Smutný osud
Motto "Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 28.7)
Mně je té Doubravové líto. Pořád jen sama. Celý život sama. Nikdo ji nikdy neviděl s žádným mužským, jako by se pro všechny uzamkla a nechtěla žádného. Jen sama se synem. Přistěhovali se do našeho domu, když bylo klukovi pět. Malý Jiřík. Byl pro ni vším. Ale proč s ním zůstala sama, nikdo neví. Jako by si Doubravová vystavěla pomyslnou zeď, za niž nikoho nepustila. Celý život se jen dřela. Pracovala v místní mlékárně, kluk býval doma často sám. I on se stranil svým kamarádům, vytvořil s mámou smutnou dvojici. Oba předčasně zestárlí.
Kluk dospěl a zmizel. Ani nevíme, kam se poděl, ale nebylo jej tady vidět. Ani na Vánoce nepřijel, Doubravová si pořídila psa, francouzského buldočka, a on jí nahrazuje to, co jí v životě chybí. Lidskou společnost, lásku, pohlazení. Místo syna buldoček. Říká mu Janku.
V jejích očích vidíte plachost, také smutek a nejistotu. Vyhýbá se lidem, snad jen proto, že by se jí mohli zeptat na syna. Proč za ní nejezdí. Rysková někde vyšťárala, že Doubravová zaplatila za syna spoustu dluhů. Že si kvůli němu musela brát různé půjčky a splácela to, co kluk neplatil. Jestli je to pravda nebo ne, nikdo neví, ale spíš si se ženskými říkáme, že to asi pravda bude. Vždyť se jen podívejte, v čem chodí léta oblečená. Na zimu obnošený utíkáček, možná kdysi býval červený, ale barva se nošením vytratila, v létě jedny šaty, které střídá s modrou sukní. Moc na sebe nedbá, i když to bývala hezká žena. Všední, ale hezká. Kdyby něco udělala se svými vlasy, pořídila si jiné oblečení, určitě by se chlapům líbila. Jenže ona se asi líbit nechtěla a zřejmě ani nechce.
Všichni jsme zestárli. Všichni jsme v důchodu a nějak to životem protloukáme. Víme o sobě hodně, jen Doubravová zůstává stále tajemstvím. Proč zůstala sama, kde ten její syn může být, ona ani nikam nejezdí. Jen ona a pes. Ono si ale nevyberete. Můžete mít děti, piplali jste se s nimi, a když dospějí, jsou s nimi jen starosti. Hlavně dnes. Kdy se každý bojí o práci. O tom bychom mohly s Ryskovou povídat. Má dvě dcery a ty k nim také nechodí. Vnučky ano, ale dcery se zatvrdily proti starému Ryskovi. Že je to despota a uzurpátor, že ho raději nechtějí ani vidět. A přitom se v životě tolik nastaral, aby se rodina měla. A vidíte. Holky se vdaly a rychle zapomněly na tátu. Ryskovi jsou alespoň dva, to se jinak snáší pocit, že máte nevděčné děti. Ale když je člověk úplně sám?
Jenže zpět k té Doubravové. Kdy to bylo, někdy minulý čtvrtek. Někdo na ni zvoní, podívám se špehýrkou, kdo to může být, a on to chlap. Podle věku a vizáže jsem to tipovala na jejího syna. A víte, že byl můj odhad správný? Po kolika letech přijel za mámou? Po patnácti? Doubravová byla z toho celá štajf, to jsem ještě taky viděla, ale pak ho vzala dovnitř, a to už jsem neviděla nic.
Běžím za Ryskovou a říkám jí, jestli si toho taky všimla. Že má Doubravová návštěvu. Všimla, Rysková je všímavá jako já. A tak si říkáme, jak to, že kluk ví, že má mámu. Že by potřeboval další peníze nebo co v tom může být, že je najednou tady. Skoro týden. A nevypadá vůbec dobře. Jako by měl v obličeji smrt. Celý popelavý, šedivý, hadry na něm jen vlají. Je vychrtlý, to nikdy nebýval, aspoň co si ho pamatuji.
Nikdo mi nevymluví, že jsou v životě chvíle, kdy se člověk potřebuje vypovídat. A platí to i o Doubravové. Včera ji potkám, pozdravíme se a ona je najednou sdílná. Jak nikdy předtím. Vidím na ní, že je rozrušená, brada se jí chvěje, v očích se jí objeví slzy. A aniž bych se musela ptát, sama mi líčí svou velkou bolest. Syn se k ní vrátil a prosí ji za odpuštění. Za všechno, co jí způsobil, za všechny dluhy, které hodil na svou mámu, která vše zaplatila, jen aby ušetřila jméno rodiny potupy. Vrátil se domů, protože mu zbývají dva nebo tři měsíce života. Rakovina v posledním stádiu, žádné nadějné vyhlídky. Jen konečná. Jen penál.
Doubravová pláče a já cítím, že i já mám oči plné slz. Když si představím, jaký smutný osud má. Celý život jen sama, synovi dala první poslední, on nakonec zmizel a vrátil se, až když ví, že je na smrt nemocný. Přišlo na něj pokání. Až smrtelná nemoc jej vrátila zpět domů, k mámě, která si nikdy na nic nenaříkala, s trpělivostí světice splácela všechny dluhy svého syna, aby uchránila čest své rodiny. Doubravová jako by trochu pookřála. Že není sama. Že má doma syna. Vše odpuštěno. Chce mu usnadnit poslední dny života, kdy tu ještě mohou být spolu.
Těžký osud mámy. Která to má lehké. Asi žádná, protože být mámou je hlavně velká starost. Těch světlých okamžiků je pomálu, zvlášť když děti dospějí. Malé děti šlapou po chlebu, ale velké děti šlapou po srdci. A to bolí, jen si to člověk nesmí příliš připouštět. Žádná to nemáme jednoduché, každou potká trápení a nesmí si říkat, proč zrovna já. Doubravová zažívá zvláštní dny. Je šťastná, že se syn vrátil, snaží se mu zpříjemnit mizející dny života, jako by si nechtěla připustit, že jsou to opravdu jeho dny poslední, Nebo snad ne? Je v ní naděje, která si nepřipouští, že by to mohlo být jinak?
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
Helena Vlachová
Jako země bychom se neměli hrbit před nikým
Vzhledem ke skutečnosti, že cestuji po celém světě, mám možnost srovnání. Po svých toulkách se vždy ráda vracím domů, do krajiny, jež mě utvářela, jež hovoří o Vivaldových Čtvero ročních obdobích. A nejen o nich.
Helena Vlachová
Nakupujme hezky česky
Nechala jsem se zlákat reklamou, v níž vystupují pánové Genzer se Suchánkem, a šla jsem nakoupit hezky česky...
Helena Vlachová
O lidské závisti
Lidé mi strašně závidí. S tímto se potýkám po celý svůj život a říkám si, proč mi někdo může závidět. Vždyť můj život není nic, co by bylo lze závidět. Prý v komentářích na můj blog jakási paní napsala, že mě nemá ráda...
Helena Vlachová
Střípky ze Zanzibaru
Jsem stále plna dojmů z toho, co jsem na Zanzibaru prožila. Něco velmi okouzlujícího, něco velmi silného, co se ve mně natrvalo zapsalo. Peníze se zúročily zážitky, které nikdy nepodlehnou inflaci.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Poslanci rozhodují o omezení prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schvaluje Sněmovna. Schválí ji patrně v mírnější...
Záhadný předmět na noční obloze překvapil fotografy čekající na polární záři
Záhadné těleso na obloze překvapilo v úterý večer mnoho fotoamatérů, kteří hleděli k nebi v...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Prodej stavebního pozemku 890 m2, Dvory, okres Nymburk
Dvory, okres Nymburk
2 750 000 Kč
- Počet článků 1263
- Celková karma 21,58
- Průměrná čtenost 1112x