Z nekdo ze zapadu obdivoval nase tehdejsi komunisticke skolstvi a jezdil do CSSR ho obdivovat, tomu moc neverim. Jinak se divim, tohle neni vliv zapadu, tam by te sefove dali nahodinu vypoved.

ok a co s těmi kteří spadají do kategorie flákačů? a řekněme že jich at nepřeháním je 20%(jsem hodně při zdi) . zastřelit nejdou a zavřít není za co. a to ještě perlička já se mezi ně počítám chci se změnit a nějak mi to nejde

Souhlasím s Vámi... Kdo je, jak píšete "ze staré školy," chová se zodpovědně nejen na pracovišti, ale i jinde - v rodině, v domě - všude. Jakýkoli vedoucí, a zejména ředitel školy, by měl být příkladem nejen pro své zaměstnance, ale i pro žáky. Špatná je spolupráce s těmi, na které není spolehnutí. Od liknavosti a benevolence je již jen malý krůček ke lži a podvodu.

Ještě dovětek. Žiji od své dospělosti ve Zlíně, městě, které se chlubí jedním z nejúspěšnějších podnikatelů ČSR, Tomášem Baťou. O něm je známo, že celosvětový úspěch jeho firmy Baťa byl důsledkem nejen jeho podnikatelské prozíravosti, ale i jeho podřízených a zaměstnanců, které si dovedl pečlivě vybírat, a těm svědomitým, a perspektivním, zajistit další kariérní postup. (Baťova škola práce). Označení člověka "to je starý Baťovec" byl ve Zlíně POJEM, a dosud je. Označoval člověka pracovitého, naprosto spolehlivého - a to jak poctivého dělníka, tak i mistra, vedoucího provozu, úředníka, prostě člověka na svém místě. Několik takových jsem ještě na svých (několika) různých pracovištích zažila - a vlastně je dosud znám. (I když jsou to již jejich potomci, i to se díkybohu někdy dědí). Byli to, a jsou to, vždy lidé solidní, zodpovědní, všeobecně vážení, kteří jsou vzorem pro ostatní, zejména pro ty mladší....

Jako test odolnosti proti blbosti lze například zkusit si přes internet zakoupit v /blíže nejmenované/ prodejně nábytku dvě skřínky v demontovaném stavu (v krabicích) a čekat, co nám externí dovozce vlastně po různém dohadování za týden doveze. Stačí předeslat, že to bude zaručeně něco jiného než to, co jsme si původně objednali.

Za jedno z nejlepších hesel považuji - „Arbeit macht frei“ . Práce skutečně osvobozuje , jak pravil 1872 Lorenz Diefenbach, v titulu svého románu . Kam to pověsili a zneužili, je věc další, jistě. Já zažil v podstatě 2 druhy zaměstnanců. Ti, kteří přicházeli a realizovali se - Pravda, mnohdy bez úsměvu, ale osvobozovali se, inovovali a tvořili. Ti druzí, zase byli s úsměvem a hovorní ! Klasika úvodní řeči za stolem - Tak, dneska máme středu 11.04.2018. Přede mnou je 8 hodin x 60 minut, tj. = 480 celkem - minus oběd. No hurá, již 5 minut uběhlo ! a co jsi včera vlastně dělal, povídej Co tu budeme dělat, není třeba i někam zajít ? ... Nechybí, něco někde ?