Rodilí mluvčí

Jsou rodilí mluvčí opravdu tak nepostradatelní při výuce cizího jazyka? Jaká je moje osobní zkušenost s nimi.

Motto "Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 20.16)

Když někdo říká, že jsme se v době předlistopadové učili jen rusky, není to správný názor. Stejně jako je nesprávný názor, že před rokem 1989 museli být všichni v KSČ. Bylo jich pouhých deset procent. Pokud jde o cizí jazyky, sama jsem se už na základní škole krom ruštiny učila anglicky i německy. Angličtina a němčina byly sice nepovinné, ale my jsme se chtěli těmto jazykům učit. Měli jsme výbornou učitelku. Jako střední školu jsem si zvolila školu se zaměřením na zahraniční obchod a cizojazyčnou korespondenci. Samozřejmě že jsem se musela učit rusky, k ruštině jsem přidala angličtinu a zároveň jsme studovali i francouzštinu. Vzhledem k tomu, že mi jazyky šly, navrhl mi můj profesor angličtiny, abych ještě dálkově studovala angličtinu na jazykové škole v Liberci. Až na filozofické fakultě v Praze jsem se poprvé setkala s rodilým mluvčím, nicméně musím říci, že na fakultě vyučovaly velké osobnosti, jakými je pan Martin Hilský nebo pan Radoslav Nenadál. Myslím si, že oba pánové byli skvělou konkurencí všem, kteří měli to štěstí a narodili se v anglicky-mluvící zemi. Nejen konkurencí, oni je svými znalostmi v mnohém předčili.

Proč toto vše píšu. Abych poukázala na to, že při studiu cizího jazyka se lze obejít bez rodilého mluvčího, má-li člověk možnost učit se od kvalifikovaných pedagogů. První rodilí mluvčí se u nás objevili v roce 1990 a musím říci, že to byli lidé, kteří jazykem hovořili, ale neměli jej vystudovaný. Byli užaslí z toho, jak jsme se mohli naučit anglicky za železnou oponou. Přijeli k nám, protože se povětšinou nemohli ve své zemi pracovně uplatnit, nové možnosti jim nabídla naše země. A tak k nám přijížděli kuchaři, úředníci, prodavači, zkrátka lidé všelijakých profesí, ale nebyli to vystudovaní učitelé angličtiny. Mnohdy ani neovládali gramatiku svého jazyka a ptali se svých českých kolegů, aby jim ten či onen mluvnický jev vysvětlili.

K tomu, aby mohl rodilý mluvčí vyučovat v zahraniční, musí mít alespoň certifikát TEFL: Naše země tuto možnost nabízí, kurz u nás stojí cca 1.300 eur, jedná se o měsíční kurz, v němž se rodilí mluvčí učí metodice jazyka. A po absolvování kurzu získávají kvalifikaci vyučovat v zahraničí. Někteří zůstávají u nás, protože se jim tady líbí, někteří odcházejí do finančně atraktivnějších zemí, jakými jsou Emiráty, Saudská Arábie a jiné. Ti, kteří zůstávají u nás, bývají problematičtí. Své by o nich mohla říct jakákoli jazyková agentura, která má s tzv. rodiláky nepříliš dobré zkušenosti.

Jak vidím rodilé mluvčí. Pro mě jsou především nespolehliví a nezodpovědní, opravdu velmi nevyzpytatelní ve svém konání. Když se rozhodnou, že kurz končí, učiní tak bez jakéhokoli upozornění, jednoduše se sbalí a už víckrát nepřijdou. Nebývají to vystudovaní učitelé angličtiny a podle toho to tak někdy vypadá. Někteří se ani neumí chovat. Uvedu příklad jednoho Ira, který si vzal Češku. Žili spolu nejprve v Irsku, ale protože se potýkali s finančními problémy i možností získat zaměstnání, přestěhovali se do Čech. Ir začal u nás učit. Zprvu byli z něj studenti nadšeni, ale postupem času se situace začala měnit. Ir chodil do hodin pozdě, když už přišel, jen si sedl a četl si noviny, studenty ignoroval. Byl k nim vulgární a tento způsob si přenesl na své české kolegyně. Dostal proto výpověď na hodinu. Nebo jiný lektor, který přišel do školy, jen když se brala výplata. Jinak se v hodinách vyskytoval zřídka, své absence se ani nenamáhal omluvit. Čas trávil po hospodách a barech. Anebo Američanka, která přijela v zimním období, venku sněžilo a ona měla na sobě páskové pantofle. Čekala, že tady zřejmě žijeme na stromech, avšak něco podobného by se bylo dalo říci o ní. Její jedinou prioritou byla angličtina, ale hovořila dialektem, což není pro výuku jazyka dobré. Po měsíci zmizela jak pára nad hrncem, aniž by o tom kohokoli informovala. Anebo Angličan, který si u nás založil svou vlastní jazykovou agenturu a hledal nové lektory. Když jsem za ním přišla, sdělil mi, že by pro mě práci měl, ale pod podmínkou, že s ním budu spát.

Jsem toho názoru, že při studiu cizího jazyka není zapotřebí rodilého mluvčího. Dnes můžeme hodně cestovat, můžeme sledovat filmy v originále, máme zkrátka hodně možností, v nichž můžeme otestovat své znalosti prakticky. Jsem pro to, aby cizí jazyk vyučovali kvalifikovaní pedagogové, o ruštinářích si myslím své, neprošli tak tvrdým studiem, jako jejich kolegové, kteří řádně vystudovali angličtinu či jiný cizí jazyk na vysoké škole.

Měli bychom konečně přestat obdivovat vše, co přichází z ciziny, a více si vážit všeho českého. Už jsme se přesytili potravinami ze zahraničí, chceme si kupovat české zboží. Mělo by to platit i o studiu cizího jazyka. Kdybych si měla platit hodiny u rodilého mluvčího, které nejsou laciné, chtěla bych potvrzení o tom, že jazyk vystudoval na vysoké škole, že tedy má patřičnou kvalifikaci a praxi jako učitel. Jinak si myslím, že se mi může stát, že vyhodím spoustu peněz jen tak komínem, aniž bych měla pocit, že mě učil někdo, kdo byl profesionálem na svém místě.

K rodilým mluvčím bychom měli být stejně tak nesmlouvaví, jak tomu je v zahraničí. Jestliže chcete pracovat v cizině, musíte splňovat podmínky, jinak práci nedostanete. Proč tedy rodilým mluvčím nezvýšit nároky, aby mohli pracovat u nás? Proč víc nectít svou zemi, proč nepožadovat plnou kvalifikaci, když se toto od nás žádá i v zahraničí? Chtít o nich reference z předchozích zaměstnání, abychom se vyhnuli různým dobrodruhům, kteří si k nám jen tak vyjedou, aniž by se cítili motivovaní u nás učit. Vnést více pořádku, to je to, co naše země potřebuje. Měli bychom ze sebe začít smývat nálepku, že u nás může pracovat kdejaký šlendrián, který měl to štěstí, že se narodil v anglicky-mluvící zemi.