Stávka není na místě

Školské odbory opět vyhrožují, vyhrožují stávkou, přičemž dle mého soudu žádná stávka na místě není. Školství by si mělo zamést před vlastním prahem

Motto "Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 14.5)

Stávka není nic jiného než projev vydírání. A vydírání je projev jisté slabosti. Ke stávce se schyluje ve školství, školské odbory vyhrožují další stávkou. Přitom žádná stávka na místě není. Stačí si jen udělat pořádek ve vlastních řadách a peníze se najdou. Jenže ředitelé škol jsou povětšinou velmi špatní ekonomové, totéž se dá říci i o některých ministrech školství. Paní Valachová přišla s inkluzí, jež nesmírně zatížila náš státní rozpočet. Paní ministryně sice odstoupila, ale zanechala tu po sobě ministerstvo se skandálem s dotacemi, rovněž i inkluzi, neschváleným kariérním řádem pro učitele. O inkluzi se paní ministryni nikdo neprosil, praktické školy plnily svůj účel a my jsme se jimi mohli jako země pyšnit. V praktických školách se děti učily nezbytným dovednostem a nebyly vystavovány posměchu ze strany více nadaných spolužáků. V praktických školách se děti rozvíjely dle svých schopností. Jenže ministryně Valachová přišla s inkluzí, jež likviduje praktické školy, potřebuje nové asistenty do výuky, obírá státní rozpočet o další peníze.

Ale nejde jen o inkluzi. Jde i o to, že se nerodí více dětí, do letošních prvních tříd má nastoupit o deset procent dětí méně. Porodnost se dlouhodobě nezvyšuje, spíše mírně klesá. Z toho tedy logicky plyne, že by školy měly ubírat na počtu tříd a málopočetné třídy sloučit v jednu. Nemít dvě paralelní třídy, jež dohromady tvoří dvacet pět žáků, ale mít jen třídu jednu. Tím se ušetří učitel. Kolik je takových škol, na nichž se dá počet učitelů ušetřit? Věřím, že jich je hodně napříč celou republikou, platí to o základních i středních školách. A v tomto má školství velké rezervy a školské odbory nemají zapotřebí zastrašovat stávkou, jež není vůbec na místě.

Školským odborům jaksi chybí solidarita. Solidarita s odvětvími, jež produkují, protože jedině výrobní podniky, firmy, poskytující služby, se podílejí na zvyšování našeho státního rozpočtu. Školství ničím do společného rozpočtu nepřispívá, mělo by proto být uvážlivé, když požaduje další peníze. Protože státní rozpočet není bezedný. V soukromém sektoru se nakládá s financemi mnohem efektivněji, než je tomu ve státním. Platí to i o školách, v nichž se povětšinou plýtvá. Když se mohou vyhazovat peníze na ministerstvu školství, proč by tomu nemohlo být na školách. Vzpomenu-li jen kariérní řád pro učitele, na němž se přiživili někteří zaměstnanci, spadající pod ministerstvo školství. Z okna se vyhodilo cca pět set miliónů korun s nulovým výsledkem. Protože jak inkluzi, tak kariérní řád učitelů, jak s ním přišla ministryně Valachová, nikdo nechtěl.

Jednou jsem viděla, jak taková stávka školských odborů probíhá. Tenkrát na ní mluvil pan Štěch. Připadala jsem si, že jsem se vrátila zpět k soudruhům. Z tlampačů se linuly fráze, tolik typické pro komunisty, a do toho pískání. Rámus a fráze, tak bych zhodnotila dojem z této stávky. Nic takového není zapotřebí, protože je ve školství peněz víc než dost. O této problematice jsem psala vícekrát, protože z vlastní zkušeností vím, kudy tečou ve školství peníze. Školství si musí zamést před vlastním prahem a přestat požadovat stále víc peněz, s nimiž hospodařit neumí...