Retro zima

Jak vypadaly zimy za soudruhů komunistů, v jakém stavu byly domy, čím lidé topili a jak vypadaly komunikace

Motto "Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 14.23)

Zaplavuje mě nostalgie, když se dívám na černobílý film, v němž poskakuji jako malá holčička, sáňkuji či bruslím. 

Zimy za soudruhů komunistů. Jestliže panovaly kruté mrazy, dobře pro všechny školáky. Mívaly jsme uhelné prázdniny, protože se uhlí nedostávalo, nebylo čím topit, a tak se školy všech stupňů zavřely. Na železnicích zavládl zmatek, vlaky zamrzly, docházelo k velkým zpožděním, čili chaos.

Bydleli jsme v Nerudovce, ve starém činžáku, který postavili Němci. Po Únoru 1948  měla byty na starost tzv. domovní správa, podle toho vše vypadalo. Jestliže jste neměli konexe, mohli jste zapomenout na sebemenší rekonstrukci, pakliže jste si vše nechtěli uhradit ze svého. Ale další problém tkvěl v tom, že nebylo lehké sehnat bojler, plynový kotel či dlaždičky, vodovodní baterie a spoustu jiných věcí. To vše patřilo mezi nedostatkové zboží, vlastně jako téměř vše. Když jste byli smířeni s tím, že budete topit uhlím, museli jste počítat s tím, že i uhlí bylo nedostatkové.

Na našem domě se podepisovala nedbalá péče domovní správy. Časem braly za své okapy, což bylo zvlášť nepříjemné, když hodně pršelo nebo když mrzlo. Jeden děravý okap byl nad vchodem do domu. V zimě se stávalo, že když svítilo slunce, sníh a led během dne před domem roztál, ale v noci opět vše umrzlo. A tak ten, kdo vycházel z domu, si musel dávat velký pozor, aby nehodil tzv. mrchu. To pak mohlo vzít za své i koleno. O stav chodníků ani vozovek se soudruzi moc nestarali, spoléhali na to, že se vše nějak vyřeší, že si s tím dělný lid poradí. A my tak mohli sáňkovat na silnici, na níž nejezdilo tolik aut jako dnes.

Pořídit si plynové topení znamenalo velký kolotoč po úřadech a navíc jste museli mít hodně známých. Když jsem se vdala, rodiče mi byt přenechali a odstěhovali se na chalupu. Byli jsme s manželem šťastní, že máme byt, ale nebyla v něm koupelna, teplá voda a topili jsme uhlím. Jenže se stalo, co nikdo nepředpokládal. Komíny, o něž se léta nikdo nestaral, popraskaly, kamna netáhla a veškerý kouř šel do bytu. Nemohli jsme v zimě topit. Pod námi bydlela mladá maminka s dcerkou a byly z této situace zoufalé. Sousedka mi řekla, že její byt je vlastně letní byt, v zimě neobyvatelný.

Co jsme mohli tenkrát dělat. Napsat stížnost, která se nakonec vyřešila, nám bylo umožněno vytápět byt elektřinou, pořídili jsme si elektrické přímotopy, vše nám tenkrát zaplatila domovní správa, která zanedbala náš dům. Vzpomínám si, že jsme měli zásuvky na elektřinu úplně očouzené, protože nebyly zvyklé na přímotopy. A vyřídili jsme si, aby nám mohlo být instalováno plynové topení, které bylo téměř nedostupné. Přednost měli senioři, lidé tělesně postižení, pak přišli na řadu občané bez jakýchkoli omezení. Na plynové topení se muselo čekat, ale my, protože jsme měli komíny v havarijním stavu, jsme čekat nemuseli.

Uplynulo spousta let, ale když se podívám na stav dnešních komunikací, nevím, zda je tu nějaký velký rozdíl mezi tím, co bývalo a co je teď. I dnes, když nastanou zimy, silničáři zpravidla zaspí a na vozovkách panuje chaos. Chodníky jsou pro odvážné, jsou velmi nebezpečné pro seniory, protože nejsou příliš upravené. Pouze domy vypadají lépe, totéž platí i způsobu vytápění. Tady se to zlepšilo. Ale jinak? Zima může potrápit všechny ty, kteří nepředvídají její nevyzpytatelnost.