Prázdniny v Norsku

Motto "Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Výstraha před svévolníky, 1.8, 1.9)

Jako dítě jsem ještě zažila pololetní prázdniny, které trvaly týden. Pak se ve školském systému cosi změnilo a místo toho nastoupily prázdniny jarní. A ty trvají dosud.

Vyrazila jsem do Norska, ne proto, abych si zalyžovala či zarybařila, ale z prostého důvodu. Žije tam můj syn, což už jsem v některém ze svých blogů psala. Jela jsem tam, abych jej po dlouhé době navštívila.

Máte jediné vymodlené dítě a ono si usmyslí, že opustí svou rodnou vlast a bude žít někde úplně jinde. Odmalička jsem se synem cestovala, čímž jsem u něj nastartovala touhu poznávat nové země. Stal se z něj světoběžník, který se dokáže dobře cítit všude, splňuje-li ono všude jeho očekávání. A protože se několikrát v naší zemi zklamal, pokud jde o profesní realizaci, zamířil na sever Evropy. Do Norska. Do země demokratické, s vysokou životní úrovní, země bezpečné, země bez korupce. Pro naši zemi některé z těchto priorit neplatí. Mám na mysli zejména demokracii, o níž začínám mít pocit, že se pozvolna z našich životů vytrácí, stačí se podívat na demokratický index a vidíme, jak klesáme. (Není se co divit, když se do nynější menšinové vlády dostali bývalí komunisté a důvěrníci StB, a aby vláda mohla vůbec fungovat, museli ji podpořit dnešní soudruzi). Ke klesající demokracii můžeme přiřadit naši korupci, kterou jsme ve světě velmi dobře známí. Není proto divu, že někteří lidé z naší země odcházejí do zahraničí a místo nich k nám přicházejí lidí ze zemí, v nichž je to s demokracií a korupcí ještě horší než u nás. Jako příklad můžeme uvést Ukrajinu.

Takže jsem po více než dvou letech svého syna opět navštívila, abych se mohla přesvědčit o tom, že má-li člověk svůj cíl, Norsko je jednou ze zemí, jež mu k dosažení této mety dopomůže. Země je otevřená všemu, co chrání životní prostředí, a podporuje zdravý životní styl. Když jsem si tak prohlížela tamní populaci, musím konstatovat, že jsem neviděla tlouštíky, ale lidi sportovního vzezření, velmi dobře oblečené, nic extravagantního, ale na první pohled velmi kvalitní. Jako by odráželi hlavní rys této země. Nádhernou neznečištěnou přírodu a lásku k fyzickým aktivitám, lásku k hodnotám. Krom toho se tu jeden nikdy neztratí. Potřebujete-li pomoci, stačí kohokoli oslovit a můžete si být jistí, že vaše žádost nezůstane bez odezvy. Všichni mluví velmi dobrou angličtinou, děti, náctiletí, mladí, senioři. Je to úplně jedno. I lidé se základním vzděláním vás nenechají na holičkách. (Opět na rozdíl od nás. Zajímalo by mě, jaké procento naší populace tvoří lidé, kteří hovoří plynně jiným jazykem než mateřským).

To, co je v Norsku velmi příjemné, je lidská slušnost. Lidé vás pozdraví, popřejí hezký den. Čekáte-li doma řemeslníka, on se nejprve, než vstoupí do vašeho bytu, představí, podá vám ruku, a když dokončí svou práci, neplatíte nic v hotovosti, ale platební kartou. V podstatě se v Norsku neplatí nic v hotovosti. Nebo když si nevíte rady s dopravou. Jela jsem tramvají, nebyla jsem si jistá, zda jsem nastoupila do té správné, zeptala jsem se jednoho muže, on nahlédl do svého mobilu a pak mně naprosto detailně informoval o mé cestě. Příkladů by se dalo uvést mnohem víc. Nemyslím si, že by lidé u nás byli neochotní, ale chybí jim velmi často jazyková vybavenost.

Dny se svým synem jsem si příliš neužila, neb začal v Norsku podnikat spolu se svým anglickým obchodním partnerem. V centru Osla byly zrekonstruovány lázně, které byly přebudovány na Food Hall, kde jsou různé Street Food. Místo, kam Norové rádi zavítají, protože je tam velmi pestrá nabídka toho, co si můžete dát k obědu či večeři. Denně narváno, interiér velmi vkusný, v němž má ekologie své nezastupitelné místo. A můj syn tam má spolu se svým obchodním partnerem také místo, které nebylo vůbec jednoduché získat. A abyste si je udrželi, musíte být připraveni na velmi přísné hygienické kontroly, v nichž musíte obstát. V opačném případě musíte svůj podnik zavřít. Lidé by už k vám přestali chodit, protože musíte mít vyvěšenou zprávu od hygienika, a ta je samozřejmě zajímá.

To, co není v Oslu hezké, jsou chodníky. V zimě se používá k posypu komunikací štěrk, který se pak na jaře moc neuklízí. Ženám bych nedoporučila nosit lodičky na podpatku, protože se tam boty velmi rychle zničí. Vhodná je sportovní obuv. Dále tam vidíte i žebráky, není jich sice tolik, ale jsou tam. Tipovala bych je dle oblečení a obličeje na lidi z Balkánu. Pokud jde o lidi drogově závislé, i s nimi Norsko bojuje. V Oslu je čtvrť, kde se pravidelně scházejí a setkávají se s lidmi z organizací, které jim pomáhají. Tamní feťáci vypadají jako oživlé mrtvoly, dost tristní pohled.

Možná teď prožívám syndrom prázdného hnízda. Jsem opět zpět doma v Čechách. Tak trochu teskním po synovi, ale protože vím, že láska je svoboda a ne majetnictví, musím tento fakt přijmout. Když jsem přistála na rodné půdě, musela jsem si jet vyzvednout auto k firmě, jež podniká v oblasti "parkujte u letiště." Vezl mě mladý muž ve věku 26 let, velmi příjemný, který si ke svému platu přivydělává. Zavedli jsme spolu řeč a on mi říkal, že má se svou manželkou namířeno pracovat na Island a odtamtud jet prozkoumat svět. Líbilo se mi na něm, že patří mezi ty, kteří uznávají manželství a děti počaté v manželství. Krom toho mi sdělil, že si myslí, že jeho generace se už zbaví komunistického jha. Že se věci pohnou k lepšímu v tom směru, že nebudeme v budoucnu mít vládu, která se bude opírat o podporu komunistů.

Mám-li své jarní prázdniny shrnout, mohu konstatovat, že za to stály. V základním významu stály hodně též. Českým pivařům bych chtěla sdělit, že za takové pivo ze supermarketu zaplatí víc než 30 NOK (jedna NOK se rovná cca 2.60 CZK), za tramvaj zaplatíte 36 NOK, vše je v porovnání s jinými zeměmi o mnoho dražší. Když pracujete v Norsku, není to pro vás drahé, protože jsou jejich příjmy velmi vysoké. Sice hodně odvedou na daních, ale každoročně dostávají od státu "holiday money", peníze na dovolenou, které vše kompenzují. A v zemi se počítá na stáří. Být seniorem v Norsku, neznamená, že jste odkázán k živoření, proto tamní senioři nevypadají, jako by byli v posledním tažení.

Co říci závěrem? Že před takovými více než třiceti roky jsem vůbec netušila, jak se naše životy změní. Že železná opona jednoho dne spadne a my budeme moci poznávat svět a vylepšovat i ten svůj...