To mi jsou milejší prostitutky

Velmi se mi nelíbí, když na ulici potkám ženu, maminku s kočárkem, a ona po mně chce peníze. A protože jí nic nedám, oslovuje další lidi, kteří se zachovají stejně jako já

Motto "Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 14.1)

Kráčím ulicí, procházím kolem nákupního centra a přede mnou jde mladá žena s kočárkem. Do očí bije svou tloušťkou, kam se člověk podívá, vidí její mohutný zadek. A nejen jej. Mladá a takhle nemožně tlustá. A k tomu moučnatá pleť, mastné vlasy s brutálním přelivem. V duchu si říkám, jestli tato mladá ženy s tak velkou nadváhou má doma zrcadlo. Tloušťka není nic krásného v žádném věku, ale být mladá a sotva se valit, to už je na pováženou. A jak tak o ní přemítám, žena zastaví a něco ke mně hovoří. Zprvu nerozumím, ale pak mi dojde, že po mně žebrá peníze. Skoro do mě vjel vztek. Mám sto chutí jí říci, že se jí určitě špatně nedaří, když se člověk podívá na její neatraktivní tělo. Ale zdržím se jakéhokoli komentáře, jen odmítnu a jdu dál. A kromě mě osloví tato žena i mladého muže, jinou ženu, ale se stejným výsledkem. Nikdo jí nic nedá. A proč by měl.

Myslím si, že není v dnešní době zapotřebí žebrat. Při pohledu na tuto nevzhlednou žebrající ženu si opět musím říci, že mnohé ženy postrádají jakoukoli hrdost. Kdybych měla dceru, určitě bych ji vedla k tomu, aby byla hrdá, aby nikdy nezapomínala na svou důstojnost a nesnížila se k něčemu tak ubohému, jakým je samotné žebrání. Nikdo nemusí žebrat, stačí se jen trochu porozhlédnout, člověk vidí, že se nabízí dost pracovních příležitostí. Někomu práce nevoní a raději se bude stylizovat do role chudáčka. Ale v případě tučné ženy se o žádnou chudinku nejednalo. Možná je na tom tak, že doslova prožere veškeré dávky, které dostává od státu, vypadalo to i tak, že všechno sní i své dceři, pak není divu, když jí peníze nestačí. Ale dá se pracovat. Třeba pár hodin týdně, ale pracovat může.

Musím říci, že často pociťuji znechucení, když vidím, jak to některé matky u nás vedou. Co mohou svým dětem dát, když postrádají jakoukoli sebeúctu a nestydí se žebrat. To se dá v budoucnu očekávat, že vychovají podobné lenochy, jako jsou ony samotné.

Mnohem milejší jsou mi prostitutky, protože ty se alespoň snaží. Vykonávají nejstarší řemeslo na světě, jejich živností se stalo jejich vlastní tělo, které nabízejí k prodeji. A k tomu, aby bylo prodejné, se musí dostavit na štaci, pobýt tam za každého počasí a spoléhat se na to, že kunčoft přijde. Jak je to s jejich placením zdravotního a sociálního pojištění, je věcí státu. Stejně tak i zdanění jejich příjmu. Jak jim vše prochází. Jestliže se někdo rozhodne vyhledat služby prostitutky, musí počítat s jistým nebezpečím. Podobné jako když někdo pracuje s vysokým napětím. Ví, co si může dovolit a co ne. A od toho se vše odvíjí.

Když kolikrát vidím, v jakých ubohých intencích se realizuje sexuální život v partnerství či manželství, ani se některým mužům nedivím, že volí služby profesionálky. Než se stále cítit jako žebrák, proč si jednoho dne neříct, že když má partnerka spoustu výmluv, proč opět nechce, je lepší s něčím takovým skoncovat a situaci vyřešit. Proto mi prostitutky nevadí, protože se aspoň snaží pracovat. A v podstatě pomáhají řešit neuspokojivý intimní život některých mužů, kteří žijí v nefunkčních vztazích. Lepší prostitutka na štaci než žebrající tlustá mladá žena před nákupním centrem.