Tři týdny s arabskými studenty

Motto "Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce, být ve stínu moudrosti je jako býát ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost, ta zachovává život tomu, kdo ji má."

Je mi jasné, že tímto svým blogem zvednu ze židle všechny rasisty v České republice, ale není mi lhostejné, jak se někteří lidé u nás dívají na lidi s odlišnou barvou pleti.

Moje profese mě zavádí mezi různé lidi, krom toho hodně cestuji a mám tak možnost poznávat jiné kultury, tolik odlišné od evropských. Nikdy se mi nestalo, že bych narazila na člověka, jenž by na mě reagoval nenávistně jen z toho důvodu, že pocházím z odlišného prostředí. Může to být tím, že nevysílám signály plné nenávisti, tudíž se mi to vrací. Na svých životních cestách se setkávám s lidmi odlišného vyznání i barvy pleti a vždy mě to obohatí.

Mám zkušenosti s výukou angličtiny v Čechách, učím angličtinu i cizince, učím češtinu pro cizince. Výuka cizinců mi přináší jiný pohled třeba na Araby, než jak jsou prezentováni na některých sociálních sítích, v tomto směru vévodí Okamurovo SPD. V každé zemi se najdou dobří lidé, v každé zemi najdeme ty špatné. Platí i o arabských zemích.

Poslední tři týdny jsem strávila výukou intenzivního kurzu angličtiny arabských studentů. Přijeli k nám se svými rodiči, protože jejich bratr potřebuje naši lékařskou péči. A oni, aby nezaháleli, se zapsali do kurzu angličtiny. Tři sourozenci - patnáctiletý bratr a jeho sedmnáctiletá a dvacetiletá sestra. V Saúdské Arábii není možné, aby chlapec byl ve třídě spolu s děvčaty. Jedná-li se o sourozence, pak je toto možné. Chlapci jsou vyučováni jen muži, dívky naopak musí učit jen ženy. Zprvu měl Mustafa problém s tím, že jej učí žena, hodně se mě ostýchal, ale po několika hodinách, kdy jsme spolu hráli všemožné hry, se svého ostychu zbavil.

Včera kurz skončil. Bylo to dojemné loučení, protože jsme si rozuměli. Dostala jsem od nich nádherný dárek a opět jsem si uvědomila, že má moje práce smysl. Že má smysl setkávat se s odlišnými kulturami, poznávat nové osudy lidí a tím vším se obohacovat. V tomto vidím smysl života, proč tu jsem. Abych naslouchala lidem s odlišnou barvou pleti, abych je neodsuzovala za jejich vyznání, abych prohlubovala pochopení lidských duší.

V čem je zahalená Arabka horší než přessedmdesátiletá babice, která mi v pět hodin ráno buší něčím do zdi? V čem je zahalená Arabka horší než vandal, jenž zničil vzrostlou koniferu před naším domem? V čem je zahalená Arabka horší než matka, jež žebrá na ulici, místo toho aby pracovala? Na takové otázky by si měli odpovědět všichni ti, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost, všichni Češi, kteří kolem sebe šíří rasovou nenávist. Na toto by měli odpovědět všichni populisté, kterým nejde o nic jiného, než aby bylo jejich koryto ještě plnější, jakýkoli humanismus je jim ukradený. Proto se politiky nestali...