Setkám-li se s někým, kdo mi svým konáním připomíná prezidenta Zemana

Motto "Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun, kdo se v něm kochá, ten moudrý není." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 20.1)

Mezi námi se najde spousta lidí, kteří jsou zakomplexovaní. A svůj mindrák se snaží maskovat různými způsoby. Třeba tím, že jsou k ženám hrubí. Že svou zoufalou sexualitu se snaží zakrýt tím, že nenávidí všechny ti, kteří nepatří mezi heterosexuály. 

Není těžké poznat zamindrákovaného jedince. Muž se dá dobře poznat tím, že nesnáší ženskou autoritu. Mám-li možnost vidět současného prezidenta Zemana a slyšet, jak se vyjadřuje, nemohu se ubránit dojmu, že jej vnitřně něco užírá. Jestliže chlapec vyrůstá bez otce a je odkázán na spíše nelásku své matky, má téměř stoprocentně našlápnuto na to, že bude ve svém životě nesnášet ženy. A svou vnitřní rozladěnost bude nacházet v alkoholu. Alkoholikem se často stává ten, jemuž se něčeho v dětství nedostávalo. Hlavně lásky. I když si to nebude nikdy chtít přiznat, muž alkoholik bývá v mnohých případech obrazem dětství, v němž něco postrádal. A tou mohla být maminčina láska, která je v našich životech rozhodující. Tento nedostatek si mnozí muži kompenzují tím, že v podstatě nenávidí ženy. Musí-li s ženami jednat, velmi často mají potřebu ženy ponižovat. Bezpochyby alespoň slovně. Stane-li žena ženou muži, jenž nesnáší ženskou autoritou, čas ukáže, že je lepší z takového vztahu vycouvat. Že je lepší žít třeba kdesi na sídlišti a nechat muže žít třeba kdesi v lesích. 

Slabocha poznáte podle toho, že se vyhýbá silným soupeřům. Jde-li o prezidenta nejmenované země, zakomplexovaný prezident se vyhýbá veřejnoprávní televizi a těm sdělovacím prostředkům, o nichž ví, že by jej svými argumenty převálcovaly. Místo toho raději sáhne po bulváru, o němž je přesvědčen, že mu půjde na ruku, že nebude klást otázky, na které nezná odpověď nebo nechce odpovědět. Zakomplexovaný jedinec nikdy nechce dát najevo, že něco neví. Náš prezident např. neví, že před dvaceti lety se u nás žádné povodně na Moravě neodehrály, ale ve svém posledním projevu toto uvedl. Ale co očekávat od soudem uznaného lháře, jenž nezná slova omluvy. Jedinec, trpící komplexem méněcennosti, se nedokáže omluvit za své omyly, za svá urážlivá slova.

Zakomplexovaný jedinec se může jevit jako silný soupeř. Jenže opak je pravdou. Vůči agresorovi je zapotřebí odpovědět silou. Nejednat s ním v rukavičkách. Nenechat si nic líbit a zachovat zákony přírody, v níž vítězí ten silnější. Zamindrákovanému politikovi je zapotřebí připravit moment překvapení, něco, co nepředpokládal. Nenechat se zahnat do úzkých. Přelstít jej. Jedinec s komplexem méněcennosti mnohdy žije jen z toho, že ve společnosti vyvolává nepokoje, polarizuje ji, protože jinak žít neumí. Sexuálně vyhaslý, s mindrákem od dětství, fyzicky odepsaný. Takovému člověku, který neumí žít jinak, než aby škodil, nelze uhýbat. Jedinec, jehož vnitřně stravuje mindrák, využívá ve svém konání manipulaci, má tendenci hýbat myslí svého okolí, má tendenci hýbat myslí lidí těch, kteří jsou slabí a nechají se ovládat, třeba i na dálku. A s tím je zapotřebí něco udělat.

Jako volič jsem naprosto spolehlivá. Proto budu věřit, že strana či koalice, které budu v říjnových volbách volit, si budou umět poradit s prezidentem Zemanem, že mu neumožní, aby nadále ohýbal Ústavu. V souvislosti se současnou hlavou státu se mi velmi často vybavuje satirická báseň Karla Havlíčka Borovského o králi Lávrovi, jenž měl oslí uši. Jde o nadčasovou báseň. Uši krále Lávry se staly symbolem lidské hlouposti a slabošství, symbolem něčeho, co by mělo být skryto před zraky veřejnosti. Může jím být žalostný zdravotní stav politika. 

Setkám-li se s někým, kdo mi svým konáním připomíná Miloše Zemana, zpozorním. Z psychologie vím, že se jedná o jedince, kterého uvnitř užírá mindrák. Zda mohla toto nastartovat absence matčiny lásky a otce vůbec, zůstává otázkou...