Svůj úspěch hodnoťte podle toho, čeho jste se pro něj vzdali

Motto "Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Paterý užitek moudrosti, 2.10, 2.11)

Slova dnešního blogu nejsou z mé hlavy, takto se o úspěchu vyjádřil Dalajláma. Chtěla bych se zaměřit na úspěch v životě člověka.

Lidé, kteří dosáhli v životě velkého úspěchu, tohoto nedosáhli zadarmo. Stal-li se někdo špičkovým sportovcem, hudebníkem, spisovatelem, malířem, uznávaným specialistou ve svém oboru, jsou za tímto úspěchem hodiny nesmírné dřiny, kterou většina lidí nevidí. Lidé vidí úspěšného člověka a říkají si, že by dali celý svůj život za to, aby se mohli stát úspěšnými. Bohužel těmto lidem nedochází, že úspěšní lidé svému úspěchu svůj život obětovali, že si museli odepřít mnohé, co si běžný smrtelník odepřít nechce a odmítá.

Chce-li být člověk opravdu úspěšný, pak musí mít pevně stanovený cíl, nestačí jej mít jen v hlavě, to by jen snil, je důležité si svůj životní cíl napsat. Musí být reálný, konkrétní, musí se dát změřit a kontrolovat. Jestliže si někdo za svůj životní cíl stanoví, že si pořídí dům, musí přesně vědět, jaký dům to bude, jak velký, kde se bude nacházet, kdy bude tento cíl splněn. Jestliže má jedinec takto konkrétně stanovený cíl, musí se dlouhodobě koncentrovat na to, aby si svůj cíl splnil. A právě tato dlouhodobá koncentrace, vedoucí ke splnění cíle, mnohé jedince odradí. Dá se říci, že většinu lidí. Protože něco jiného je přijít s nějakým nápadem, něco jiného je tento svůj nápad realizovat. Počátky realizace cíle bývají provázeny nadšením, které pozvolna opadává, protože pro to, aby si jedinec splnil svůj velký životní cíl, musí mnohé ve svém životě oželet.

Napadne-li nás něco nového, kam bychom chtěli svůj život zaměřit, je důležité nenechat se odradit. Avšak býváme to mnohdy my samotní, kteří se nechají nahlodat pochybnostmi, že svůj cíl nejsme s to splnit. Uvedu příměr sedmdesátiletého seniora, který se rozhodne, že se bude učit nový jazyk, že se přihlásí do jazykového kurzu. Dobrá myšlenka, která se však brzy zakalí tím, že on začne pochybovat o tom, zda to zvládne, zda něco takového potřebuje, když mu v podstatě vyhovuje klid a nemuset nic dělat. A když se na to zeptá svého okolí, to jej utvrdí v tom, že jeho nápad je bláhový a že je od něho zapotřebí upustit. Proč by přece něco takového dělal, když nemusí. A tak je to s velkou většinou z nás bez rozdílu věku, zaměstnání, vzdělání. Většina z nás raději hledá výmluvy pro to, aby nemusela dělat nic navíc, aby nemusela obětovat svůj čas. Protože za úspěchem se především skrývá velké množství našeho času, který musíme obětovat, krom toho se musíme vzdát mnohých radostí života.

Síla myšlení. Na tom také záleží. Zda směřujeme naše myšlení pozitivně, nebo naopak, uvažujeme-li negativně. Budu-li si myslet, že něco v životě dokážu, pak to dokážu. Když si budu myslet, že něco nezvládnu, mohu si být jistý tím, že to nezvládnu. Nejhorší je, když lidé říkají "kdyby", takovým lidem je dobré se vyhýbat, protože jsou to lidé, kteří hledají výmluvy, proč toho či onoho v životě nedosáhli. Velmi je v tomto ovlivňuje jejich rodinné prostředí, velmi je ovlivňují školy. Dnešní školství vede žáky a studenty k alibismu, učí je vymlouvat se, proč něco nefunguje. Proto ze základních, středních a vysokých škol odcházejí povětšinou tací, kteří nemají konkrétní představu, jak se svým životem naloží dál. Tady bych se odvolala na čínské přísloví "Když nevíme, kam jdeme, je zcela jedno, kam jdeme." Tak vypadá dnešní mladá generace. Bezcílně bloudící lidé, kteří jsou pohodlní cokoli udělat, natož mít nějaký životní cíl.

Když se narodíme, jsme na tom všichni stejně. Jakou cestou se náš život bude ubírat dál, velmi záleží na našem rodinném prostředí, na školách. Nestačí, abychom vyrůstali v motivujícím prostředí, důležité je, abychom dokázali sami sebe motivovat. Úspěšní lidé dokáží sami řídit svůj život, je pro ně důležitý výsledek, neobávají se cokoli ve svém životě změnit na rozdíl od těch, kteří se repetají strachy před jakoukoli změnou. Mnohé odradí nezdar, cílevědomý člověk bere nezdar jako novou výzvu nenechat se zlomit.

Některé věci v našem životě nelze dělat napůl. Jestliže chce člověk dosáhnout v životě úspěchu, pak nemůže dělat věci jen napůl, ale musí je dělat na sto procent. A to je něco, co se příčí všem, kteří sice mají své sny, ale zajídá se jim něco pro to udělat. Místo nezměrného úsilí většině populace vyhovuje usednout každý den před televizi, popíjet pivo a kritizovat, jak by věci oni sami udělali jinak. Něco jiného je však jen o věcech mluvit, něco jiného je zvednout svůj zadek od televize a vykročit něco skutečně udělat. Něco ve svém životě změnit. To se bohužel většině lidí zajídá, proto není divu, že to v životě nikam nedotáhli.

Svůj dnešní blog bych ráda ukončila slovy z básně Edison (Básně noci, 1930) od Vítězslava Nezvala, v ní sděluje obdobné, o čem jsem psala:

"Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule

a jen Newton doved těžit ze své boule

tisíc lidí mělo epilepsii

a jen svatý Pavel uzřel hostii

tisíc hluchých bloudí beze jména

a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena

tisíc šílenců táhlo již zámořím

a jen Nero doved zapáliti Řím

tisíc vynálezů jde k nám za sezonu

jen jeden z nich byl však Edisonův..."