Propad současného školství

Už jsem o tom psala mnohokrát. O tom, že se současné školství propadá stále níž, je víc než zřejmé? Že bychom napodobovali ubohost amerického školství, že bychom se chtěli vyrovnat americké džungli před tabulí?

O svých prázdninách jsem navštvívila bývalou francouzskou kolonii. Protože jsem se za socialismu učila na SŠ i francouzštinu, vzala jsem si s sebou učebnici francouzštiny. Nutno podotknout, že jsem z tohoto krásného jazyka moc nezapomněla. Zřejmě to bylo tím, že jsme měli výborného pedagoga. Náš francouzštinář nikdy nelenil, aby si na nás počkal a vybral od nás domácí úkoly před začátkem vyučování. Tytéž požadavky byly zřejmé i od učitelů ruštiny, angličtiny, případně němčiny. Mohu být opravdu vděčná předlistopadovému školství učitelům, kteří mě vzdělávali...patří jim hold. Nenašli bychom mezi nimi desperáta, který by si mezi studenty volil lacinou popularitu tím, že by si do svých hodin vodil psa, jímž by se snažil získat svou prestiž. V současné době k tomuto jevu bohužel dochází. Učitel, jenž nevystudoval obor, ktetý vyučuje, si své previligium snaží získávat tím, že s ním na hodiny dochází pes nemalého vzrůstu. (Nabízí se otázka, co na to rodiče, ale řekla bych, že jim je to povětšinou jedno. Ale co ředitelství školy? Jak vidno, učitel se psem prochází, zřejmě za tím může být něco, o čemž se můžeme domnívat, jakési předlistopadové soudružství, jež po roce 1989 naprosto přerostlo v „já na bráchu, brácha na mě“).

Jsem odchovaná klasickým gymnáziem, v němž platila přísná pravidla pro učitele i studenty. Pedagogové si svou autoritu budovali tím, že do školy docházeli v obleku, měli vystudovaný obor, v němž měli znalosti, svým chováním vzbuzovali respekt, aniž by kohokoli ponižovali. Dnešní školství (zaměřuji se na střední) se můžeme setkat s neaprobovanými učiteli, jimž je vedením školy dovoleno, aby docházeli na vyučování se svými psy, mohou se svými studenty pokuřovat před vchodem do školy a tím si budují svůj respekt. Počínání takových pedagogů považuji za laciný popularismus, s nímž těžko obstojí v dnešním světě...bohužel je to dnešní školství, v němž jsou žáci vedeni k alibismu, jsou vedeni k tomu, aby zdůvodňovali, proč věci nefungují, což je něco, s nímž nikdy nemohu souznít...žijeme v kapitalismu a učit dítka něčemu, co není tomuto systému poplatné, považuji za velmi laciné, s čímž lze okouzlit náctleté v prvních ročnících SŠ, ale pak? Moje zodpovědnost je odlišná, proto mohou někteří mí žáci/studenti přeběhnout ke kolegovi, jenž si buduje svou image svým psem, s nímž do školy dochází, v zimních obdobích vypíná topení, aby se pes nepřehřál, a jenž svým studentům není s to vysvětlit, v čem spočívá, abychom v životě obstáli...za naším úspěchem je dřina, disciplína a respektování pravidel...abychom v životě zažívali úspěch nemůže být pes, i když mám psy velmi ráda...A ráda bych ještě podotkla, že někteří ředitelé škol pojali své místo, jako by jim škola patřila, jako by to bylo jejich s r. o., a podle toho se svými podřízenými zacházejí, jsou pro ně jen šachovou figurkou, jež je potřeba ke splnění svých životních ambicí.

Z letošních prázdnin si odnáším jediné. Češi v odlehlých destinacích vzhledem své jazykové nevybavenosti opět neustáli, a to bez rozdílu věku. Pracovníci letiště se na mě obrátili s prosbou, abych Čechům přetlumočila, proč má letadlo zpoždění...

Naskýtá se otázka. Proč neobstáli mladí cestující? To měli také na vyučujícího angličtiny někoho, kdo jazyk nevystudoval, ale vytvořil si image svým psem? Na to ať si odvědí každý sám. Za sebe jsem ráda, že jsem měla pedagogy, pro něž bylo učitelství poslání, nikdo z nich toto neporušil tím, že by psa povýšl nad člověka..,