Podzimní šampionát

Na podzim se budou dít věci. Budou se hrát mistráky a uvidíme kdo z koho. Kdo se dostane na špici, která z našich politických stran v podzimním šampionátu sletí. 

Motto "Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 28.12)

Zatím zůstávám v klidu. Volební preference, jež se nám čas od času prezentují, nemusí ukazovat pravý stav věci, mohou být zmedializované. Takže se řídím slovy "To chce klid a nohy v teple." Stále sázím na to, že zvítězí zdravý rozum a že naši lidé nebudou podporovat komunisty. Je k tomu mnoho důvodů, proč je nevolit. 

Dostalo se mi do rukou Rudé právo z 25. července 1988 a v novinách se mohu dočíst, o čem se tenkrát psalo. Na Západě jsme byli kritizováni za národnostní politiku, jednalo se o Maďary. A když si v článku přečtu, jak se jim u nás žilo, vidím, že se v jejich případě rovněž konala nesvoboda. A to velká. Dá se říci, že šlo o diskriminaci. I když patřilo Maďarsko mezi země RVHP a Varšavské smlouvy, Maďaři žijící na území Československa mohli cestovat do své země jen dvakrát ročně. A to ještě s omezeným přídělem financí. Zelenou měly hromadné zájezdy. Lidé si objednávali a zaplatili hromadný zájezd, zaplatili za služby (stravu a ubytování), které pak nevyužívali, neboť jim šlo o to, aby mohli navštívit své blízké. Jejich oblíbený časopis Obzor, který v Maďarsku stál dvacet forintů, což bylo v přepočtu na naše peníze deset korun, si mohli v Československu koupit za 108 korun.

V novinách se lze dočíst i o tom, jak se plnil plán v 1. pololetí 1988. Zpráva o vývoji národního hospodářství říká, že v prvních dvou letech 8. pětiletky přetrvávaly vážné problémy v plnění kvalitativních cílů. Sice se rovnoměrnost plnění plánu zlepšila, stále však řada podniků své úkoly neplnila. Značná část hospodářských organizací se dostala do platebních obtíží, v investiční výstavbě trvala značná nerovnoměrnost. Pokud jde o bytovou výstavbu, tam se plán plnil jen na 22.8 procenta. Průměrná mzda dosáhla 3.129 Kčs. Jen pro zajímavost. V 80. letech byla cena 250 g másla 12 Kčs. Z průměrné mzdy se dalo koupit  261 kostek másla. Dnes je průměrný plat 27.889 Kč, cena kostky másla činí cca 49 Kč, člověk si může koupit 569 kusů. V souvislosti s průměrnou mzdou bych se ráda zmínila o své babičce. Její důchod činil 560 Kčs a v tom byl i zahrnut vdovský důchod po dědečkovi ve výši 170 Kčs. Jinak brala méně. Dědeček bral 390 Kčs. To mí prarodiče pobírali za celoživotní dřinu v zemědělství, v JZD.

Noviny rovněž obsahují i televizní program. Měli jsme tenkrát jen dva programy. První program začínal v 16.45 Minutami dne, dále následoval Kompas, Federální kriminální ústředna pátrá, Pražský večerník, Večerníček. Od 18.30 se vysílala tisková konference Televizních novin s ing. Jaromírem Matějkou, náměstkem ministra - sekretářem vládního výboru pro otázky plánovitého řízení národního hospodářství, dále následoval Hospodářský zápisník a od 19.30 Televizní noviny. Od 20 hodin seriál Válka volů, od 21.05 Sportovní ozvěny, pak Sondy, Ročenka cestovatelů, ve 23.05 Zprávy a ve 23.15 Závěr vysílání.

Na druhém programu se začalo vysílat od 19.10, po Večerníčku a Televizních novinách běžel od 20 hodin sovětský film Životu nebezpečno. Pak následovaly Aktuality, 24 hodin ve světě a vysílání končilo ve 22.55. Čili mám-li to shrnout, televize nestála za nic, dalo se chodit do kina. Filmy samozřejmě procházely přísnou cenzurou. Jako nezávadné byly Angelika a komedie o četníkovi ze Saint-Tropéz. Ale spousta českých filmů ležela v trezoru. Všichni dobří rodáci, Žert, Hoří, má panenko, Lásky jedné plavovlásky...

Konec osmdesátých let vykazoval neudržitelnost systému, vydrancované hospodářství, jehož úroveň komunisté snižovali, až dosáhli bodu, kdy už to nešlo dál. 

Jak se tedy žilo v komunistickém Československu, obehnaném ostnatým drátem, se sovětskou armádou v zemi. Nebyl to žádný zázrak. Cestovat se nedalo. Když jste vyjeli do NDR, museli jste vyplňovat celní prohlášení, na den jste si mohli vyměnit 80 marek. Téměř vše bylo zakázané převážet přes hranice. Bylo zakázané kupovat oděvy, boty, vlnu, záclony, spodní prádlo, jídlo. Německo si na rozdíl od našich komunistů zachovalo drobné živnostníky, kteří prodávali výborné pečivo, výborné maso a masné výrobky. My jsme si toto rádi kupovali, ale bylo to vše zakázané převážet přes hranice. I tak jsme riskovali s tím, že se může stát, že naše auto odstaví a nakoupené zboží nám celníci zabaví. Mým rodičům se to stalo.

Komunistická propaganda byla neúprosná. Děti musely být pionýry, studenti středních a vysokých škol museli vstoupit do Socialistického svazu mládeže, členy komunistické strany bylo jen deset procent obyvatelstva. Ale i tak. Socialistický svaz mládeže měl své městské, okresní, krajské a ústřední výbory, na nichž seděli lidé, kteří nic neuměli, kteří ničemu nerozuměli, byli v porovnání s ostatním obyvatelstvem nadstandardně placeni. Měli na starosti dohled nad komunistickou propagandou, na jejím šíření. Studenti i zaměstnanci se museli pravidelně zúčastňovat ideově-politických vzdělávání. Neúčast byla nemyslitelná, hrozilo vyhození ze studia nebo práce. Tyto akce byly prodchnuty frázemi marxismu-leninismu, jehož dopad každý dennodenně viděl. Stejně tak komunisté měli své městské, okresní, krajské a ústřední výbory, kde pracovali různí tajemníci, např. tajemník pro zdravotnictví, tajemník pro školství, tajemník pro zdravotnictví. Byli to vesměs političtí pracovníci, kteří dohlíželi na to, aby se do jejich sektoru nedostávaly myšlenky a názory, jež by byly v rozporu s učením velkého Lenina či Marxe.

Lidé žili v okleštění, vůbec se nerýsovala žádná naděje, že toto jednou skončí. Jeden z mnoha zakázaných filmů Kladivo na čarodějnice velmi dobře zpracoval útlak a nesvobodu našeho národa. I když se jednalo o námět z historie, divák ve filmu našel 50. léta i normalizaci, jež se v naší zemi odehrávala po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Nesmíme zapomínat, co se tu odehrávalo právě v době normalizace. Za Husákovy vlády bylo do Čech odstěhováno mnoho Romů, kteří za odchod ze Slovenska dostali hmotnou kompenzaci, jež čítala tisíce korun. Za Husáka lidé cítili útlak snad nejvíce. Na pracovištích docházelo k čistkám, jež prováděli komunisté, byli vyhazováni lidé, kteří nesouhlasili s okupací naší země. Inteligence nemohla využít své znalosti, protože mnohdy končila v kotelnách, v dolech, v úklidových četách. Mnozí lidé volili emigraci nebo k ní byli komunisty dotlačeni. Spousta výborných českých herců nesměla hrát, platilo to i o zpěvácích. O některých spisovatelích, o světově uznávaných sportovcích. 

S ohledem na prožité bych nikdy nevolila komunisty. Nemají smysl pro svobodu, neuznávají jiný názor než svůj. A pro tento jejich názorový egoismus je nelze volit. A nelze je volit i z důvodů ekonomické destrukce naší země, rovněž tak i devastace myšlení lidí. A zbavit se této devastace bude ještě trvat další generaci, v tomto směru optimismem nehýřím. Jelikož jsem zažila dobu diktatury proletariátu, mám možnost srovnání s dnešní dobrou. Nepřeji si další útlak, komunisté nikdy nebyli demokratickou stranou a představují ohrožení pro demokracii.