Pod jednou střechou

Jak se může chovat dítě z dětského domova, jeho zákonní zástupci jsou ve výkonu trestu, dítě není téměř ve styku se svými rodiči

Motto "Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 14.14)

"Pod jednou střechou jsme mládí prožili" Slova známé české písně. Její slova mě napadla v souvislosti s dětmi, vyrůstajícími v dětském domově.

Vezměme si příklad romského chlapce, který nemůže vyrůstat se svými rodiči, neb jsou oba ve výkonu trestu. Hoch je těžko zvladatelný, a byl proto dán na léčení do psychiatrické nemocnice. Ale tam se choval předpisově, nebyl důvod, proč by tam měl setrvávat. On je natolik mazaný, že věděl, že když se bude chovat ukázněně, vrátí jej zpět do dětského domova. Tam je to o poznání lepší než na psychiatrii. Proto se snažil, aby jeho chování bylo bez poskvrny. Můžeme tedy říci, že to chlapci myslí víc než dobře. 

Hoch má však velké problémy sám se sebou. Ve třídě si vede zlovolně, je nezvladatelný, používá slova nejhrubšího kalibru, nepracuje, když se mu nechce, má stavy, kdy hází po spolužácích i učiteli vším, co mu přijde do ruky. Poznámka v žákovské knížce mu nevadí, špatné známky jsou mu ukradené. Nejlepší způsob, jak si s ním poradit, je jednoduše ho ignorovat.

Na školách pracují preventisté společensky patologických jevů. A jejím úkolem je mapovat projevy chování žáků, kteří se nějakým způsobem vymykají běžnému standardu. Jestliže se jedná o problematické dítě z dětského domova, preventista kontaktuje ředitele dětského domova. Ale stane se, že on jí však sdělí, že dětský domov není zákonným zástupcem dítěte, zákonnými zástupci dítěte jsou rodiče, ale ti jsou ve vězení. Dětský domov nemůže proto ve věci nevhodného chování dítěte nic dělat. Jestliže se bude dítě chovat tak, že bude ohrožovat své spolužáky, případně učitele, je nutno zavolat městskou policii, která učiní o všem zápis. Jak dlouho bude trvat, že české školy budou zaměstnávat ochranku? Aby dohlížela na bezpečnost ve škole.

Tak se mi zdá, že s dětmi, s nimiž jsou vážné výchovné problémy, se nikdo nechce zaobírat. Přijde mi, že dětský domov funguje spíše jako střecha nad hlavou. Dítě má kde spát, dostane najíst a obléknou je tam. Vychovatelé nezmohou prakticky nic, protože když si dítě postaví hlavu, musí toto vychovatelé respektovat. Ani se jim nedivím, že mnohdy rezignují v zájmu svého vlastního klidu.

Uvádím příklad hocha, o němž se domnívám, že inklinuje k vážným problémům. Díky nezodpovědnosti svých rodičů, kteří jsou ve výkonu trestu, na to chlapec doplácí. A protože je emocionálně naprosto plochý, může se stát, že se stane nebezpečným pro své okolí. Je si naprosto vědom, co se smí a co se nesmí. Zatím sází na to, že mu všechno prochází, že na něj v podstatě nikdo nemůže. Ale kam toto vše povede? Zmiňuji jen jednoho chlapce, ale domnívám se, že takových musí být dětské domovy víc. Rodiče sedí ve vězení, a když je nakonec propustí, jsou natolik drzí, že nakonec vynadají vychovatelům, jak nepěkně se s jejich dětmi zacházelo.

Nikdo mi nevymluví, že při výchově dítěte je zapotřebí přísnost a zásadovost. A s demokracií bychom to neměli přehánět. Jako by nebylo dost ublížení na zdraví, případně vražd, kterých se dopustili mladiství. Děti v dětských domovech trpí frustrací, citovou deprivací, každé se s tímto vyrovnává jinak. Vyrůstají v podstatě bez lásky a mohou tento stav kompenzovat rozličně.

V televizi jsem zaslechla informaci o tom, že ministryně předložila návrh na podporu rodin s dětmi. Krom jiného návrh má obsahovat i zvýšení porodného. Umím si představit, kdo by toto uvítal. Ženy, které si ze svých dětí udělaly výnosný obchod, shrábnou peníze od státu a víc je nezajímá. A stát aby se pak o jejich děti staral. Mnohdy jejich děti skončí v dětských domovech. "Pod jednou střechou...", . Píseň má pro mě jiné poselství, než by ve skutečnosti měla mít.