Sex proti vlastní vůli

Jaké to je, když žena zůstane sama, a proto vezme za vděk muže, který zneužívá její pocit osamocení. Přijde však den...

Motto "Bázeň před Hospodinem vede k životu, nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.23)

Osamělost je hrozná. Ta dokáže člověku zatemnit mozek. Jako mně. Kdybych nezůstala sama, nikdy bych do svého života Jirku nepřijala. Jenže jsem byla zvyklá mít vedle sebe někoho, a když Martin odešel, zůstal po něm kráter a já jej zaplnila Jirkou. Jirka na tom byl obdobně jako já. Právě v sobě trávil rozchod s Marikou. Trochu mi to připomíná hada, který zrovna pozřel velkou krávu. Potřebuje čas, aby vše mohlo projít jeho trávicí soustavou. To se odehrávalo v Jirkovi a já jsem na tom byla obdobně.

Lidé by se neměli rozcházet. Když se rozejdou, je to lístek na psychiatrii nebo do vězení. Když už jednou někoho máme, nemá smysl to jakkoli měnit. Ale můžete si to říkat dennodenně a výsledek je naprosto opačný. Co se mi na Jirkovi líbilo? Snad jeho výška, souměrné tělo, jinak nic. Uvedl se totiž jako nudný patron, který měl za sebou rozchod se ženou svého srdce. Marikou. A na to mě upozornil. Jestliže Marika kývne, že jej bere zpět, já si mohu připravit kapesník a začnou slzné lijáky.

Můj vztah s Jirkou lze nazvat velkým omylem. Ani jeden jsme se necítili na to, abychom mohli někoho jiného přijmout. Jirka mě nějakým způsobem toleroval, já jsem oproti němu očekávala naplnění svých emocí. To on neuměl, v tomto směru se jevil jako nepopsaná tabule. I tak jsem do vztahu s ním šla. Jen abych nebyla sama. 

Co si Jirka mohl se mnou řešit. Asi sex, protože si bez něj nedokázal svůj život představit. V tom je jistá paralela se mnou, protože miluji totéž, a to je důvod, proč jsem na vztah s Jirkou přistoupila. Na rozdíl od něj jsem po každém styku prožívala opici, vystřízlivěla jsem ze sexuálního opojení, které mi Jirka přinášel, abych procitla do stavu opice, kdy jsem sebou opovrhovala. Kdyby mě býval miloval, opičí stavy by zmizely. Jenže jsem mu řešila jeho bydlení a fakt, že neměl kam jít. Neměl kde bydlet a potřeboval se dostat ze situace, v níž dostala jeho ješitnost na frak.

I když jsem měla Jirku, ocitla jsem se ve stavu permanentní citové deprivace. Scházela mi láska, na niž jsem byla zvyklá za dobu svého manželství. Jirku jsem brala jako dočasné řešení palčivého problému, jenž spočíval v mém strachu z osamělosti. Ale žádná láska to nebyla. Proto jsem neodmítla, když mě pozval František na rande. Fyzicky přitažlivý muž, který měl pro mě květiny a pozval mě na večeři při svíčkách. Na něco takového jsme my ženy stavěné. Potřebujeme romantiku a mít pocit, že jsem to právě já, po níž dotyčný muž touží.

František mě pozval k sobě domů, zřejmě si myslel, že když mě obdaruje květinami a pozve na večeři v krásné restauraci, odblokuji v sobě své zábrany a pustím jej do své jeskyňky. To jsem nedokázala a bez slůvek rozloučení odešla. V tom jsme my ženy jiné. Zatímco muži žádné štráchy nedělají, některé ženy ještě neztratily svou hrdost a hned se před každým mužem nerozprostřou. Chtějí být dobývány, chtějí být obdivovány a hýčkány. František byl na mě příliš rychlý, a proto jsem šla pryč.

Doma na mě čekal rozlícený Jirka. Jeho mužská ješitnost neunesla, že jsem mohla strávit večer s jiným mužem. To, čím mě uvítal, bylo přinejmenším odporné. Přiměl mě k orálu, po němž následoval tvrdý sex, což jsem já odmítala. Ale bylo mi to k ničemu, protože jsem fyzicky mnohem slabší než Jirka. Nechtěla jsem nic takového, ale dostala jsem strach. Strach z toho, že mi ublíží ještě víc, proto jsem mu vyhověla ve všem, co po mně chtěl. Plná odporu, plná hnusu, jsem přistoupila na hru těl, v níž Jirka diktoval pravidla hry. V tu chvíli jsem neměla jiné řešení a vykonala vše, abych se zachránila. Z jeho hrubosti jsem měla strach a nic jiného mi tedy nezbývalo.

Ráno dne druhého jsem už cítila jinak, už jsem myslela jinak. Cítila jsem v sobě pachuť zmocnění, jehož se na mně Jirka dopustil. Sbalila jsem mu kufry a poslala jej do pekel horoucích. Kde končí hranice sexu a kdy začíná zmocnění, jinými slovy znásilnění. Mnohdy těžko definovatelné...