O migrantech a Češích

Motto "Ničemný člověk, muž propadný ničemnostem, má plná ústa falše, mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje. V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry. Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo." (Přísloví Šalomounova, Před ručením, leností, ničemností, 6.12, 6.13, 6.14, 6.15)

Řeknu vám, že mě velmi udivuje, kolik se u nás najde doslova hloupých lidí. Bohužel jiné označení pro ně nemám. Míním tím všechny ty, kteří se nechají zmanipulovat náckovskými frázemi o migrantech.

Opravdu nechápu, jak se někdo může vyvyšovat nad jinou rasu, nad jinou barvu pleti, kdo se tak chová, lze jej bezpochyby zařadit za tupce. Věřili byste, že nemám vůbec žádnou špatnou zkušenost s jinými národnostmi, jinými etniky, ale naopak mám velmi špatnou zkušenost s některými Čechy? Za ně se velmi stydím, stydím se za to, že u nás žijí lidé bez jakéhokoli rozhledu, lidé, kteří jediné, co umí, je šmírování a sledování pokleslých programů komerčních televizí. Lidé, kteří necestují, lidé, kteří mluví špatnou češtinou, cizí jazyky těmto lidem neříkají vůbec nic. Lidé tohoto založení lehko nalétnou řečem o tom, jak jsou migranti nebezpeční. Lidé s omezeným myšlením rádi lozí po sociálních sítích, kde s oblibou vyhledávají informace o tom, jací jsou lidé z jiných etnik, jiného náboženského založení, neřádi. Někteří Češi s limitovaným přehledem jsou mnohdy papežštější než samotný papež. Oni to přece vědí nejlépe. Trčí doma, perou do sebe vše, co jim chutná, ale škodí jejich tělu. Podle toho tak i vypadají, krom ubohosti mozkové trpí i dalšími zdravotními problémy. Jejich líný životní styl se na nich podepisuje. Věří novodobým náckům a šíří kolem sebe nenávist. Tito lidé v sobě postrádají jakoukoli důstojnost, nemohou se proto chovat důstojně, chybí jim obyčejné lidství.

Včera jsem navštívila jednu indickou restauraci. Tamní personál tvoří migranti z Nepálu, lidé, kteří sem přišli, aby zde pracovali a aby mohli posílat domů peníze svým rodinám. S číšníkem jsem mluvila anglicky, zajímalo mě, proč tu je, jak se tu cítí, jak si jejich restaurace vedla v době lockdownu a jak si vede teď. Úsměv a bělostné zuby tohoto velmi hezkého a příjemného muže by mu mohl leckterý Čech závidět. Řekl mi, že jsou tu šťastní, naučili se obstojně česky a business jim šlape. Na nedostatek hostů si rozhodně stěžovat nemohou. A pomáhají svým rodinám doma. Jídlo chutnalo skvěle. Výborně vyvážená strava. Žádné knedlo, zelo, vepř..., kterým se někteří Češi chvástají a považují se tím za pupek světa. 

Čím méně má člověk peněz, tím je skromnější. Dokáže se radovat z maličkostí. Nikdy v životě jsem neviděla tolik lidských úsměvů, bělostných zubů a milých lidí jako např. na Srí Lance. Navštívila jsem ji krátce po tsunami, země se vzpamatovávala z tragédie, ale z tváří lidí se nevytratil úsměv. Úsměv je něco, co mnohým Čechům chybí. Být nerudný, závidět, trčet doma nebo v ruce třímat letáky na slevové akce v supermarketech. Toť jedna z podob, jíž někteří Češi zasvětili svůj život. K tomu možno přidat nenávist k těm, kteří u nás hledají nový domov. Je to opravdu smutný pohled na naši zem. 

Všichni jsme se narodili z lásky, měli bychom ji v sobě stále pěstovat. Chovat lásku k jiným lidem, chovat lásku k přírodě, protože ten, jenž lásku dává, ji i nachází. Život není o nenávisti, ale bohužel někteří Češi bez závisti a nenávisti žít neumí. Rozsévají  kolem sebe zlo, ničí zeleň, jsou vulgární vůči jiným, přitom jim nedochází, že svými negativními emocemi škodí hlavně sobě. Není divu, že bývají jen zřídkakdy zdraví...