Setkání po letech

Jakub byl kluk s kytarou. Právě ukončil gymnázium a jeho další cesta vedla na lékařskou fakultu. Sešli jsme se po letech

Motto "Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji." (Píseň písní, Hledání lásky, Odvaha lásky, 3.2)

Jakub. Kluk s modrýma očima a vlnitými vlasy až po ramena. Bez kytary si ani neuměl svůj život představit. A bez poezie. Psal krásné básně. Mně také. Nikdy jsem nedostala tak krásné dopisy, jaké mi psal právě on. Léto roku onoho hodně pršelo. Ale my jsme prožívali prosluněné dny. Kdykoli jsme se sešli, začalo svítit slunce a my jsme si pak říkali, že naše láska má takovou moc, že ovlivňuje počasí na naší planetě.

Nikdy jsem neokusila tolik něhy, která přicházela od Jakuba. A mě to naprosto zbouralo. Podlomila se mi kolena a já se do Jakuba zamilovala. Mělo to však jeden háček. Byl o šest let mladší než já, čekala jej studia medicíny. Nikdy jsem si moc nevěřila. Nevěřila jsem si, že bych mohla být pro něj stále atraktivní, když jsem byla o šest let starší. Rozešla jsem se. Raději jsem vztah s ním uťala, než se mohl rozvinout. Velmi to bolelo, ale své rozhodnutí jsem nevzala zpět. Věděla jsem, co udělá s člověkem studium na vysoké škole. Matička Praha. Chtěla jsem dát Jakubovi volnost a také jsem chtěla zabránit další bolesti, která mohla přijít.

Mnohokrát jsem si na něj vzpomněla. Když jsem ležela v nemocnici, snila jsem o tom, jaké by to bylo, kdyby přišel na vizitu. Věděla jsem, že dokončil studia, ale neznala jsem jeho specializaci. Nesešli jsme se v nemocnici, ale po letech jsem našla jeho jméno v telefonním seznamu. Léta devadesátá a pevné linky byly ještě v kurzu. Našla jsem Jakubovo jméno a zjistila, že žije v Praze. A zavolala jsem mu. Přišlo mi, jako by to bylo včera, žádné trapné rozpaky, ale naprostá přirozenost.

Když jsme se setkali, byli jsme oba rozvedení, já měla syna, on dvě dcery, které žily s bývalou ženou. Samozřejmě se změnil, stejně jako jsem se změnila já. Nicméně jsme měli témata, o nichž se dalo hovořit. Hudba jej stále brala, miloval rock, já pro změnu klasiku. I když měl pro mě velký náboj, vše se lišilo od toho, co jsme prožívali jako mladí lidé. Bylo to jiné, řeka stále tekla a já zvažovala, zda do ní opět vstoupit.

Jakub přijel jednoho večera. Přivezl s sebou hudbu a bylo více než jasné, že přespí. Milovali jsme se po letech a milování chutnalo jinak. Z mé strany určitě, nedokázala jsem se zbavit jistého napětí. Nedokázala jsem v sobě prolomit bariéru věkového rozdílu šesti let. Věděla jsem, že vypadám mladší, ale přesto. V noci jsme nespali, tedy já ne. Jakub mi jen tak mezi řečí sdělil, že kdyby mě měl mít jako partnerku, musela bych udělat něco se svými svaly. Že prý nejsou pevné. Zacílil a velmi dobře zasáhl mé podlomené sebevědomí. Nemohla jsem usnout, zatímco on usnul velmi rychle. Pořád jsem myslela na jeho slova.

Ráno jsem se cítila všelijak. Jakub se mi omluvil. Řekl mi, že zmínku o mých svalech pronesl úmyslně. Aby mi vrátil bolest, kterou jsem mu před lety způsobila, když jsem se s ním rozešla. Zůstala jsem na něj zírat, nějak mi tím vším připomněl Kunderův Žert. Když pomsta přijde po letech, vyznívá přinejmenším trapně, mine se svým účinkem. Zaznělo to v románu, ale i v našem setkání po letech.

Vstupovat dvakrát do stejné řeky by člověk neměl.Řeka už chutná jinak, je vám v ní chladno a vy drkotáte zuby. Jako já, jednou jsem to okusila, abych to už nikdy neopakovala.