Otcova nová ženská

Vyprávění mladého muže, který pracuje v rodinné firmě, již zakládal jeho táta před dvaceti lety. Otec odešel od rodiny a našel si mladou partnerku

Motto "Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství! Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození." (Ozeáš, Přelíčení proti cizoložnici, 5)

Stejně si myslím, že by se první lásky neměly brát. Protože se jednoho dne rozejdou. Není přece možné, aby chlap v životě vyzkoušel jen jednu ženskou a totéž platí o ženách. Vidím, jak to vše dopadlo v naší rodině. Každý nám záviděl, jak se nám vede, jaký máme dům, jak tátovi firma prosperuje. A vidíte. A ono to jednoho dne skončilo.

Táta se s mámou znal už ze základní školy. Chodili spolu do třídy, ale začali spolu chodit, než šel táta na vojnu. Tenkrát se chodilo na dva roky. A máma tu na něho trpělivě čekala jak Penelopé na Odyssea. Začínali jako všichni mladí lidé v jejich letech. Brali se, když se táta vrátil z vojny, bylo mu dvacet jedna, dostali podnikový byt v paneláku a pracovali v továrně. Já jsem se narodil v listopadu 1989, když se u nás změnila politická situace.

Nemohu svému tátovi upřít, že je podnikavý. I když se jen vyučil, má obchodního ducha, neumí sedět nečinně a tyto vlastnosti jej vedly k tomu, že si založil svou vlastní firmu. Spolu s mým dědečkem. V garáži. Táta říká, že v devadesátých letech byly podmínky pro podnikání dobré. Stačila odvaha a chuť. Postupem času se firma rozrostla, dnes máme přes třicet zaměstnanců. Děda ve firmě stále pracuje a já také. Sice to není moc příjemné, když jdete pracovat do tátovy firmy, všichni vás znají jako malého špunta a určitě si o vás za vašimi zády řeknou své. Ale kam jinam jsem mohl jít. Táta mi nenabídl žádný extra plat. Osmnáct tisíc brutto, na konci roku třináctý plat, jako bych ani nebyl jeho syn. Máma přestala pracovat velmi brzy. Vlastně se už do práce po mateřské nevrátila.

Z panelákového bytu jsme se přestěhovali do nádherného bytu ve staré zástavbě. Měli jsme k němu i zahradu, táta garáž, dařilo se nám stále lépe. Samozřejmě díky mému otci, který ve firmě oddřel první poslední. A mohl si kupovat stále lepší auta. Začínal s ojetinami, aby časem přesedlal na nejnovější značky Audi. Já jsem si pořídil starou otlučenou káru, na kterou mi děda něco půjčil, ale musel jsem mu vše do roka splatit. Čili žádné rozmazlování se v naší rodině nekoná. Ale jsem tomu rád. Sice jedináček, ale držený pěkně zkrátka.

Táta byl ve svém plánování neúnavný. Koupil několik parcel poblíž jezera. A na jedné z nich nechal postavit krásný dům. Bílý dům s výhledem na jezero, se soukromou písčitou pláží. Kamarádi mi záviděli, jak si žijeme. Ale nikdo nechce vidět, že takový život něco stojí. Že je můj táta pořád někde v tahu. Služební cesty, dovolená žádná, jen práce a práce. A já platím ve firmě za děvečku. Musím všechno. Co mi táta či děda přikáží, ať se jedná o jakoukoli práci, musím ji udělat. I kdyby to mělo být stříhání živého plotu před firmou nebo úklid dvorku. Jednoduše všechno.

Nevím ani, kdy to začalo. Protože já jsem velmi často mimo domov. Děda mi půjčil jejich byt, který dříve s babičkou pronajímali, a když jsem dospěl, nabídli mi možnost tam bydlet. A já jsem raději v panelákovém bytě s přítelkyní, než abych byl v domě s mámou. Tam je nuda. Máma toho nikdy moc nenapovídala. Ráda maluje. Krajiny, zátiší. Vytvořila si takový svůj svět, jemuž já moc nerozumím, a nejsem si jistý, zda mu táta rozumí. Oni se totiž sobě vzdálili, a kdykoli zavítám domů, cítím se tam jako v mrazáku.

Táta si nabrnkl mladou holku, které by mohl být otcem. Z mámy je troska, protože se s tím nechce smířit. Nedělám si žádné iluze o tom, že existuje láska až za hrob, natolik jsem realistický, že vím, že něco takového může člověk vidět pouze ve filmu. Že je táta chlap plný síly, pro ženské přitažlivý, to je také pravda. Ale že si musel narazit takovou fuchtli, která s ním oře, jak se jí zamane, to mi mozek nebere. Dokonce ji zaměstnal v naší firmě a nikdo neví, co dělá. Něco jako asistentka. Ale neumí vůbec nic. Na počítači, to jedině tak facebook, ale účetnictví nebo umět aspoň cizí jazyk, to jí nic neříká. Protože ona má jiné ambice. Tátovi akorát uvaří kafe a naservíruje mu ho tak, až se mu dme poklopec. Docela mě za toho mého otce hanba fackuje, že se nestydí. Mohl si pořídit nějakou bokovku, když mu máma zevšedněla, ale takhle zblbnout? Babička s dědou jsou z toho také celí vedle. I když mou mámu nikdy nemilovali, přesto spolu dokázali vyjít. Ale s touhle mladou běhnou?

Je mi hrozně líto mámy, protože ta také neví, jak tohle skončí. Bude jí padesát, v životě pracovala málo a žádný důchod si plánovat nemůže. A kde ji teď přijmou? Ženskou, která je už skoro za zenitem, bez praxe a vzdělání žádná sláva. Táta se s ní chce rozvést a finančně vyrovnat. Chce si postavit nový dům pro tu svou novou grácii. Jestli si s ní bude plánovat rodinu, to se snad picnu. Naše šťastné roky skončily, z táty se stal tajtrlík, který si hraje na mladého. Je směšný, kdyby jen tušil, jak se mu lidé za zády posmívají. Ale on nevidí, neslyší. Poslouchá jen tu svou břehuli, která si jej narazila z jednoho prostého důvodu. Aby z něj vytřískala, co to dá. A můj otec, s takovým obchodním talentem, ztratil veškerý svůj rozum a měří všechno podle své erekce. 

Děti nechci, bojím se, že bych je třeba jednou zklamal stejným způsobem jako táta mě. Bolí to a člověk si s tím neví rady...