Řád vycházejícího slunce

Jsou lidé a lidé. V každé době se najdou lidé, kteří mají svou hrdost, čest a jsou to bojovníci. Oproti nim stojí lidé, kteří se zaprodají v každé době. V honbě za svým prospěchem.

Motto "Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal." (Kazatel 10 - 12, 12.6, 12.7)

Nějak mám slzy v očích. Viděla jsem dokument o Věře Čáslavské a opět jsem si uvědomila, jaké jsou propastné rozdíly v charakterech lidí. Jsou totiž lidé a lidé. Věra Čáslavská jako světově uznávaná sportovkyně, která se v životě nevzdávala. Nikdy nevzdávala svůj boj zvítězit, reprezentovat svou vlast. Oproti ní můžeme postavit všechny ty, kteří se snaží profitovat v každé době, jsou ochotni měnit svá politická přesvědčení, jen za cenu, aby jim to neslo.

Věra Čáslavská se stala světově uznávanou osobností. Snad nejvíce ji milovali  v Japonsku, rovněž v Mexiku. V roce 1968 podepsala Dva tisíce slov, což byl dokument, jenž sepsal spisovatel Ludvík Vaculík jako manifest vyzývající k aktivizaci československé veřejnosti. Vyšel 27. 6. 1968 v Literárních listech. Je to jeden z nejvýznamnějších dokumentů pražského jara. Přišel však srpen 1968 a s ním okupace. A také se konaly olympijské hry v Mexiku. Československým sportovcům bylo dovoleno, aby se her zúčastnili. A jela i Věra Čáslavská. Když naši sportovci vstupovali na olympijský stadión, diváci povstali a všichni tleskali Československu. Byl to výraz pospolitosti s naším okupovaným národem. A na této olympiádě Věra Čáslavská vítězila. V Mexiku se rovněž provdala za sportovce Josefa Odložila a její svatba znamenala pro Mexičany totéž co příjezd papeže. Všichni se chtěli zúčastnit, aby mohli být svědky svatby milované a obdivované sportovkyně. V roce 1968 byla Věra Čáslavská vyhlášena nejlepší sportovkyní na světě.

Po návratu z Mexika byli českoslovenští sportovci pozváni na Pražský hrad, kde jim slova uznání vyslovil prezident Svoboda. Hlavně vyjádřil slova obdivu Věře Čáslavské, která se stala miláčkem národa. Jenže přišla normalizace a s ní i čistky. Paní Čáslavská byla vyzvána, aby odvolala Dva tisíce slov. Ona tak neučinila. Protože měla charakter, svou hrdost i důstojnost. A tímto byl nad ní vynesen ortel. Nemohla sportovat, nemohla najít zaměstnání, nastaly pro ni i pro její rodinu krušné roky. Aby si vydělala nějaké peníze, chodila uklízet domy. Načerno. Někteří lidé ji škvírou ve dveřích pozorovali a tekly jim slzy po tvářích. Ale paní Čáslavská se nevzdala, chtěla hovořit s prezidentem Svobodou, objednala se k němu, ale on ji jen vzkázal, aby odvolala Dva tisíce slov. Neodvolala.

Zatímco s paní Čáslavskou komunistický režim v Československu zametl, lidé v Japonsku ani Mexiku na ni nezapomněli. Jako velká slova uznání dostala od Japonců samurajský meč, jenž symbolizuje bojovnost. A v polistopadové době dostala od japonského císaře vyznamenání nejvyšší. Řád vycházejícího slunce. To už se psal rok 2010. Ještě je nutno zmínit, že v letech 1979 - 1981 jí bylo dovoleno trénovat gymnastiku v Mexiku. Tam ji lidé milovali, stala se jednou z nich.

Paní Čáslavská si svůj věhlas získala bezmeznou houževnatostí, vůlí, bojovností a sport ji naučil bojovat a používat jen čestné prostředky. Je opravdu ostudné, jak se k ní komunistický režim v naší zemi zachoval. Zatímco ona získala světového ohlasu svým mimořádným talentem a velkou pílí, což jí bylo dočasně uznáno i předními politiky v roce 1968, komunisté ji odsoudili a znemožnili jí, aby se mohla nadále věnovat sportu. Taková sportovkyně, která si velice přála reprezentovat malou zemi uprostřed Evropy, byla odsunuta, aby se na ni zapomnělo.

Čas se posunul. Paní Čáslavská už není mezi námi, nicméně její duch i gloriola setrvává. Stala se symbolem čestného bojovníka. V roce 1989 jí byla udělena Cena Pierra de Courbetina, již jí udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO. Jsou lidé a lidé. Lidé, kteří zasluhují obdiv, jenž náleží paní Čáslavské. Jsou však lidé, kteří postrádají smysl pro fair play. A v současné době můžeme jen s nechutí sledovat to, co se děje v politice. Opět se v ní prezentují lidé, kteří se zaprodali svým členstvím v totalitní komunistické straně, aby své členství odhodili v době polistopadové. Ale vliv jim zůstal a páchají to, co tu páchali komunisté po čtyřicet let. Devastaci morálních hodnot. Zatímco Věra Čáslavská získala Řád vycházejícího slunce, někteří politici by si zasloužili neřád. Neřád za neřády, jež kolem sebe trousí...