O zubech v Čechách

Motto "Zuby tvé jsou jako stádo obcí před stříháním, jež z brodiště vystupují..." (Společenství lásky, Krása milé, 4.2)

O zubech by se toho dalo napsat bezpočet. Tak třeba. Kráčíte ráno po chodníku a na něm cosi leží. Když přijdete blíže, zjistíte, že je to zubní náhrada. Mně se při takovém pohledu zvedne žaludek. Nějak se mi vybaví dětství a moje babička. Ta si před spaním dávala zuby do skleničky, aby posléze mohla naprosto bezzubá usnout. Mně se pohled na plovoucí zubní náhradu ve skle nikdy nelíbil. A to mi zůstalo až dodnes.

Dnes žijeme v době velkých možností, je jen na každém, jak dokáže vše uchopit. Ženy i muži, vlastně i děti, mohou vypadat velmi dobře. Nebo naopak. Někteří z nás mohou vypadat odpudivě. Platí to zejména o těch, kteří nedbají o svůj chrup. Není to jen otázka lidí z okraje společnosti, bezdomovců, kteří mají v ústech uhnilé zuby, mají-li vůbec jaké. I mezi lidmi s pěkným společenským postavením najdeme takové, kteří se budou na nás usmívat ústy, v nichž chybí přední zuby, případně mají chrup, jenž se barvou blíží tlejícímu listí. Mám jaksi slabý žaludek a při pohledu na ně mi bývá na zvracení. Považte. Žena ředitele známé firmy, dalo by se proto čekat, že bude chic, jenže ouha. Žena má zuby jak noty na buben. Tu chybí jeden, tu chybí další, zvlášť odpuzující, když se jedná o zuby přední. Nemůže se ani moc smát, protože si musí svá ústa neustále zakrývat, ale stejně to není nic platné. Poloprázdnou ústní dutinu skryje jen těžko. Nebo vysokoškolský profesor. Jeden by řekl, že takový člověk bude jako ze škatulky. Jenže opak je pravdou. Tento muž se příliš nesměje, a když se tak stane, naskytne se vám žalostný pohled na jeho chrup. Barva tlejícího listí. To se jednomu může tzv. zvednout kufr. Nic příjemného na pohled. Nebo české reality show. V některých z nich se objevují lidé, o nichž se dá říci, že třou bídu s nouzí. A to se mnohdy podepisuje na jejich zubech. Chybějí hlavně ty přední. Zvlášť nepříjemné, když se jedná o pořad, v němž se vaří. Stojí opravdu za obdiv, když musí soutěžící usednout k jednomu stolu s takovým bezzubcem. Nemusí pak chutnat.

V životě nás všech je důležitá důstojnost, sebeúcta, to, jak sebe přijímáme, čeho si na sobě vážíme. Člověk, jenž má své zdravé sebevědomí, se jen těžko stane alkoholikem či drogově závislým. Jestliže se umíme přijímat a nepotřebujeme k životu žádnou berličku, umíme se povětšinou postarat i o svůj exteriér. Nemusíme být k tomu notně bohatí, stačí mít své zásady, aby člověk nevypadal odpudivě. Ale s chybějícími zuby (zejména předními), či zuby zahnědlými, případně páchnoucími ústy, žádnou hitparádu neuděláme...