Šikana na pracovišti

Dočetla jsem se, že se šikana na pracovišti spíše odehrává ve státní sféře než v soukromém sektoru. S tímto tvrzením souhlasím

Motto "Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 21.10)

Šikana na pracovišti. Kdo ji nezažil. Nemyslím si, že je to jev, který by patřil jen do této doby. Existovala i v předlistopadových letech. Dočetla jsem se, že šikanu zažívají spíše zaměstnanci veřejného sektoru než v soukromé sféře. S tímto názorem souhlasím.

Sama jsem se setkala s nadřízenými, kteří své podřízené šikanují. Je otázkou, proč si to lidé nechají líbit. Proč obětují svou důstojnost a jsou s to snášet příkoří ze strany svého šéfa. 

Má vlastní zkušenost. Před lety jsem učila na výběrové střední škole, kam mě přijímal ředitel školy. Pod ním se pracovalo velmi dobře. Bohužel dosáhl důchodového věku a na jeho místo se tlačila žena. Mohla mít silné politické zázemí, a proto se ředitelkou stala. Svůj titul PhD získala na univerzitě v Nitře. Zjistila jsem, že dost Čechů si dělá doktorát právě v Nitře. Je to tam schůdnější než v Čechách? Toť otázka, ale jí se zabývat nechci. Tato ředitelka si vzala jako svou zástupkyni svou kamarádku, která ani neměla vysokoškolské vzdělání. Zatímco obě se těšily z toho, že mají velmi dobře placené místo, jejich podřízení takovou radost již nesdíleli. Ředitelka sáhla k nepopulárnímu opatření. Snížila zaměstnancům osobní příplatky. A to velmi výrazně. Ale nebylo to vše. Na škole se začala projevovat šikana ze strany vedení.

Stalo se to, že jsem byla už ze školy doma a mně přišla sms ze školy. Že následující den začínám výjimečně nultou hodinu. Bylo mi to sice divné, nicméně jsem na nultou hodinu dorazila. Když jsem si šla před hodinou vyzvednout třídní knihu, na svém místě nebyla. Šla jsem tedy učit bez ní, neměla jsem čas ji hledat. Ve třídě jsem nebyla ani pět minut, když se rozrazily dveře a do třídy vešla zástupkyně. Že mi jde na hospitaci. Trochu jsem znejistěla, protože se nestává, aby vám vedení školy chodilo na hospitaci už nultou hodinu. Pokračovala jsem ve výuce, když na mě zástupkyně vypálila, kde mám třídní knihu. Řekla jsem jí, že jsem ji nenašla, že nebyla na obvyklém místě. Ona však na to oponovala tím, že jsem se provinila proti pracovní kázni. Toto se odehrávalo před očima studentů. Myslím si, že ze strany zástupkyně se jednalo o projev šikany. Když jsem totiž ukončila výuku a šla se podívat na místo, kde bývají třídní knihy, byla tam. Neviděla jsem důvod, abych na takové škole déle setrvávala.

Mám zkušenost ze školy, kde ředitel trestá učitele dle své nálady. Za nejmenší provinění od něj dostávají vytýkací dopisy, když dostanou dva, raději ze školy odcházejí, neboť při obdržení třetího je čeká výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně. Šikana na pracovišti se opravdu více projevuje ve státním sektoru, tam se lidé chovají podstatně hůř než v soukromých firmách. Nevím, co za tím je, ale každopádně je to projev lidské malosti a zbabělosti, když si někdo zamane, že bude někomu znepříjemňovat život. Od takových lidí raději dál, má-li člověk možnost, je lepší odejít. Život je příliš krátký na to, abychom jej trávili v prostředí, v němž se nám nepracuje dobře.