Pocta panu majorovi

Datum prvního září. Pro někoho to znamená začátek školy, někdo slaví narozeniny, někdo si připomíná své jmeniny. A někdo odchází tam, odkud již návratu není. Jako pan Vladimír Brabec.

Motto "Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce, být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost, to zachovává život tomu, kdo ji má." (Kazatel 5 - 6, Zamyšlení nad životem, Co je lepší? 7.11, 7.12)

Zemřel pan Vladimír Brabec. Herec s nezaměnitelným hlasem, herec, jenž nám rozdával svou lásku největší. Lásku k divadlu, lásku k mluvenému slovu. Dvakrát jej srdce zradilo, dvakrát se ocital na pomezí života a smrti, dvakrát svůj boj za život vyhrál. Srdce je centrum lásky, pan Brabec jí rozdával divákům hodně, snad až tolik, že mohl sám pociťovat její nedostatek? To ví jen on sám.

Hrál přes třicet let v Národním divadle, hrál i v Hudebním divadle Karlín. Nesmrtelný muzikál My Fair Lady, v němž ztvárnil roli Pickeringa, dosáhl věhlasu i v dalekém Japonsku. Za svou roli Pickeringa v muzikálu My Fair Lady byl nominován na Cenu Thálie. Tu však nezískal. Snad to měla být pomsta za hlavní roli v seriálu Třicet případů majora Zemana.

Seriál Třicet případů Zemana vznikl na objednávku Sboru národní bezpečnosti, není mu proto možno upřít jistou tendenčnost. V době, kdy seriál vznikal, bylo vše pod drobnohledem komunistické strany, s níž ruku v ruce kráčela Státní bezpečnost. A rozházet si to s tou či onou, to si člověk zahrával s ohněm. Většina populace kráčela smířená s tím, co se u nás dělo. Vzbouřit se? Vždyť tu byly tanky, hrozil žalář, případně ztráta zaměstnání. Našli se snad jen chartisté, kteří v sobě nesli mnoho osobní statečnosti a dokázali říci své ne nesvobodnému režimu u nás.

Ale zpět k seriálové roli pana Brabce. I když musel spolknout jistou míru tendenčnosti, jíž se jeho postava vyznačovala, jedno mu nemůžeme upřít. Hrál ji brilantně. A v seriálu si zahrály opravdové osobnosti, snad nejlepší herci české scény. Komunistický odér je vyvažován jejich hereckým mistrovstvím. Ale o tom doba byla. V socialistických podnicích se vyráběly socialistické výrobky, které byly či nebyly schopné konkurence. A totéž platilo i o dramatické tvorbě. Vyčítá-li dnes panu Brabci jeho roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, měl by také zvážit, jak ji pan Brabec zahrál. Herecké umění se mu nikdy popřít nedalo.

Pan Brabec vynikl i jako dabér, stačí si připomenout seriál M.A.S.H. nebo skvělý film Někdo to rád horké. Daboval amerického herce Jacka Lemona, dokonce mu napsal dopis, v němž se mu pochlubil, že jej dabuje. A slavný herec mu poslal svou fotografii s věnováním.

Odsuzuje-li dnes někdo pana Brabce za jeho seriálovou roli v Třiceti případech majora Zemana, nemohu s ním souhlasit. Pan Brabec nikdy nebyl komunistou, přijal jen roli v seriálu, v němž některé díly byly pěkné. Snad nejlepší je Studna. Diskutabilní seriál Jiřího Sequence má svou hodnotu, i když je tendenční. Jeho úroveň je nesrovnatelná s novodobými braky, jež produkují zejména komerční televize. Tyto seriály se vyznačují unavující plytkostí, plochostí charakterů, nicotnými příběhy a podprůměrnými hereckými výkony. Nepřinášejí diváku vůbec nic, jen zaplavují programy komerčních televizí, které se podílejí na vymývání lidských mozků svou laciností. A když se k tomu přidají reality show typu Výměna manželek, pak je snad lepší televizi vypnout. Protože sledovat ubohost populace, jež u nás narůstá, je prachsprosté plýtvání času. Vidět, jak žije "white trash", člověk snad ani nemusí. Stačí, když tyto lidi občas potkává na ulici.

Všichni tu žijeme, abychom jednoho dne zemřeli. Abychom ze světa odešli a zanechali tu po sobě smutek, ale i odkaz. Ne každému se podaří zanechat po sobě něco hodnotného, ale v případě pana Brabce je možno říci, že nežil nadarmo. Že nám přinášel svými výkony duchovní hodnoty, jež se nedají zapomenout. I když nezískal Cenu Thálie oficiálně, domnívám se, že u mnohých lidí ji má. Mě nevyjímaje...