Seniorka s chodítkem

Motto "Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král." (Přísloví Šalomounova, 22.11)

Mládí je tak krátké. Než se člověk naděje, je mládí fuč a mohou přicházet dny, kdy to s naším zdravím nemusí být dobré.

Když jsem byla malé dítě, ve věku takových pěti let, představovala jsem si, že se z mých rodičů jednou také stanou děti. To když už já budu dospělá. Ve své dětské hlavě jsem neznala, co je to skonání člověka, myslela jsem si, že koloběh života spočívá v tom, že děti dospějí a z dospělých se časem opět stanou děti. A tak to půjde stále dokola.

Když se nad svými dětskými představami zamyslím dnes, vidím, že jsem nebyla daleka od pravdy. Vždyť kolik ze seniorů přijde o zuby, vypadají jim vlasy, musí nosit pleny, neudrží rovnováhu. Když se narodíte, vše máte před sebou. Zpočátku bezzubí, ale zuby časem vyrostou. Platí i o vlasech. I pleny jednoho dne nepotřebujete. A když zkoušíte chodit, bojujete s rovnováhou, vždy je tu mámina ruka, která vás zachytí. 

Jste-li ve věku seniorském a máte-li problémy s rovnováhou, nemůžete počítat s máminou náručí. Místo máminých rukou je tu chodítko, které vás má ochránit před případnými pády, zároveň vám pomoci někam si vyjít. Bohužel někteří senioři jsou na tom tak špatně, že dožívají konec svého života jen v prostorách domu s pečovatelskou službou. Ven se dostanou jen zřídka. Ale někdo má přece jen trochu více štěstí, když může žít ve svém. A za pomocí chodítka si vyjít ven i sám. 

Minulý týden jsem na náměstí viděla seniorku s chodítkem. Docela spěchala, protože chtěla stihnout svůj autobus. Dá se říci, že se svým chodítkem trochu popobíhala. A když doběhla k autobusu a klepala na dveře, aby jí řidič otevřel, on jednoduše odjel. Lidé na něj křičeli, ať zastaví, ale on si zřejmě autobus spletl za závodní vůz a odjel. Seniorce se obličej stáhl bolestí, její oči byly plné zmaru. 

Zestárneme všichni, nikdo neví, kdy jeho dny na tomto světě skončí. Nikdo nemůže tušit, jaké zdravotní neduhy jej budou trápit, až už nebude mladý. Každý by si měl toto uvědomit. Že to, co je v mládí brané za naprostou samozřejmost, nemusí být ve stáří pravdou. Měli bychom být víc ohleduplní k těm, kteří potřebují pomoc. A ujet seniorce s chodítkem nesvědčí o lidskosti, což může zabolet toho, kdo ví, že žije s handicapem...