Rodiče a dospělé děti

To, že to někdy v rodinách opravdu vře, není nic nového pod sluncem. Hašteřivost tu byla odjakživa. Někdy jsou na vině rodiče, někdy jsou na vině dospělé děti

Motto "Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.26)

Divíme se politikům, že nedokáží spolu vyjít a osnují proti sobě všelijaké intriky, ale jak to kolikrát vypadá u nás doma? Vždyť v mnohých rodinách se lidé nesnášejí, hádají se a odmítají jakýkoli kompromis. Znám manžele, jejichž dvě dcery se s nimi nestýkají. S jednou z nich se neviděli dobrých třicet let a druhá je přestala navštěvovat před třemi lety. Smutné, ale není se co divit. Otec obou dcer je velmi konfliktní, vyvolává hádky, je zvyklý na každého řvát, když s ním dotyčný nesouhlasí. A výsledek všeho? Mezi lidmi má spoustu nepřátel a platí to i o jeho dcerách. Jen se divím jejich matce, jak může žít, aniž by věděla, jak se jejím dcerám a vnučkám daří.

Nikdo není bez viny. Jsme jen lidé a každý občas dělá chyby. Mezi rodiči stále najdeme takové, kteří při výchově dětí vycházejí jen z toho, jakých výchovných metod se jim dostalo ve vlastní rodině a tyto metody pak sami uplatňují. A někdy to může být špatně. Existuje tolik knih, v nichž se můžeme dočíst o tom, jak vychovávat děti. Jak vycházet s dospělými dětmi, jak předcházet zbytečným nedorozuměním. Ale kolik lidí si vůbec něco takového přečte? Koupí-li si nový televizor, přečtou si manuál, ale bohužel v případě výchovy dětí se z žádného manuálu nevychází. A ono se to časem nějakým způsobem projeví.

Některé ženy trpí syndromem prázdného hnízda a neumí se vyrovnat se situací, kdy jejich děti dospějí a odcházejí z domova. A tyto ženy mohou způsobit mnoho problémů, protože mají tendenci neustále kritizovat nejen vlastní dítě, ale i jeho partnera či partnerku. Jsou schopny opakovaně něco vyčítat, citově vydírají. Stěžují si, že jim syn nezavolá, nenavštěvuje je, ale nejsou s to si dát dohromady, že se syn vyhýbá jejich neustálé kritice či výčitkám. A proč chodit někam, kde jej čeká studený odchov? A mámě to můžete vysvětlovat, jak chcete, stejně to nikdy nepochopí, a proto jí moc nevolám ani za ní nejezdím. Sice mě to uvnitř hlodá, ale nemám tu sílu zazvonit u jejích dveří, protože vím, co by mě čekalo. A oběd by chutnal stejně kysele jako mámin úsměv.

Život opravdu není žádné peříčko, a nejsme-li schopni učinit kompromisy, nedivme se, že k nám vlastní děti nechtějí jezdit. Komu by se chtělo poslouchat, že ho rodiče vychovali a on se chová tak nebo tak. Jakmile děti dospějí a osamostatní se, rodiče musí toto respektovat. A nejsou-li ochotni toto připustit, musí počítat s tím, že bude mezi nimi a jejich dětmi docházet k četným nedorozuměním. Měli bychom umět přijímat nové podoby života, kam rovněž patří odchod našich dětí z domova. Že už nás nebudou poslouchat, že si půjdou svou vlastní cestou a my bychom je měli jen zpovzdálí pozorovat. Budou-li chtít poradit, budeme vždy připraveni jim nějakou radu poskytnout, ale jinak je opravdu musíme nechat žít jejich vlastní dospělácký život...