnou střední školou nejsou. Svět vzdělávání je předimenzován středními školami, na které pak navazuje nadbytečné množství škol vysokých. A každá střední škola potřebuje naplnit svou kapacitu, proto nabere kdekoho. A to jsou si velmi dobře vědomi všichni líní žáci základních škol, kteří vědí, že je přijmou. Když ne na tuto školu, ráda po nich sáhne jiná. Jediné řešením vidím v uzavření nadbytečných škol, které jen vznikly z toho důvodu, aby vznikly.

Nezávidím svým mladším kolegům, když vidím, kam se svět školství řítí. Že je to rok od roku horší. Žáci jen v hodinách hibernují a po procitnutí ze zimního spánku nejsou s to přijmout důsledky své lenosti. Dostanou známku, jež odpovídá jejich znalostem, což je důvod pro Českou školní inspekci, aby ředitelům i učitelům škol vytýkala nepěkné studijní výsledky žáků. Obligátní otázkou ČŠI pro ředitele škol je "A co jste udělal, aby se prospěch na škole zlepšil?" Co může ředitel školy udělat, co mohou učitelé udělat se žáky, kteří se zkrátka neučí, řeknou vám, že připraveni nejsou, že se jim nechce učit, nevyužívají doučování ve škole, postrádají jakoukoli motivaci ze své rodiny i svou vlastní? Trychtýře. Napadají mě jedině trychtýře, které by měl dostat každý učitel a vyřešil tak problémy s dětmi, které se odmítají a nechtějí učit. Jedině snad pomocí trychtýřů je možné zaplnit prázdná místa v hlavách dnešní mládeže, pěkně nasypat a čekat, až se výsledek dostaví.

A malý dovětek na závěr. Při aplikaci trychtýřové metody dbejte prosím na sluchátka, jež má dnešní žák neustále na uších, aby nedošlo k jejich poškození. Jinak by byl chudák odtržen od virtuální reality, v níž žije, a není s to se od ní odpojit...