Svědomí jako luxus

Motto "Spravedlivý hyne a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Zbožní muži bývají smeteni a nikoho nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem." (Izajáš, Běda modlářům, 57.1)

Žijeme v rozporuplné době. Době, která zrodila v naší zemi miliardáře, milionáře, lidi, kteří žijí v luxusu. To je však svět materiální. U mnohých z nich bychom zjistili, že postrádají jeden luxus. A tím je svědomí. Jak se někdo mohl dobrat k miliardovému majetku? To bezesporu nemohla být cesta čistá. Ale jak vidno, mnohým lidem toto jaksi nevadí. Nejvíc amorální se zdají býti komunisté, ti stávající či bývalí. Pro ně je svědomí něco, co oni neznají, stačí se podívat, co tu za své vlády napáchali, stačí se podívat, jakým směrem se dali teď. Kdyby komunisté měli svědomí, nikdy by nemohli jít do holportu s miliardářem. Hlásají marx-leninské myšlenky, jeden by si tedy myslel, že budou hájit zájmy dělnické třídy, jenže ono je to v praxi jinak. Podporují oligarchu. Naprosto absurdní počínání. Stejné, jako kdyby např. papež nadbíhal vůdci KLDR. Současní komunističtí bossové mohou svým chováním vyvolávat hypotézy, že tolik "věhlasný" marxismus-leninismus reformovali do podoby kolaborace s vlivným kapitalistou. Co za tím vším může být? Peníze jsou velkým lákadlem, pro ně dokáží mnozí ztratit veškeré své morální zásady, není se proto co divit, že se dnešní svět stále více podobá amorální obludě.

"Kdo lže, ten krade," staré české přísloví. Podíváme-li se na současnou českou politickou scénu, vyvstává otázka, kolik lží se k nám dostává, kolik polopravd? Někteří z politických reprezentantů mají našlápnuto tak že se mohou dostat do rozporu se zákonem, nebo se už dostali. A aby se vyhnuli trestu, slyšíme slova, kterým může uvěřit jen málokdo. V tomto směru bych ráda parafrázovala hlášku Heleny Růžičkové z komedie Slunce, seno a pár facek "Máš místo mozku z piva kostku." Její slova bych změnila na "Máš místo mozku z koblihy kostku." Přijde mi, že si někteří lidé u nás nedokáží dát dohromady jedna + jedna. Není se co divit, když se mozkové závity pokryly marmeládou, jež udusí veškeré chápání, jež potlačí veškeré svědomí. 

Stali jsme se rybou, která páchne od hlavy. Stali jsme se hostem, jenž stejně jako ryba zapáchá, zatímco ryba od hlavy, host až třetí den. Ale u nás tento zápach trvá jaksi příliš dlouho. Deficit státního rozpočtu je hanebný, když si vezmeme, že se zatím naší ekonomice daří. Dá se to však vysvětlit. Současná vláda si kupuje lidi, bez jakýchkoli skrupulí rozhazuje a slibuje, že ještě přidá. Místo investic se rozhazují peníze. I v letech finanční krize se investovalo více. V době, kdy nečelíme krizi, se investuje málo. Z těchto důvodů bychom mohli říci, že se jedná o vládu, pro niž se svědomí stalo luxusem. Příliš se nezaobírá tím, co po ní zůstane. Že to vypadá na potopu. I když může lidi nabádat k finanční gramotnosti, sama tak nečiní. Samozřejmě s výjimkou vlastní kapsy...