Smutný den pro mou zemi

Motto "Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.28)

Dnes je v našem kalendáři označen jako Den památky obětí komunistického režimu. V ten den byla popravena paní doktorka Milada Horáková. Komunisté se takto zbavovali nepohodlných lidí. Vymýšleli si kauzy, jež ve skutečnosti žádnými kauzami nebyly, ale lidi, v těchto kauzách obviněnými, popravovali nebo posílali do těžkého žaláře.

Tento den je významný i tím, že v roce 1948 komunisté pohltili sociální demokracii. Důvod byl jasný. Chtěli v zemi vládnout sami a využili k tomu všechny možné prostředky, aby toho dosáhli. Podařilo se jim to. Podařilo se jim uvrhnout zemi do nesvobody, diktatury, v níž nikdo nesměl vyslovit svůj vlastní názor. Vše řízeno z Moskvy, jakákoli kritika Sovětského svazu či rudého bolševismu nepřípustná. Podařilo se jim zlikvidovat politické konkurenty, potlačili náboženství a způsobili propad naší země do takového marasmu, z něhož jsme se ještě nevzpamatovali.

Dnešek vstoupí do naší historie dalším smutným dnem. Prezident Zeman schválí novou vládu, již navrhuje premiér Andrej Babiš. Jde o vládu podporovanou komunisty, k nimž má premiér velmi blízko. Vždyť tvoří nedílnou součást jeho společenského šplhu.Vláda působí jako paskvil, sociální demokraté se ukázali jako naprosto bezzásadoví a nedůslední. Prezident Zeman si opět prosazuje svou, když odmítá jako ministra zahraničí Miroslava Pocheho, nabízí se otázka, kdo vůbec bude ministrem zahraničí. 

Cítím hluboký smutek a znepokojení nad tím, co vše je v naší zemi možné. Jako by se odkaz komunisty popravených a pronásledovaných lidí vytratil do neznáma a místo toho nastupuje sprostota, bezmezná chuť ovládnout naši zemi a atakovat ji novými a novými nepravdami, jimž bohužel někteří lidé věří...