Spíš jako tragédie

Motto " Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 17. 7)

Dá se říci, že to, co se včera odehrávalo v Poslanecké sněmovně, připomínalo jednu velkou tragédii. Kdy už tohle skončí? Kdy panu Babišovi konečně dojde, že ve volbách získal necelých třicet procent, sedmdesát procent voličů dalo přednost jiným stranám. Nelze tu proto mít vládu jedné strany, která bude ovládána jedním člověkem. Vést firmu je jedna věc, ale chce-li někdo vstoupit do politiky, musí být schopen umět vyjednávat, musí umět komunikovat a umět učinit i ústupky. Ale od samého začátku mám pocit, že pan Babiš ani neměl žádnou vůli se s kýmkoli domluvit a jel si vlastní cestou. Kdy si volil ministry, kteří jej musí poslouchat. Navíc je tu pakt Zeman - Babiš, kdy pan premiér ví, že mu je pan prezident velmi nakloněn a dá mu důvěru i v druhém kole.

Hlavní problém pana Babiše spatřuji v tom, že mu poslanci nevěří. A je k tomu důvod. Čapí hnízdo. Už to není jen policejní spis, je tu zpráva vyšetřovací komise OLAF. Ale pan Babiš si vede, jako by se jej to netýkalo. Ale přitom se jej to týká víc než dost. I pana Faltýnka. Co se asi tak může dít za dveřmi mandátového a imunitního výboru, můžeme jen tušit. Že snad se tam mají konat obstrukce, prý ze strany členů ANO a SPD. Čím větší obstrukce, tím sílící podezření, že tu někdo kope za pana Babiše a že věci nejsou v pořádku. I kdyby nebyl zbaven imunity, trestnímu obvinění bude čelit a bude moci být vyšetřován po čtyřech letech.

Projev pana prezidenta ve sněmovně. Dal by se vnímat jako manipulace, určitý způsob vydírání. Citového vydírání. Pan prezident si už zřejmě příliš nepamatuje, co před časem říkal. Když dávala ministryně Valachová demisi, nechtěl ji přijmout a dal jí čas na rozmyšlení. Dle jeho slov šlo o velmi schopnou ministryni školství. Ale byla to právě ona, která zavedla inkluzi, již pan prezident velmi kritizuje. Ve svém projevu vyzdvihl nového ministra školství, který rovněž má kritické výhrady vůči inkluzi. Inkluze skutečně znamená další ránu pro české školství, nebylo jí třeba, když máme vybudovaný systém speciálních škol. Pan prezident kolikrát hovoří tak, co se mu hodí do kkrámu, nebo co se hodí do krámu jeho přívrženci. Jednou tak a podruhé úplně jinak.

Programové prohlášení vlády. Vypadá jako slohová práce snaživého Pepíčka ze základní školy. Má napsat, co by bylo dobré pro Českou republiku. A tak Pepíček píše, a když mu dojdou nápady, pomáhá maminka a tatínek, ku pomoci je povolána babička s dědou, dokonce přijíždí i tetička se strýčkem, aby snaživému žáčkovi se slohovou prací pomohli. Mám-li to shrnout, papír unese všechno, slibovat je velmi snadné, ale plnit sliby už tak snadné není. Pan Babiš se tak snaží, že je to až podezřelé. 

V hnutí ANO bychom našli schopné jedince, ale toto hnutí má jednu velkou nevýhodu. Jeho předseda až přespříliš chce být premiérem. Jenže v jeho případě to není jasné. Jemu se věřit nedá. Bývalý komunista, který měl být agentem StB a čelí trestnímu obvinění. Aby se politická scéna uklidnila, pan Babiš si musí dát do pořádku svou minulost. Protože on je hlavním důvodem, proč mu většina politiků i občanů v této zemi nemůže věřit. Měl by toto přijmout a začít pracovat na svém očištění. Jeho urputné snažení, aby dostala jeho vláda důvěru, může být podezřelé. Protože vláda jedné strany a jednoho člověka může být dalším krokem k tomu, kdy bude podřezána větev naší demokracie...