To jsem přece nechtěl

Vyprávění muže, do jehož života nečekaně vstoupila žena, on si myslel, že žije ve spokojeném manželství, ale něco se stalo.

Motto"Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?" (Přísloví Šalamounova, Před cizí ženou, První sbírka)

"To abychom se teď odstěhovali, připravil jsi nám takovou ostudu, že se za tebe s tátou stydíme. Nikdy jsi nás neposlechl, dobře víš, že jsem byla proti tomu, aby sis Jáju bral, vůbec jste se k sobě nehodili. To jsme s tátou věděli od samého počátku, všichni se divili, proč sis ji bral. Ty, takový pěkný chlap, a ona, která krásy moc nepobrala, zato pro šerednost si šla nejméně dvakrát, byli jste tak akorát pro smích celému městu," mele moje matka jak smyslů zbavená. Jak ji nemám rád, ty její věčně kousavé poznámky, je studená jak led, citově plochá a nikdy mi nerozuměla. Totéž platí i o otci, který mi nikdy neřekl nic přímo do očí, od toho má matku, které pravidelně vyplachuje mozek, a ona pak koná dle jeho příkazů a věčně se do mě naváží. Jako třeba právě teď. Navštěvuji je jen sporadicky.

Jáju jsem si vzal, protože jsem ji měl opravdu rád. Od samého počátku mi bylo jasné, že není hezká, ale mně to opravdu nevadilo. Měla svou vnitřní krásu, fyzickou krásu jsem bral jako pomíjivost, která se časem rozplyne, a pokud člověk v sobě nemá nic, zbude jen prázdný obal, jenž časem ztratí svou přitažlivost. Jája se od jiných děvčat hodně lišila. Snad si byla vědoma svého neatraktivního vzhledu a většinu času trávila čtením. Vystudovala knihovnickou školu a pracovala v knihovně, což ji naplňovalo. Já jsem hodně sportoval, hrál jsem fotbal, ale nebral jsem to jako svou profesi, spíše to byl můj koníček. Vyučil jsem se zámečníkem, začal jsem pak pracovat jako OSVČ, opravoval jsem pračky, pak jsem svou živnost rozšířil o opravy všeho možného. Vyhovuje mi být na svém, protože jsem po rodičích podědil nepřizpůsobivou povahu, těžko nad sebou snesu autoritu, proto mi vyhovuje pracovat jako živnostník. A jednou jsem zavítal do knihovny, potřeboval jsem sehnat příručku k nějakému stroji a tam jsem narazil na Jáju. Byla mi povědomá ze školy, chodili jsme spolu na základku, ale nikdy jsme spolu nehovořili. Nevím proč, ale něčím mě zaujala. Svou všedností, za níž se skrývala citlivá duše, a já cítil, že něco takového potřebuji. Pozval jsem ji na kafe, a tím jsme začali spolu chodit.

S Jájou jsem se nikdy nenudil. Vedli jsme spolu spoustu debat o světě, zasvěcovala mě do knih a já jsem díky ní nějaké knihy přečetl, což jsem předtím nikdy nedělal. Pak jsme si o všem povídali a já cítil, že s ní bohatnu, že mi rozšiřuje obzory, že nejsem jen obyčejný opravář, ale člověk, který má jakýs takýs přehled o světě. Jája dokázala poutavě vyprávět, cítil jsem s ní naprostý klid, měla v sobě spoustu něhy, jakou jsem se žádnou ženou nepoznal. Jako dítě jsem od mámy nic podobného nezažil, protože moje máma je taková lednice, chladná a tvrdá. Proto jsem si Jáju zamiloval a měl ji rád pro její dobré srdce a pohodu, kterou mi uměla dát. Toto vše kompenzovalo skutečnost, že nebyla hezká. Nepříliš vysoká s malou vadou chůze, vlnitými vlasy, velkýma, zeleným očima, větším nosem a k jejímu drobnému obličeji se příliš nehodily poněkud velké rty. Člověk si nejprve musel na její vizáž zvyknout, aby posléze zjistil, že je v mnohém velmi krásná. Věděl jsem, že mi splňuje mé představy o ženě, a proto jsem si ji vzal. Rodiče se bouřili a na svatbu nešli. Na svatbu šeredky, jak ji hanlivě přezdívali, šeredky, která nebyla jejich syna hodna.

Žili jsme spokojeně, plánovali si velkou rodinu, uvažovali jsme o čtyřech dětech. Ač oba jedináčci, přáli jsme si velkou rodinu. Tchyně s tchánem pro mě znamenali nový domov, v podstatě byli pro mě opravdovými rodiči, u nich jsem teprve pocítil pravý domov. Strašně jsem si toho vážil, protože u nich jsem poznal, jak chutná pochopení, přijetí, uměli pochválit, nikdy nekritizovali, nikdy nepomlouvali jiné lidi, na každém viděli jen hezké vlastnosti. Byli naprostým opakem mých rodičů, o to víc jsem Jáju miloval. Narodili se nám tři synové, nejstarší Lukáš, prostřední Jakub, nejmladší David a my si ještě plánovali děvčátko. Hlavně já jsem si přál malou princeznu, kterou bych mohl rozmazlovat, tím však nechci říct, že bych své syny neměl rád. Naše přání se splnilo a před rokem se nám narodila malá Adélka, lékaři Jáje nedoporučovali další děti, ale my o žádných dalších neuvažovali. Náš sen o velké rodině se naplnil a my se mohli jen radovat. Musel jsem hodně pracovat, abychom to vše utáhli, občas pomohli tchán s tchyní, ale opravdu jen občas. Nemohlo být lepší mámy nad Jáju. Dětem se hodně věnovala, rozvíjela jejich vnímavost, nikdy se necítila unavená, měla v sobě tolik trpělivosti a obětavosti, že to bylo obdivuhodné. I když jí hodně zaměstnávaly, nikdy si nestěžovala a myslím si, že ani náš sexuální život nebyl nudný. Na české poměry šťastná rodina, což mí rodiče nemohli pochopit, a kdykoli jsme je navštívili, matka měla jen jedovaté poznámky na Jáju i na vnuky. Nikdy jí naše děti nepřirostly k srdci, jak studená matka byla, tak byla i chladná babička. Uvědomoval jsem si, jak ji  stále víc a víc nemám rád.

Pak se to stalo. Šel jsem si koupit svačinu do našeho řeznictví a tam stála. Nová prodavačka, která vystřídala tu předchozí. Vysoká, atraktivní černovláska, s úsměvem a velkým sebevědomím. Irena. Ani nevím jak, ale něčím mě od prvního okamžiku zasáhla. Jako bych uvnitř pocítil palčivou bolest, jakési varování před touto krásnou ženou. Koketérie a flirt, to ji charakterizovalo. Od první chvíle vám bylo jasné, že to umí válet úplně s každým, a měla velkou slabost pro muže. A mě si vyhlédla od samého počátku. Uměla se vlichotit, a vzala-li si někoho za svůj cíl, pak toho dosáhla. Jejím novým úlovkem jsem se stal i já. Nechci se ani rozepisovat o tom, jak lehce mě dobyla. Byla jak droga, věděl jsem, že mě zničí, ale prvním ochutnáním jsem ji chtěl víc a víc. Ano. Začali jsme si spolu a já se provinil vůči své rodině. Najednou jsem doma neměl stání, vše mě popouzelo, utrhoval jsem se na Jáju i na děti, nechtěl jsem s nimi být. Raději jsem se sebral a pod výmluvou, že musím k zákazníkovi, jsem odjel k Ireně. Byla krásná, s nádherným tělem, ale její srdce bylo studené, hodně mi tím připomínala mou matku. I přes to všechno jsem se jí neuměl vzdát a stále víc jsem propadal závislosti na této koketě. 

Bydlíme na maloměstě, kde se věci nedají ututlat. Někdo si mého vztahu s Irenou všiml a poslal Jáje anonym. Vůbec nic mi neřekla, nebo aspoň jsem nepostřehl jakékoli změny v jejím chováním. Vyhledala Irenu a zeptala se jí, co je na anonymu pravdivé. Irena se jí nejprve vysmála a pak jí řekla, že se rozvedu a vezmu si ji, že už jsme se domluvili. Když jsem toho dne přijel domů, Jája se mě zeptala, zda ji i děti zamýšlím opustit. Zachoval jsem se jako slaboch a řekl jsem jí, že jí nedokážu odpovědět, zbaběle jsem odjel za Irenou a poprvé jsem u ní zůstal přes noc. A pro jistotu jsem si vypnul mobil. Aby mě nikdo nerušil, bál jsem se, že mi třeba Jája zavolá, chtěl jsem se tomu slabošsky vyhnout.

Když jsem si druhého dne mobil zapnul, volala policie. Abych přijel identifikovat svou ženu a děti. Po vášnivé noci s Irenou jsem čelil tragédii, která mě potkala. Trest za mou nezodpovědnost, trest za mou zbabělost, trest za to, že jsem svou rodinu podvedl. Jája otrávila plynem nejen sebe, ale i naše děti. Všechny čtyři zemřely, a když je policie našla, zjistila, že se Lukáš sice pokoušel z bytu dostat, ale byl už příliš přiotrávený, aby to zvládl. Adélka ležela v Jájině náručí. Palčivá bolest, kterou jsem pocítil, když jsem Irenu spatřil poprvé, měla být varováním, abych se jí vyhnul.

Trest, který mě za mou nevěru stihl, je až přespříliš krutý. Přiznávám, že jsem se zachoval jako padouch, když jsem podváděl svou ženu, ale copak jsem na světě jediný muž, kterému se toto stalo? Způsob, jakým se mi Jája pomstila, mi svým rozměrem připomíná antickou tragédii, o níž tak často hovořila. Netušil jsem, že si jednoho dne obdobu takové tragédie prožiji v reálu sám. Do konce života už žádnou ženskou nechci, jsou to potvory, které se dokáží pomstít tak, že v tom předčí všechny chlapy. Své ženě jsem zahnul, ublížil jsem jí, ale smrt pěti lidí jsem přece nechtěl ...