Protinožec

Příběh o patologické osobnosti, takových lidí je kolem nás dost, jen si to třeba ani neuvědomíme. Helena Vlachová

Prolog:"Blaze těm, jímž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích."

"Pane bože, tak jsem se přepočítala, to se přece může stát každému," omlouvala se prodavačka zákazníkovi, jenž ji upozornil, že se jej pokusila okrást o dva centy. "Nejenže neumíte počítat, vy ani neznáte boží zákon, to vás nikdo nikdy neučil, že se nemá užívat jméno Hospodina, Pána našeho nadarmo?" hřímal Ruddi Smith. "Omlouvám se, pane, ale jsme jen lidé, žádné nadpřirozené bytosti, boží zákon mě nezajímá, protože kdyby byl Bůh, pak by nenechal mou mámu zemřít tak mladou a já bych neskončila v děcáku," hájila se pokladní. "Četla jste bibli? A co vám říká jméno Ellen Gould Whitové? Velký spor věku?" zkoumal Ruddi znalosti mladé dívčiny, jež byla očividně rozrušená. "Pane, prosím vás, mohl byste toho nechat, nevidíte, že jste slečnu rozčílil? Vrátila vám vaše dva centy? Vrátila. Nechte ji tedy a běžte si svou cestou," zastal se pokladní muž stojící za Ruddim. Ten nervózně popadl nákup a vyšel ven. Červenec v Brisbane. Žádná vedra, teploty kolem 20 stupňů, dalo se chodit po pláži, někdy i lehnout a odpočívat. To dělal Ruddi rád. Jen tak lenošit, nicnedělat a přemýšlet, jak získat další příjem, aniž by musel jakkoli pracovat. Dosáhl již důchodového věku, každý měsíc na jeho účtu přistála penze jak australská, tak česká.

Do Austrálie emigroval v září 1968, tehdy mu bylo 24 let, čerstvě rozvedený, jeho dvouletý syn Pavel zůstal v péči bývalé manželky. On sám jako by následoval příkladu svého otce, jenž jej opustil, když mu byly tři roky. Absence otce, jenž po roce 1948 odešel kamsi do anglofonního světa, osamělé dětství jen s matkou, poštovní doručovatelkou, přísnou katoličkou věčně kárající syna, chudoba, zásahy StB, citová deprivace, vytvořily z uzavřeného chlapce podivuhodnou osobnost. Rozporuplnou, z jistého pohledu pokryteckou, vypočítavou a úskočnou. S přibývajícím věkem se jeho záporné povahové rysy stávaly výraznějšími. Těžko se v životě realizoval. Měl velké ambice, ale k naplnění cílů se mu nedostávalo patřičné disciplinovanosti a vytrvalosti. Musel se spokojovat s pracovními místy, která neodpovídala jeho snům. Austrálie jej sice přijala jako politického uprchlíka, ale vzhledem k téměř nulové znalosti jazyka vykonával práce příležitostných dělníků, postupem času, kdy se naučil hovořit celkem obstojně, mu byla nabídnuta práce elektrikáře v malé firmě poblíž Brisbane. Svého času to býval velmi pěkný muž. Vysoký s černými vlasy a modrýma očima. Jenže jeho pokusy sblížit se s rodilou Australanku vyznívaly nadarmo. Žádná jej nechtěla, jakmile zjistila, že je z Československa, země, o níž se moc nevědělo, hlavně byl pro každou z nich "nobody", nikdo. Nenáviděl jejich emancipovanost, jistou namyšlenost i jejich způsob života, tolik odlišný od daleké domovské vlasti. Rozhodl se pro osamělý život a své soukromí si střežil. Ale přišel osudný den, kdy mu osud do cesty přivedl Danu. "Mohu vám pomoci s tou těžkou taškou?" oslovil ji na ulici. Neuměla odpovědět, poznal, že je cizinka. K velkému překvapení z Čech. "A jak ses sem dostala? Takhle sama. To muselo být hodně těžké." "Koupila jsem si v Čedoku zájezd do Řecka. Tam na mě čekala moje teta s letenkou do Austrálie, žije v Sydney, zaručila se za mě. Zatím nemůžu pracovat, musím chodit do školy a naučit se jazyk, což je s ohledem na můj věk velmi těžké." Dva osamělí lidé, oba na prahu čtyřicítky a dle slov klasika se ztracenými iluzemi. Dana přinesla nový smysl do Ruddiho života. Najednou se necítil tak sám, měl pro koho žít, u Dany tomu bylo obdobně. Pro manželství se rozhodli až po třech letech známosti. Ruddi druhý sňatek neplánoval, ani nechtěl, avšak přišlo těhotenství, s nímž nepočítali, proto byli spolu oddáni v malém kostelíku na předměstí Brisbane. Jen dva náhodní svědci, které oslovili na ulici, stvrdili jejich manželský slib. Měli něco málo úspor a spolu s hypotékou se rozhodli koupit malou jahodovou farmu, která je oba zaměstnávala. Dana, ač ve vysokém stupni těhotenství, pomáhala svému muži, seč se dalo. Těžko říci, zda prožívali štěstí z nového života či dítěte, jež se mělo narodit. Věděli, že se nenarodí zdravé. "Paní Smithová, musím vám bohužel sdělit smutnou věc. Vaše miminko bude trpět Downovým syndromem, nevím, zda víte, o jaké onemocnění se jedná, ale v případě, že se narodí, bude to velká zátěž pro rodinu, poškození dítěte bude závažné. Takové děti se vyvíjejí s obtížemi, zpravidla se jejich vývoj zastaví na věku tří let. Fyzicky dospívají rychle, ale psychicky se dál nerozvíjejí, někdy je nutné umístit je do speciálního zařízení. Radil jsem se s kolegy, doporučujeme umělé přerušení těhotenství.Vím, že je to pro vás zdrcující zpráva, ale je mou povinností vás informovat. Proč se to stalo? Jedním z důvodů může být váš věk, Downův syndrom postihuje ponejvíce děti starších rodičů, starších matek." Dana i Ruddi byli zaskočeni. "Měli bychom se obrátit k Bohu, věřím, že nám, Dano, pomůže." "A ty tomu opravdu věříš? Že nám pomůže? Že pomůže našemu děťátku?" Tím dnem nastalo jejich obrácení, jejich cesta k bohu. Ve spletitosti denominací církve hledali tu svou, která bude nejvíc odpovídat jejich založení. Nakonec zakotvili u adventistů sedmého dne (Adventists of the Seventh Day). Víra v boha a narození malé Jessiky se stalo jejich posedlostí, obzvláště Ruddiho. Stal se až fanatickým vyznavačem Sabbathu, o svatou sobotu chodili do sobotní školy na pravidelné bohoslužby, soboty se jim staly malými Vánocemi, které pravidelně světili, přičemž klasické Vánoce ze svého života vymazali úplně. V sobotu nepracovali. Ruddiho fanatismus posléze zapříčiňoval opakující se rozepře mezi oběma manžely. Náročná výchova dcery, jejíž vývojové stádium se zastavilo na hranici debility, Ruddiho nesmiřitelnost a nekompromisnost, nedostatek jakékoli tolerance, ale i tzv. sátky, kdy z příjmu každý měsíc odcházelo na konto církve deset procent z příjmů, způsobily, že se oba manželé rozhodli pro rozvod. Dana odmítala snášet manželův fanatismus a sátky, jež ubíraly z jejich nepříliš vysokého rodinného rozpočtu, Ruddi odmítal snášet manželčinu nedůslednost při respektování božího zákona. Po rozvodu se rozhodl, že se cele oddá šíření evangelia po světě.

"To jsi ty, Ruddi? Musela jsem ti zavolat, protože už nemůžu dál, už se nedokážu sama o Jessiku starat, nemám sílu, potřebuji, abys mi pomohl, nechceš přece, aby skončila někde v ústavě," překvapila jednoho dne svým telefonátem Dana svého exmanžela. "A jak si to představuješ? Víš, že nemůžeme spolu bydlet, církev mě potřebuje." "Církev, církev, pořád jen církev, ale co tvoje dcera? Kdys ji naposled viděl? Když jí bylo deset? Víš vůbec, kdy má narozeniny?" "Dano, bylo to tvoje přání, abych tobě i Jessice zmizel ze života, tak jsem tedy zmizel. Zkoušel jsem se vás najít, ale vy jste se odstěhovaly z Brisbane, dokonce jsem si najal detektiva a ten zjistil, že žijete kdesi u Melbourne. Nebo to snad není pravda?" "Vrátily jsme se před měsícem do Brisbane, prodala jsem domek a koupila tady podobný. Musely jsme se vrátit, protože tě potřebujeme." "Milá Dano, jak mě můžete potřebovat? Oběma nám je přes sedmdesát, co chceš v tomto věku podnikat?" "Právě proto, že je nám oběma přes sedmdesát, Jessice třicet, pořád tu nebudeme, musíme se sejít a vše probrat osobně. Myslíš, že bys mohl přijet? Prosím. Nikdy jsem tě neprosila, ale prosím tě ve jménu naší dcery, abys přijel." "Dnes je sobota, ty víš, co pro mě tento den znamená. Mohlo by to být zítra? Nebo v pondělí?" 

Při setkání s Danou po tolika letech si Ruddi uvědomil nemilosrdnost času, jeho pomíjivost. Stáli proti sobě dva staří lidé, Ruddi si sice zachoval svou štíhlou postavu, kupodivu mu nevypadaly vlasy, jen celé zbělely, ale ohýbal se ztěžka, při sebemenší námaze se zadýchával. Dana byla oproti němu sešlejší, chodila s jistými obtížemi, tatam byla její dávná jiskra. Jessiku by vůbec nepoznal, nebylo divu, vždyť ji viděl naposledy před dvaceti lety. Vyspěla v ženu, to bylo nepřehlédnutelné, její duševní vývoj však zaostal, jak lékaři předvídali, vydávala jej jakési skřeky, kterým on nerozuměl. Dana ano. Jessica seděla před televizí a sledovala kreslené pohádky, přitom neustále něco pojídala z misek, které byly před ní. Nabírala si oběma rukama a vše cpala do úst, přičemž jí jídlo upadávalo na zem, vše kolem ní bylo upatlané, stůl, pohovka, oblečení. Ruddimu se při pohledu na ni zvedl žaludek. Na něco takového nebyl připraven, navíc byl až přespříliš úzkostlivě zaměřen na naprostou čistotu. Zapomněl na svou dceru, smyslem jeho života se stalo evangelium a jeho šíření. "Dáš si kafe?" "Zbláznila ses? Copak jsi zapomněla, že naše víra odmítá drogy? Nikdy tě to vlastně nezajímalo, tak proč se vlastně rozčiluji. A čím se to Jessica cpe? Moc bych za to nedal, že jí dáváš vepřovou šunku. Také jsi už zapomněla, co je čisté a nečisté? Ty si nepamatuješ, co je psaného v bibli?" "Prosím tě, Ruddi, nepřijel jsi, abychom se hádali, nebo snad ano? Nechci se bavit o bohu, víš, že to byl jeden z důvodů,proč jsme se rozešli." "Rozvést ses chtěla ty, já byl proti, ale tys byla jak umanutá a bylo ti ukradené, jak se Náš Pán staví k rozvodu, náš kazatel ti domlouval, to už si nepamatuješ?"oponoval Ruddi. "Tak znovu, Ruddi, nepřijel jsi, abychom se hádali, nebo snad ano? Než jsi přijel, zařekla jsem se, že se s tebou o bohu bavit nebudu, ani o evangeliu, domluvme se, že toto je pro nás tabu, že by nás to nikam neposunulo, mějme na mysli blaho naší dcery. Souhlasíš?" "Dobře tedy, dám si sklenici vody, jestli můžeš," uzavřel Ruddi nepříjemnou konverzaci. "Proč jsi mě vlastně pozvala, můžeš mi to nějak blíž osvětlit?" "Kvůli naší Jessice, už nezvládám péči o ní, strašně moc jsem přemýšlela o tom, co bude, až my dva tu nebudeme, kdo se o ni bude starat dál, protože ani jeden z nás nechce, aby skončila někde v ústavu, je to naše jediná dcera, a i když jsi nechal skoro celé břímě na mně, nic ti nevyčítám, chci jen, abychom spolu našli nějaké řešení." "Nemůžu ti teď hned nabídnout nějaké řešení, potřebuji čas, kdy si vše promyslím," řekl Ruddi. "Už jsem něco vymyslela, je to na tobě, zda na to přistoupíš či ne. Víš, myslela jsem si, že pro naši dceru musíme najít ženu, která mluví dobře česky i anglicky, měla by to být naše krajanka, protože Jessica rozumí dobře česky i anglicky, ale nechci žádnou Australanku, sám víš, jak jsou studené a se vším rychle hotové, navíc ta jejich nemožná kuchyně, samý polotovar a fast food. Myslela jsem si, že by sis tu ženu pak vzal, že by bylo vše zapsáno v závěti, že tato žena by po nás vše zdědila s podmínkou, že se postará o naši dceru, dokud Jessica nezemře." "Prosím tě, Dano, uvážila jsi vůbec, kolik by té ženě mělo být let, když bychom jí měli dát do péče Jessiku? A já abych se ve svých letech ženil potřetí? To myslíš vážně?" Ruddi byl doslova šokován tím, co měla jeho bývalá žena v plánu. "Mělo by jí být kolem čtyřiceti." "Ty ses opravdu pomátla. Vezmi v úvahu, kolik je mně, vždyť by byl mezi námi téměř třicetiletý věkový rozdíl. Neblázni, Dano, nejsem žádný Belmondo, který může své nastávající nabídnout tučné konto v bance, to jsi nevymyslela dobře. Navíc, když už bych na tak bláznivý nápad přistoupil, znáš mou víru, musela by to být žena, která je stejného vyznání, neumím si představit být spojen s ateistkou nebo vyznavačkou odlišné víry, než zastávám já. To jsi nevzala v úvahu? Zkusím vymyslet něco jiného, i mně by bylo Jessiky líto, kdyby měla skončit v ústavu." "Je mi jasné, že se ti to může zdát pošetilé, ale jinou možnost nebudeme mít. Prosím tě, Ruddi, zkus zvážit to, co jsem ti navrhla, podívej se na to očima naléhavosti péče, kterou naše dcera potřebuje a bude potřebovat. Prosím tě. Copak nemůžeš být shovívavější, pokud jde o víru, cožpak naše dcera pro tebe znamená míň než víra?" "Sama jsi navrhla, že povídání o bohu bude pro nás tabu, a vidíš, sama zavdáváš příčinu." "A proč si myslíš, že bys nemohl potkat takovou, která zastává stejnou víru? Budeš-li se vytrvale modlit, bůh tvé modlitby vyslyší a ženu ti sešle," změnila Dana svou taktiku. "To máš pravdu, znáš mé rozhovory s bohem, vždy mě vyslyšel. A máš představu, jak se s ní potkat, když to nemá být žádná z Austrálie?" "Myslel jsem na inzerát, že by sis dal inzerát, na internetu jich je plno, jen to zkusit. Já už jsem dokonce jeden takový napśala. Přečtu ti ho, chceš?" Ruddi musel nakonec uznat, že nápad není zas až tak špatný, dokonce i slova inzerátu se mu zamlouvala. "Zralý rentiér, Čechoaustralan, hledá pro podzim svého života Češku ve věku kolem 40 let za účelem sňatku a trvalého pobytu v Brisbane. Značka: láska k lidem a perfektní znalost angličtiny podmínkou." Toho dne se loučili v celkem přátelském tónu, ostny jejich konverzace obrousila jejich společná obava o další osud jejich dcery. Ruddi slíbil přijet následující týden, přesněji v neděli, protože páteční pozdní odpoledne spolu se sobotou měl vyhrazeny pro evangelium, pro návštěvu sboru.

"Hospodine,Náš Pane, vyslechni mé modlitby, dovol mi poznat novou ženu v mém životě, ženu která tě bude celou svou duší i srdcem milovat jako já, ženu, která pomůže naší Jessice, prosím tě ve jménu tvého syna Ježíše Krista. Amen." Od setkání s Danou po tolika letech se Ruddi modlil častěji a vroucněji. Už se nebránil představě nového manželství, vlastně se mu tato myšlenka zamlouvala stále více, ač starší sedmdesáti let, přesto se nebránil novému poznání i sexuálnímu. Cítil, že jako muž není vyhaslý a že by byl snad schopen uspokojit ženu i sebe. Udělal to, co Dana navrhla, inzerát vložil na "seznam´ku", napsal jej česky i anglicky, chtěl vědět od samého počátku, jakou znalost angličtiny má jeho potenciální manželka. Nikdy se tímto způsobem neseznamoval, neměl to zapotřebí, vždy v sobě dokázal najít dost odvahy a nápaditosti, jak se seznámit s někým novým. Nečekal, že odezva bude tak rychlá a že bude doslova zahlcen odpověďmi. Chtěl zůstat utajený, roto pro svou emailovou adresu volil přezdívky, napadlo jej, že nebude od věci používat "verny", "verici" a "pacificky". Z nabídek vybíral jen ty, které poslaly svou fotku.

Zaujala ho vdova. Jmenovala se Marie, bezdětná, což byl další plus, anglicky se dokázala vyjádřit, ale viděl, že bude potřeba zlepšení. Líbila se mu. Štíhlá blondýnka s modrýma očima, jeho typ z mladých let. Pracovala jako knihovnice v moravské metropoli, místě blízkému jeho srdci, narodil se nedaleko odtamtud. Rodiče už neměla, ani žádné sourozence, jedním slovem ideální. Bez emocionálních a rodinných vazeb. "Perfect match", poznamenal si Ruddi do svého bloku, ale pak to přece jen opravil, neboť jeden pro něj velký nedostatek objevil. Nebyla nábožensky vyhraněná, měl podezření, že by se mohlo jednat o ateistku. Přesto mu Marie vycházela nejlépe, protože se jevila jako žena velmi vstřícná, přístupná všemu novému.

"Myslím, Dano, že jsem našel ideální kandidátku pro naši Jessiku," sdělil jednoho dne Ruddi své exmanželce. "Můžeš přijet na víkend, že bychom to spolu probrali, takhle do telefonu se mi to nechce probírat. A Ruddi nelenil a opravdu přijel. Danou, při pohledu na fotografii vskutku hezké Marie, projel osten žárlivosti. "Tak co je, nelíbí se ti?" vyzvídal Ruddi. "Jestli se mi líbí či nelíbí, není přece důležité, důležité je, jak ji přijme naše dcera. Dáš si kafe?" Při těch slovech její exmanžel zbrunátněl. "Ty si s tím snad nikdy nedáš pokoj, kafe je droga, mám ti to napsat na zeď, abys to s konečnou platností pochopila?" Léta strávená po boku s tímto cholerikem Dana věděla, že jediný způsob, jak jej zklidnit, bylo zmlknout, k tématu se již nevracet a nechat jej spílat, dokud nevychladne. Zabralo to i tentokrát. "A ví, kolik ti je let, jí je 42, má vůbec nějakou zkušenost s lidmi, jako je naše dcera?" "Kolik mi je let, proč bych jí to říkal, zbytečně se vyplaší, všechno s ní proberu, až se s ní setkám." "Ty tam chceš letět? Vždyť jsi říkal, že už tě tam nikdo nikdy neuvidí, když ty nevyšly tvé podnikatelské záměry. Myslela jsem, že ona přiletí sem." "Lepší bude, když tam poletím a okouknu ji. Jediné, co nemám, jsou peníze na letenku a na hotel, z důchodu výdaje nepokryju, ale ty bys mně mohla půjčit, nemyslíš? Barák jsi prodala, muselo ti přece něco zůstat." "Vidím, že ses vůbec nezměnil, že budeš vždy vypečený, peníze z domu jsou moje, ty snad žádné nemáš?" Ruddi neodpověděl. Byl lakomec. Peníze pro něj znamenaly vše. Skrblil na všem, a jak mu roky přibývaly, jeho lakota se násobila. "Nemusím nikam letět, když na to přijde, můžeš si tam letět sama, je to také tvoje dcera, co bych se měl snažit jen já." Vydírání. Jak dobře jej Dana znala. Vydíral ji celé manželství. Člověk zrůda. Tenkrát si to tolik neuvědomovala, ale po rozvodu s ním, kdy se ze všeho zhroutila a musela chodit na psychoterapii, jí došlo, s kým žila. Nenáviděla ho celým svým srdcem, ale v sázce byla Jessica. Pro ni byla ochotna se obětovat. "Kolik bys potřeboval?" Ruddi ihned přešel do přátelského tónu. "Nevím, kolik bude stát zpáteční letenka, pak se tam musím ubytovat v nějakém pěkném hotelu, nebo budu potřebovat, abych neumřel hlady, pojďme to spočítat a uvidíme." Dosáhl svého. Dana mu dala veškeré peníze, o které si řekl, ještě mu něco přidala. Ruddi si rychle spočítal, že s takovou částkou by v Čechách mohl bez problémů strávit rok nebo dva. Nic mu nestálo v cestě, peníze měl, začal se připravovat. S Marií udržoval každodenní kontakt emailem.

Letiště Václava Havla. Hezká blondýnka drží v ruce ceduli se jménem Ruddi Smith. Je plná očekávání. Je plná nervozity. Má se sejít s mužem, jehož poznala díky internetové seznamce. Neví, kolik mu je let. Ani neví, jak vypadá. Fotku neposlal, zatímco ona ano. I přes tyto skutečnosti, možná i vzhledem k osamělosti, které za poslední léta podlehla natolik, že jí snad sebrala veškerou hrdost, rozhodla se osobně poznat člověka, který ji oslovil až z daleké Austrálie. Není sama, kdo tady s takovou cedulí stojí, když se tak rozhlíží, vidí, že čekajících je víc. Strne. Vidí, že se k ní blíží muž, jenž jí svým věkem připomíná jejího zesnulého otce. Že by to měl být on? "Hello, my dear, it´s t great to meet you personally," osloví jí nakonec onen muž. "Můžeme raději česky? Nějak těžko hledám slova," odpoví Marie a podává mu ruku na přivítání. "Jaký jste měl let?" "Nebudeme si raději tykat? Jsem Ruddi." Políbí ji letmo na tvář, Marie se otřese, má pocit, jako by na ni sáhla smrt. Zvláštní chlad, jehož se nemůže z prvního setkání zbavit. "Zamluvila jsem ti hotel, odvezu tě tam," navrhuje Marie. "Proč jsi rezervovala hotel, zbytečně to bude stát peníze, vadilo by, kdybych se ubytoval u tebe?" překvapí ji otázkou Ruddi. To ji zaskočí, neumí si představit, že by jej měla vzít k sobě domů. "Ty české hotely, nedají se srovnat s kvalitou v Austrálii, každý se tě tady snaží akorát okrást, přece bys nechtěla, abych bydlel na hotelu, když můžeme být spolu u tebe? Ty se mě bojíš? Víš, že je Náš Pán s námi, že se nemůže nic stát," naléhá Ruddi stále víc, najednou jako by jej ovládl pocit, že tuto blondýnku musí v její neústupnosti pokořit, aby tak pokořil všechny křivdy, na něm spáchané ženami, které prošly jeho životem. Marie jen přikývne a oba kráčejí k autu.

"Byt máš hezký, ale jak se na tebe dívám, ty máš ze mě strach, to nemusíš mít, milá Marie, jsem starý muž, jehož síly už pozvolna vyhasínají," při těch slovech ji k sobě přivine. Marie cítí, jak jí splašeně bije srdce, nemůže se ubránit myšlence, že jej neměla k sobě brát. Vždyť ho ve skutečnosti vůbec nezná. Co jsou to maily? Jen virtuální realita, kterou dnes žijí tisíce, možná i milióny lidí. Ruddiho přitahuje Mariin bílý krk, připomíná mu hrdličku, kterou v dětství zardousil a při tom zakusil zvláštní pocit uspokojení. Takový pocit už nikdy nezažil, ale měl ho v sobě uložený. Pocit zvláštní slasti, kterou neprožil ani při sexu. Jen s onou holubičkou. A Marie má vlastně také takový krček. Jemný, jakoby neposkvrněný. Začne ji líbat po krku a přejíždí jej rukama. Pozvolna jej tiskne. "Co to děláš, bolí to," vyjekne Marie. Ale Ruddi tiskne víc a víc a vůbec si nevšímá, že Marie chroptí a vydává zvláštní zvuky. Ruddí je posedlý bělostí krku a tělem mu projíždí slast, již zažil onoho léta. Je to velmi silné, čím více tiskne, tím je slast silnější. Dokonáno. Prožívá neopakovatelnou slast. Při pohledu na Marii mu dochází, co se stalo.

"Welcome on board Korean Air," uvítá stevardka Ruddiho při vstupu do letadla a nabízí mu denní tisk, který si Ruddi rád vezme. Usedne, pohodlně se rozvalí a začte se do zpráv. Zaujme jej titulek na hlavní straně novin. "Obyvatele moravské metropole šokovala vražda knihovnice". "Jsem rád, že už z této země odlétám a už se sem nikdy nehodlám vrátit. Kriminalita, arogance, úplatkářství, špína, nic jiného než špína, dáte mi za pravdu?" osloví ženu sedící vedle něj a zahledí se na její krk.