Příliš mladé matky vs. příliš staré matky

Motto "Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém." (Kazatel 9 - 10, 10.1)

Pokud jde o mateřství, v době mého mládí lékaři doporučovali, aby žena měla první dítě okolo 25. věku života. Nevím, zda se toto ještě nosí, ale faktem je, že u nás dochází k určitým extrémům. Moc se nepíše o tom, že na některých základních školách se můžeme setkat s dívkami, které zahajují sexuální život, a není jim ani patnáct let. S tímto jevem se povětšinou můžeme setkat v tzv. sociálně vyloučených lokalitách. Mnohdy se lehkomyslný sexuální způsob života neobejde bez následků. Dívka otěhotní a porodí dítě, když je jí sotva patnáct let, někdy jí ani nemusí být patnáct. Učitelé pak jako důvod absence musí uvádět mateřskou dovolenou. Jaké procento tvoří tyto příliš mladé matky v populaci, by stálo za výzkum. Je jisté, že takto nezralé matky nemohou být zárukou zdárného vývoje dítěte. Dá se pak předpokládat, že takové dítě bude jednou plodit a vychovávat potomky v podobné režii.

Oproti příliš mladým matkám tu na druhé straně máme žehy, které jsou opakem. Příliš staré na to, aby počaly a měly potomka. U takových matek hrozí problém, že těhotenství bude problematické, že se narodí dítě s určitým zdravotním handicapem. I v případě, že je dítě zdravé, je potřeba mít na paměti, že dítě vyžaduje hodně energie a péče, kterou mu nemusí starší matka dát. Já sama jsem měla svého syna ve svých třiceti letech a připadala jsem si stará v porovnání s jinými ženami. Ale ve srovnání s dnešními ženami jsem nevybočovala z rámce. 

Asi padesát procent dětí se rodí mimo manželství. Dnes není nic neobvyklého, že si jedna žena pořizuje potomky s vícero muži a vzniká tak vztahový chaos. Být nemanželským dítětem není nic záviděníhodného. A je nutno si uvědomit, že to, s čím se dítě setkává ve svém dětství, bude aplikovat v dospělosti. Tradiční obraz rodiny se zboural, což si myslím, je velká škoda. Toto vede k určité frustraci dětí, které se mnohdy rodí do prostředí, které je v podstatě nemocné. Není přece zdravé, aby rodily dívky, které sotva dosáhly patnácti let. Jsou sice fyzicky vyspělé, ale psychicky ne. Dochází k absurdní situaci, kdy má dítě vychovávat dítě. A mít potomka v pozdním věku? Ani toto nemusí být pro vývoj dítěte dobré. Staří rodiče mají tendenci zpohodlnět, postrádají povětšinou dostatečné množství energie, aby zvládli výchovu svých děti.

Vzhledem ke svému konzervatismu se domnívám, že není nad to, když se dítě narodí manželskému páru, kterému není ani třicet let. Předpoklady, že se dítěti dostane šťastného domova i výchovy, jsou zaručeně vyšší než u příliš mladých matek. U starších rodičů hrozí, že mohou zemřít dřív, než se jim podaří dítě vychovat. I takové případy existují. 

Dnešním dětem není moc co závidět. Jsou sice obklopeny různými věcmi, žijí přece v materiálním světě, ale to není vše. Důležitý je společně strávený čas s rodiči a toho se věru mnohým rodičům nedostává, nebo ani nechtějí, aby se jim dostával. Příliš mladé matky se chtějí věnovat jiným aktivitám, starší matky bývají pohodlné, ani jedno není pro výchovu dítěte dobré. Nebo snad ano?