Profil českého politika

Blíží se volby, proto by většina našeho národa měla být pamětliva toho, že se nemá nechat zlákat na kdejaké nástrahy, které na ni politici líčí

Motto "Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 22.1)

Aby se člověk mohl dostat do vrcholné politiky, měl by splňovat náležitý profil. Profil toho, jak se chovat, jaké zásady dodržovat, aby dosáhl velkoleposti. Velkoleposti, jež bude platit pro jeho život, v případě obyčejného člověka už tak tvrdit nelze. Dopad politikovy velkoleposti může totiž pocítit. Zejména na své kapse daňového poplatníka.

Přemýšlíme-li o profilu českého politika, v prvé řadě nás napadne, že každý správný český politik musí mít doma pořádnou pračku. Televize je zahlcena všemi možnými reklamami na kvalitní pračky, ty nejlepší jsou i se sušičkou. A něco takového český politik potřebuje. Aby vypral znečištěné peníze a ty se dají vyprat v kvalitní pračce, jež dokáže zaručit, že peníze v ní vyprané zůstanou čisté, že z nich zmizí skvrny. Neuškodí přidat aviváž, jež voní po čerstvě natrhaných květinách, aby zmizel pach lidské hrabivosti. Pak jen usušit a můžeme se vrhnout do víru zběsilého utrácení. Něčeho, na co nemá běžný český občan dostatek finančních prostředků.

Krom kvalitní pračky je zapotřebí mít i narvanou skříň oblečení, protože politika je věc zapeklitá. Když ji děláte poctivě, a že ji ti naši věru dělají, dává to vašemu tělu zabrat. Tělu, jež bývalo kdysi štíhlé, se dostává natolik velké množství kvalitních potravin a doslova za hubičku, že se to pak podepisuje na rostoucí hmotnosti. Jen považte. Zatímco obyčejný smrtelník dá za oběd či večeři kdovíco, český politik se může radovat z bufetu či kantýny, kde jsou ceny nesrovnatelné s tím, co zaplatí běžný občan. Skoro jako za soudruhů komunistů. Ale pojďme zpět k oblečení. To, co nám dříve sedělo, nějak škrtí a nedá se nosit. Zvlášť ve chvílích, kdy se má hlasovat o novém zákoně. Politik, sevřený ve svém škrtícím oděvu, se raději na hlasování nedostaví.

Český politik rád říká, že dělá vše pro občany. Zatímco on si zvyšuje svůj plat přímo neúměrně svým zásluhám, dá-li se o nějakých vůbec hovořit, českému občanu občas přihodí, aby se neřeklo. Každoročně se valorizují důchody, ale s rostoucími cenami potravin si český důchodce může tak koupit o deset deka výrobního salámu navíc. Občas se přihodí něco pro rodiny s dětmi, zvýší se minimální mzda, aby měl český politik mzdu téměř maximální. Maximální mzdu za to, co provádí se svou zemí. Zpravidla se celoživotně drží své zásady, aby ve jménu vlastního prospěchu použil jakýchkoli prostředků, aby si splnil svůj finanční cíl na úkor českého státu.

Český politik je schopen omluvit se velkému Německu za druhou světovou válku, jaké křivdy si Československo dovolilo páchat vůči německému obyvatelstvu. Že spousta českých lidí zemřelo v koncentračních táborech je věc podružná. Český politik v zájmu svého raději zaprodá svou hrdost a vlastenectví, když ví, že si může naklonit svého silného souseda a že mu z toho může něco kápnout.

Český politik velebí katolickou církev a je ochoten vrátit jí vše, co si ona za svou historii na našem území nahrabala a nezákonně nabyla. Odkaz Jana Husa je mu jaksi vzdálený. V kurzu je papež, Vatikán, proč na tom něco měnit. A že má katolická církev i spoustu sexuálních skandálů? Řekněte, kdo je dnes nemá.

Český politik se sžívá s chátrou tím, že mnohdy volí její vyjadřovací prostředky. Když třeba ve své komunikaci použije výrazy, jakými jsou např. ojebat či kunda. To může chátra jásat, když slyší, že politik hovoří stejným jazykem jako ona. Krása mateřského jazyka není na programu dne, nač se zabývat čistotou řeči, když je mou prioritou, řekněme a přiznejme si upřímně, další špinavost. A špinavost se nesnoubí s čistotou.

Český politik umí ukázat, že je grand. Že ze svého nemalého bohatství je ochoten se s občany o něco málo podělit. Zatímco on už samými roupy neví, co ještě víc si ve svém megalomanství pořídit, občanu přihodí nějakou tu trošku k oslazení života. Třeba koblihy, ty přece chutnají každému. Měli bychom sice používat výraz dónaty, abychom drželi krok s dobou, ale poctivá česká kobliha je přece silnější lákadlo pro voliče. Kdo není na sladké, rád vezme za vděk předvolebním gulášem, někdo upřednostní buřty a pivo. Na něco se přece volič nalákat musí. Někdy to spraví pětistovka, jež však může volby ohrozit. Kdepak, s pětistovkou si to český politik rozmyslí.

Český politik se řídí tvrzením, že "Čert nikdy nespí", že kdykoli může na povrch vyplavat skandál v souvislosti s jeho aktivitami. Proto je zapotřebí mít po ruce šikovného advokáta, jenž je za cenu peněz ochoten vytáhnout vás ze šlamastyky, když hrozí vězení. A politik ve vězení? Zbláznili jste se?  Možná v zájmu toho, aby se volič opravdu nenaštval, se čas od času udělá divadýlko o tom, jak je český politik nachytán při přijetí úplatku v řádu několika miliónů. Česká veřejnost zažívá pocit zadostiučinění, že konečně dochází i na ty nejvyšší, jenomže pak vše vyšumí do ztracena. Dobře zaplacený advokát odvedl výbornou práci, ze zločince udělá novodobého Nikolu Šuhaje, loupežníka, který chudým bral a bohatým dával.

Český politik nemá v oblibě lidi, kterým to myslí. Proto je zapotřebí mít toto na mysli v otázkách školství, které je nutno dostávat do ještě většího chaosu a rozložit. Upřednostňovat žáky s poruchami učení a retardované, na ty se zaměřit, inteligentní nechat na pospas, ty nám byl čert dlužen, protože ti mohou představovat potencionální nebezpečí. Že jim nebude v budoucnu lhostejné, když uvidí, kam se naše země stále více propadá. Do ještě hlubšího mravního bahna.

Český politik využívá sdělovací prostředky k upevnění své pozice. V tomto směru je nutné vysílat pořady, které uvítá především lůza, jež ve společnosti početně narůstá, ta se musí v těchto programech najít a ztotožnit se s nimi. Jsou obrazem jejího života, jenž je plný hrubosti, alkoholu, násilí, lenosti, oplzlosti a hospodské politiky. Vysílat programy zejména pro ni, protože tato část obyvatelstva není zvyklá přemýšlet, je zvyklá řídit se jen živočišnými potřebami, ničím víc. Je však nezanedbatelná jako volič, spokojí se s málem. Nadále ničit vkus diváka co nejvíce, že časem nebude schopen rozlišit, co je dobré a co dobré není. "Stokrát nic umořilo osla" se musí zúročit i v tomto případě.

Český politik je osobou mnoha kabátů, která v honbě za svým vlastním prospěchem nenechá na kameni kámen. A převléká se podle toho, která strana je momentálně v kurzu. Netrpí výčitkami ohledně minulosti, žije jen tím, co je teď, a jaký užitek z toho může mít.

Český politik sice respektuje zásady společenského chování, jen ale musíme dodat, že pouze takové, které si vytvoří sám. Není mu proto proti mysli vystoupit na veřejnosti opilý, jak zákon káže, a vše vysvětlovat tím, že se o opilost nejedná, ale o virózu.

Český politik nachází zalíbení ve slovech písně, v níž Karel Gott zpívá o tom, že chce být stále mlád. I český politik chce být stále mlád, a tak opouští svou letitou manželku i rodinu v zájmu toho, aby pojal za novou choť špatně odbarvenou kotrmelínu, s níž jej pojí stejné zájmy. Oboustranný kalkul. Že by měl trpět nějakými výčitkami, na to můžeme zapomenout, protože český politik žádné svědomí nemá.

Máte-li pocit, že svým založením více než z poloviny zapadáte do profilu českého politika, pak nemarněte svůj čas a vrhněte se do politiky, ať místní či celostátní, abyste se i vy začali podepisovat na něčem, co  nemá ani zbla společného s dobrými mravy.

Co obyčejný člověk v tomto světě nadělá. Snad by nikdy neměl upustit dodržování  toho, co je etické a co není. Zachovat si svou čistou tvář bez ohledu na to, v jakém společenském zřízení žije. Nikdy nepřekračovat zákon v zájmu svých zásad a svého duševního klidu. A že tak činí jiní, ti nejvyšší? Je to jejich špatnost a ohavnost, které se přece já nikdy nezaprodám...