O rudém žvanilství a žlutém prachu

Motto "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, pohltíme jej, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme..." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Výstraha před svévolníky, 1.11, 1.12, 1.13)

Před komunisty se musí mít slušný člověk na pozoru, hlavně před jejich žvásty, které dokáží jednoho zvednout ze židle. Na 1. máje se opět srocovali a jeden z nich vypustil slova, kterým může uvěřit jedině on a jemu podobní. Že musí komunisté bojovat za životní podmínky lidí. To prosím vysloví soudruh, který se podílel na devastaci naší země před rokem 1989.

Jestli si něco v životě nepřeji, pak aby se už nikdy v mém životě neobjevila komunistická zvůle. Daná třeba tím, že v obchodech nic nebylo, a když bylo něco k mání, ihned se vytvořily dlouhé fronty lidí, které se táhly až před samotný obchod. Prodavačky tak měnily svou roli, neb neprodávaly, ale pouštěly do obchodu po jednom člověku, když z obchodu šťastný člověk odešel, třímaje ve svých rukou cosi, o čem snil. Třeba o dámských vložkách, toaletním papíru či zubní pastě.

Komunistická zvůle se neprojevovala jen v žalostném pohledu na téměř prázdné obchody. Zvůle se projevovala i v nabídce knih. Některé knihy se nedaly sehnat, protože se ocitly na indexu nežádaných. Knihkupectví takové knihy neprodávala, knihovny takové knihy nepůjčovaly. Věru opravdu ne, o takové životní podmínky nestojím.

Ostnatý drát, toho měli soudruzi dost. Tím obehnali naše životy, tím nás uzamkli do pasti, z níž nebylo hnutí. Pasti, v níž se svoboda stala nedostižitelnou, luxusem. A k tomu jejich tlučhubectví o nepostradatelnosti přátelství se Sovětským svazem. Děkuji, není o co stát, jejich srpnové tanky mou mysl neopustí ani na smrtelném loži. O takové životní podmínky nestojí člověk, jenž si váží velikosti Václava Havla, na nějž by rudí nejraději nenechali ani nit suchou. Jeho velikosti nemohou nikdy dosáhnouti, on se jim může jen z výšin svého velkého ducha jen smát. 

Zdevastované životní prostředí a oprýskaná omítka domů, památky v žalostném stavu. I toť obraz vlády rudých. O něco takového nelze stát, rudá barva ve mně vyvolává skepsi. A k ní můžeme přidat žlutou, žlutou barvu řepky, naše země je plná žlutého prachu, který ji pokrývá a ničí. I na žlutou si musíme dát pozor, znamená stejné nebezpečenství jako rudá...