Říkej mi, táto

Motto "Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce, on mě vyučoval, říkal mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ." (Přísloví Šalomounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.3, 4.4)

Pro název svého dnešního blogu jsem si zvolila slova z písně Jakuba Smolíka "Říkej mi táto." Poslouchám sice jiný žánr, nicméně tato píseň je milá a nikomu neublíží. Je svými slovy prostá, proto tolik výstižná.

Zítra, což je neděle, kdy naši tatínkové slaví. Třetí neděle v červnu. Je to jejich den. Tak jako my ženy máme svůj den, někdy máme i své (ne)příjemné dny, máme svůj den jako maminky, platí toto i o našich protějšcích. O mužích. Na ně se mnohdy nahlíží spatra, díky feminizaci a genderismu, jako by jim měla náležet role podružná a bezvýznamná. Den žen se připomíná, totéž platí i o Dni matek, ale muži jsou v tomto směru jaksi neprávem opomíjeni. Vzhledem ke svému konzervativnímu myšlení budu stále říkat, že bez mužů by nebyl život životem. Není zapotřebí s nimi bojovat, každé pohlaví to má od přírody dané jinak. Ženě patří vytváření domova, muži náleží obživa a lov. To, že si občas zaloví v končinách, jimž jejich mužnost neodolá, jim budiž omluvou. Jsou to jednoduše muži, kteří se však rádi navrací do místa, jež je jejich domovem. Protože i oni milují svůj domov, i oni milují své děti. Jen třeba o tom tolik nemluví, ale nejsou bez srdce. Ba naopak. Mnohdy bývají vnímavější a zranitelnější více než ženy. 

Nevím, jaké je to být otcem. Být matkou je pořádná dřina, totéž může platit i pro otce. Děti potřebují oba rodiče. Pro dceru je otec prvním mužem, jehož ve svém životě potkává. Podle svého otce si pak utváří svůj vztah k mužům. Je-li otec despota, není pro dceru jednoduché. Její utváření vztahu s muži bude komplikované, protože se jí budou promítat zážitky z dětství. Taková žena nebude snášet mužskou autoritu a bude zapotřebí, aby potkala muže, jenž je schopen velkých kompromisů. Na druhé straně milující otec dá své dceři velký dar do života. Ona bude pak vstupovat do vztahu s muži bez jakýchkoli obav, protože její tatínek jí dal dostatek lásky, čímž jí dal velkou důvěru v muže. Což je asi to nejpodstatnější v životě ženy. Pro syny je rovněž táta velmi významný, neboť synové se od svých otců učí, jak zastávat roli muže. A ta není vůbec lehká.

Měli bychom ve svém životě souznívat s přírodou, učit se od ní, učit se od jejích řádů a zákonů. Tam je role samce a samice nastavená. Bohužel jsme lidé, naučili jsme se své životy zbytečně komplikovat, platí třeba o některých ženách, které berou muže jen jako ploditele svých dětí. Pak je dál již nepotřebují. Chtějí vše zvládat samy, ženy hloupé na život brání svým dětem, aby se mohly setkávat se svými otci. Ve stupiditě sobě vlastní si vůbec neuvědomují, jak nesmírně poškozují své děti. Nechtějí si připustit, že každé dítě potřebuje nejen svou matku, ale i otce. Otcové bývají mnohdy odhozeni na druhou kolej a je jim souzena role žebrajícího rodiče, který se domáhá svých práv. V českých končinách to bývá někdy marně. Rovněž i časté.

Zítra naši tatínkové slaví. Dejme jim pocítit, že není pro nás lepšího táty, než jsou právě oni. Že bez nich by to nebylo ono. Může se stát, že vztah s nimi jaksi dočasně zkoroduje, nic to však nezmění na faktu, že táta je ten, jemuž náleží úcta a respekt. Nemusí být tolik zběhlý ve vyjadřování svých pocitů i lásky, ale věřte, že jí mají ve svém srdci hodně. Jen to zkrátka jako ženy tolik neumí. Jsou to prostě muži, kteří mají své dny, a ten jejich je ten zítřejší, ten nedělní. Láska nemusí být jen o slovech, láska je o úsměvu, láska je o pohlazení, a to muži dovedou. A za to jim patří velký dík. A taky objetí a hodně lidského tepla. To potřebujeme všichni bez rozdílu pohlaví a věku. Nechme do sebe vstoupit neopakovatelný prožitek spočinutí, v němž ucítíme krev své krve...