O ženách

V tomto týdnu slavíme Mezinárodní den žen, svátek, o němž se říká, že je to svátkem komunistů, ale je to nesprávný názor

Motto "Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!" (Píseň písní 1 - 2, Láska je píseň, 2.14)

Je zajímavé, jak se v našem národě střídají rozličné nálady, podle toho, co je v politice v kurzu. Za socialismu naši politici velebili Sovětský svaz a podle toho se i činili. Za jejich vlády se slavil Den žen, můžeme říci, že se slavil velmi. A dnes někteří lidé říkají, že je to komunistický svátek, ale není to správný názor. Kořeny svátku sahají do počátku 20. století, kdy v USA bojovaly ženy za svá práva, za rovnoprávné postavení s muži. OSN jej  v roce 1975 ustanovila za světový Mezinárodní den žen. Za vlády soudruhů patřil tento svátek k nejdéle se slavícím, protože jeho oslava začínala ve firmách začátkem března a zpravidla končívala v druhé polovině dubna. Podniky si zamlouvaly restaurace, aby tam ženy mohly slavit svůj svátek. A nejen aby slavily. Dostávaly i dárky. Od svých dětí, manželů či spolupracovníků v podobě květin. Děcka vyráběla přáníčka pro maminky a těšila se, až jim je budou moci předat. Ženy dostávaly malé pozornosti od svých podniků, nebylo to nic velkolepého, ale potěšilo. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ve škole dostala poukázku v hodnotě čtyřiceti korun na nákup něčeho v drogerii. Byla jsem nesmírně šťastná, protože jsem si poprvé koupila zahraniční prášek na praní. Anebo když jsem ležela s rizikovým těhotenstvím, studenti nelenili a navštívili mě. Přinesli spoustu květin a k nim připojili přáníčka o tom, aby se mi narodilo zdravé miminko. Tenkrát jsem hodně brečela, dojalo mě, když jsem viděla, že ti největší potížisté přišli, aby mi popřáli. A bylo to naprosto upřímné. 

Toť zmínka o minulosti. Novodobí politici se moc nechtějí hlásit k MDŽ, aby snad nedali najevo, že přisluhují komunistům. Ale co je možné dnes vidět? Slaví se Den matek, ale ne všechny ženy jsou matkami. Jak k tomu přijdou ty, které nemohou mít děti, které se nikdy matkou nestanou: Není to pro ně tak trochu bolestné? Dostávají se k nám svátky, které neodpovídají našim tradicím. K nim bezesporu patří Valentýn. Muži tento svátek nemají v oblibě, v podstatě muži nejsou stavěni na to, aby organizovaně přinášeli svým protějškům dárky, nejsou rádi do něčeho nuceni. To, co považuje žena za důležité, to zpravidla muž přehlíží. Krom Valentýna se k nám dostává Halloween, který také nevychází z našich zvyklostí. Ale je tu nová doba, naši politici chtějí souznívat ne s Východem, ale pro změnu nadbíhají Západu, z toho důvodu se k nám dostávají nečeské zvyky. Ještě mě v souvislosti s nadbíháním našich politiků napadá, zda se k nám nebudou dostávat zvyklosti čínské. Nic by mě už nepřekvapilo.

Komunistům bývá vyčítáno, co udělali z žen, že za jejich vlády byla žena jak robot. Rodila, vychovávala, pracovala, starala se o domácnost. Ale podívejme se na to, co přinesla nová doba do života žen. Jednak v současnosti najdeme ženy - množilky, které nepracují a pořizují si více dětí, protože jim jejich potomci přinášejí peníze. Tyto ženy mnohokrát ani nevytvoří svým dětem laskavý domov, nedokáží jim dát mateřskou lásku, není nic neobvyklého, že děti končí v dětských domovech. Velmi mi to připomíná množírny psů. Protipólem množilek jsou ženy, které naopak děti nechtějí, bojí se o svou práci a v zájmu své kariéry odkládají početí dítěte, až se může stát, že jim ujede vlak. Zůstávají samy, bez partnera, bez dětí, jediné, co mají, je jejich práce. Ženy jsou u nás stále diskriminované, matky s malými dětmi mají problémy najít zaměstnání, firmy upřednostní pracovníky bez závazků. I když ženy ve svých životopisech děti raději neuvádějí, šikovný personalista se umí ptát tak mazaně, až nakonec ze ženy vytáhne, kolik dětí má.

Morálka doby se velmi záporně zapsala do života dnešních žen. Mnohé z nich, aby se uživily, šlapou chodníky, ty lepší pracují jako call-girls. Čili prostituce v plném proudu, tím však nechci říci, že by za soudruhů komunistů nic takového nebylo. Bylo, ale víc se potíralo. Dnes je prostituce bolavým vředem společnosti. Dnešní ženy velmi zhrubly, hovoří vulgárně. Kdyby někdo namítal, že takto hovoří jen ženy z okraje společnosti, vyvedu jej z omylu. Na svém nedávném pracovišti jsem se setkávala se ženami vysokoškolsky vzdělanými a ty mluvily jazykem flundry. Jinak se to nazvat nedalo, neb v jejich každodenním slovníku byla slova, jako jsou např. debil, do prdele, kráva, nasrat... Co si pomyslet o učitelce, která dětem řekne, ať jdou pryč s těmi posranými fotkami. Je neomluvitelné, když takto mluví žena, je ještě víc neomluvitelné, když to řekne učitelka. Naprostá degradace ženy. Nikdy jsem se s něčím takovým za svou praxi nesetkala. Krom hrubých žen přibývají takové, které jsou s morálkou rovněž na štíru. Prodávají na internetu použité pozitivní těhotenské testy, které si kupují jiné ženy, protože chtějí těmito testy vydírat svého partnera. Takové chování už hraničí se zrůdností. Kam jsme se to propadli? Takhle se chová žena? Kde jsou její vybrané způsoby?

Žena by měla zůstat ženou bez ohledu na to, v jakém společenském systému žije. Být dárkyní života, umět vytvořit láskyplný domov, umět se chovat, jak ženě náleží. Nesklouznout k vulgárnosti, zachovat si svou důstojnost a hrdost a nepáchat nepravosti. Nenadbíhat mužům, nechystat na ně léčky. Každá žena by měla mít svůj svět, v němž by se mohla věnovat tomu, co ji činí ženou. Měla by umět prokazovat dobro, volit výrazy, které jsou odrazem její duše a ducha. Být něžná a být muži i dobrou milenkou. A jestli muž zapomene přinést kytičku v den organizovaného svátku, měla by zůstat nad věcí. Protože úcta se dá projevit i jindy, kdy to žena nejméně čeká.

Uzavírám dnes slovy Jana Wericha z knihy Italské prázdniny. "Kdo ví, čím to je, že mladé Římanky nedělají vůbec ostudu starým římským sochám? Ať je to podnebím nebo tradicí nebo čímkoli, dá se klidně říci, že umějí nosit, co k nim patří. A je-li pravda, že podle chůze poznáš bohyni, každá druhá by mohla mít chrámeček."