Střípky z Norska

Chcete-li pracovat v Norsku, je nutné, abyste mluvili buď plynně norsky, nebo anglicky. Tamní lidé mluví velmi dobrou angličtinou.

Motto "Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!" (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Výstraha před svévolníky, 8, 9, 10)

Chcete-li pracovat v Norsku, měli byste být připraveni na to, že je to země, v níž platí pevná pravidla. Můžete mít před příjezdem domluvenou práci, ale chtějí vás samozřejmě vidět, jak si vedete v realitě. A pak vás buď vezmou, nebo ne. Jestliže práci dostanete, sepíší s vámi smlouvu, peníze dostáváte na účet. K založení účtu musíte mít pracovní smlouvu, nájemní smlouvu o bydlení, potvrzení o trvalém bydlišti v Čechách i o tom, že jste majitelem účtu v Čechách. To vše trvá déle než měsíc, možno říci až dva. Do té doby si musíte finančně nějak poradit. Přijet do Norska a v kapse nemít ani korunu je hodné dobrodruha. 

Synovi pomohla jeho znalost angličtiny i fakt, že se dostal mezi nejlepší kuchaře v soutěži Masterchef Česko. I když se kuchařem nevyučil, vaření se stalo jeho koníčkem a on na sobě stále pracuje. Pracovat jako kuchař v Čechách je o ničem, dá se hovořit o štěstí, jestli u nás pracujete na smlouvu. A když máte v Čechách smlouvu, bývá tam jako mzda uvedena velmi nízká částka, zbytek dostáváte na ruku, čili jinými slovy, šedá ekonomika u nás jen kvete. Proto se ani nedivím ministru financí, že zavedl EET. V Norsku není možné, abyste dostávali jiné peníze než ty, které máte uvedeny ve smlouvě. Z platu odchází velká část na daně, které se zaměstnanci v budoucnu vyplatí. Po roce práce vám stát vrátí jistou část, kterou jste zaplatili na daních. Není to žádná malá suma, protože si za to můžete zaplatit velmi pěknou dovolenou v zahraničí. Jestliže vydržíte pracovat v Norsku deset let, vznikne vám dle tamních předpisů nárok na důchod, chci jen podotknout, že v porovnání s naší zemí to není žádná žebračenka. V tomto směru má Norsko dokonale vypracovaný systém.

V Oslu se cítíte bezpečně a můžete se procházet třeba i v noci. Určité problémy přinesli do země Romové z Rumunska, kteří na ulicích žebrají, přitom mají mobilní telefony, podílejí se na krádežích a přepadeních. Čili ostuda lidí z East Blocku. Skandinávci nerozlišují, z jaké postkomunistické země pocházíte, všechny nás házejí do jednoho pytle. Nemáme u nich dobré renomé, protože jsme získali pověst lidí, kteří kradou, dělají podvody, jsou ze země, v níž kvete korupce. 

Říkám si, jak dlouho potrvá, než se zbavíme nepěkné reputace, zbavíme-li se jí vůbec. Protože když se tak kolem sebe dívám, nejsem nadšená z dnešních mladých lidí. Tak třeba. Kolik z nich mluví opravdu dobrou angličtinou? Moc vysoké procento to není. V Norsku mluví anglicky úplně každý, seniory nevyjímaje, všichni ovládají druhý jazyk velmi dobře, krom slovní zásoby sem řadím především správnou výslovnost a přízvuk. Určitě jim k tomu pomáhá i fakt, že všechny filmy se vysílají v originále, žádný dubbing. Zatímco v Norsku vládne angličtinou každý, u nás není nic zvláštního, že i vysokoškolsky vzdělaní lidé anglicky nebo jiným světovým jazykem nehovoří. A to nemluvím o těch, kteří jsou jen vyučeni. Přitom se u nás angličtina i jiné jazyky vyučují, ale dnešní generace u nás je nepředstavitelně líná. 

Jak vůbec vypadá vzorek populace u nás? To mně vytanulo na mysli, když jsem přemýšlela o nás a o Norech. Než jsem strávila rok na základní škole, byla jsem zvyklá jen na lidi, kteří se umí chovat, jsou zodpovědní, pracovití a mají charakter. Rok na základní škole mi ukázal tvář jinou. A já si teď říkám, zda to, co jsem poznala na ZŠ, je typický obraz naší země. A tím je bezbřehá lenost, nevychovanost, arogance, snoubící se s agresivitou, vulgarita, bezzásadovost, snaha obcházet předpisy a pravidla. A rovněž i nemožné oblečení. Tepláky nebo legíny na oné škole vládly. Uválené tepláky spolu s legínami, jež nelahodí postavám, které mají ke štíhlosti daleko. Velkou většinu dětí, které jsem učila, by bylo možno přirovnat k budoucím čtenářům Blesku, kteří si svůj oblíbený deník přečtou někde v Kauflandu, protože jim jejich oblíbený deník nestojí ani za to, aby si jej koupili. A k životu těmto lidem postačí málo. Opilecké bláboly při pivu, absence mravních zásad a podpora prezidenta, který se jim svou hospodskou politikou a nevhodným chováním podobá, a kterého proto volí. A do toho krváky a laciné komedie Made in the USA. A když už dovolená u moře, Bibione to jistí.

Ale zpět k Norsku. Bydlení tam není levné, cena za bydlení odpovídá úrovni, již poskytuje. Abyste podnájem získali, musíte složit až tři kauce, což je pro nás velká částka peněz. Architektura vás moc neokouzlí, od první chvíle jsem z ní spíš pociťovala melancholii, zádumčivost, rezervovanost a odstup, což bych řekla, odpovídá mentalitě zdejších lidí. Slunce ani denního světla si moc neužijete, protože se tu rozednívá po deváté hodině ranní a slunce zapadá po třetí hodině odpoledne.  Ale na druhé straně, člověku se tady krásně dýchá. Vzduch, jenž prostoupí celým vaším tělem, celého vás pročistí. Z kohoutku teče voda, která chutná jako z horských pramenů. Nemusíte kupovat žádnou balenou, protože stačí, když otočíte kohoutkem. Krom bydlení, které není pro cizince levné, si dost zaplatíte za služby a dopravu. Cena jízdenky MDH na 16 minut stojí 32 NOK, vlak z letiště do centra stojí 182 NOK, výlet lodí po památkách stojí od 285 NOK. Pro nás nic laciného, ale můžete počítat s dokonale funkčním systémem. Rovněž i potraviny jsou oproti nám podstatně dražší, ale jsou zárukou kvality. Norové si potrpí na vše, co bylo vyrobeno v Norsku. Zatímco u nás se vše, co bylo kvalitní, rozprodalo zahraničním investorům, Norové jsou na něco takového opatrní.

Norové jsou vesměs štíhlí a hodně fyzicky aktivní. Spousta jich chodí běhat, jezdí na kole a toto platí o všech věkových vrstvách. Hodně se tu chodí pěšky. Všichni se oblékají dobře, buď do sportovního, nebo do formálnějšího elegantního, ale vždy vkusně. Žádné oblečení od Vietnamců a tepláky, které z duše nesnáším, nosí-li je někdo mimo sport. Ke štíhlé postavě jim dopomáhá i strava, v níž převažují ryby, hodně zeleniny. Česká kuchyně by je asi moc neoslovila, protože je příliš těžká. Jdete-li na jídlo do restaurace, není to žádná levná záležitost, ale připravte se na to, že se vám dostane kvalitního pokrmu. Všude vládne naprostá čistota a hygiena. A rovněž profesionalita. Totéž platí i v obchodech. Žádné otrávené obličeje prodavačů a neurvalí nakupující jako u nás. 

Na ulicích nikde nevidíte nedopalky od cigaret. Neříkám, že ulice září čistotou, ale nenesou žádné stopy od kuřáků. Cigarety jsou velmi drahé, totéž platí i o alkoholu. O jeho prodeji platí striktní pravidla, což ale neznamená, že lidé zde nepijí. Řekla bych, že se napijí rádi, hlavně o víkendu. Ale opilce na ulicích nevidíte. 

Oslo je menší než Praha, není zdaleka tak krásné jako naše hlavní město, nepotkáte tady mnoho zahraničních turistů jako u nás. Nějaké Japonce či Korejce, někdy Angličany či Američany, ale veskrze málo. Norsko není levnou zemí, ale může nabídnout hodně. Čerstvý vzduch, krásnou přírodu, slušné lidi a fungující systém ve všem. A to je něco, čeho si velmi cením. Pro mě je Norsko stejně tak přitažlivé jako  Německo či Anglie, což jsou země, v nichž vládne disciplína a řád, atributy, které my nemáme, a nejsem si jistá, zda jich někdy docílíme. Zatím to tak nevypadá.

Naše země patří mezi ty, v nichž se dobře žije cizincům, ale i našincům. Jen si to někteří naši lidé stále nechtějí uvědomit. Že to, co se velmi zvýšilo od listopadu 1989, je především životní úroveň. Ale zas vzala za své morálka, která nebyla nic moc ani před rokem 1989. A teď je o poznání horší. Nemůžeme se proto divit, jak o nás v cizině smýšlejí, v Norsku jakbysmet. Měli bychom se více snažit, abychom zlepšili své vystupování, disciplinovanost i svůj zevnějšek. V tom stále máme co dohánět. Člověk si je toho vědom, stačí vyrazit za hranice. Do Německa či Rakouska a už cítíte ten rozdíl...