O limitech

Nějak stále více zjišťuji, že se z našich životů vytrácejí limity, mantinely. Mnozí lidé si nedokáží nastavit mantinely a doplácejí na to. A chováním nezodpovědných na to doplácejí i jiní.

Motto "Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník." (Kazatel 7 - 9, Chvála moudrosti, 9.17)

Stále více se mi zdá, že dřív platily hranice víc. Něco bylo dané a bylo nutno toto respektovat. Jenže přišla nová doba, jež vše zbořila, a je jen na každém, jak se popere se svým životem. A přijde mi, že mnozí lidé vůbec neznají hranice a to se jim v nepěkném vrací.

Kdy lidé neznají hranice. Je to například v konzumaci jídla a pití. Vidíme-li starší černobílé filmy, nenajdeme v nich tolik lidí s nadváhou, jaké potkáváme dnes. Obchody i restaurace nabízejí všechno možné a mnozí z nás žijí, aby jedli. Jsou to děti, mladí lidé i starší generace. Jenže všechno má své limity, platí to i o našich stravovacích návycích. Bohužel v populaci najdeme takové, kteří se nejen cpou vším možným, co jim trh dopřává, oni se navíc ani nehýbou a zakládají si tak na všechny možné civilizační choroby. Chutnají jim hamburgery, hranolky a všelijaký fast food, je to sice nezdravé, ale lidé to chtějí, ať si dávají do nosu. A oni si dávají bez ohledu, jaký to bude mít pro ně následek.. 

Lidé neznají hranice při půjčování peněz. Asi nejvíce dlužníků a lidí s exekucemi najdeme na severu Čech a Moravy. Tady snad každý čtvrtý člověk čelí exekuci. Dřív jsme neznali nic takového, jako je osobní bankrot. V dnešní době nic nemožného. Nebankovní domy se předhánějí, aby nalákaly další zoufalce, kteří si půjčují stále víc a přitom nemají nic, z čeho by své dluhy mohli splácet. Vládne hazard, gamblerství, o to přece jde. Nalákat lidi a nezajímat se o jejich konce. A ty jsou vskutku tragické. Protože tito lidé neznají limity, nikdo je nenaučil tomu, že je v životě nutné nastavit mantinely, za které není možné jít.

Studenti ve školách. I když ještě nedosáhli plnoletosti, konzumují alkohol jak o závod a škola je příliš nezajímá. Cigarety, alkohol, do toho marihuana, možná i jiné drogy. To jsou atributy, jež někteří studenti středních škol uznávají. Škola je jen doplněk, ono to nějak dopadne. A protože jejich způsob života něco stojí, velmi často tito studenti nemají peníze. A tak si půjčují. Mezi sebou, ale některým není proti srsti si říci učiteli. Aby jim půjčil peníze, protože oni se jinak nedostanou domů. Veškeré finance rozházeli, přijde pátek, je nutno jet domů, ale nemám na autobus či vlak. A protože mně ze spolužáků už nikdo nechce půjčit, nestydím se jít za učiteli. On se mezi nimi nějaký najde, kdo mi půjčí. A možná mu peníze někdy vrátím. Možná také ne, ale to mě nepálí.

Limity neznají ani někteří vrcholní politici. Prezident, jenž není s to potlačit své antipatie k premiérovi. Na oficiální schůzce, na níž jsou přítomni novináři, míří na premiéra holí, tyká mu. Prezident, jenž si vede svévolně a ignoruje ústavu. To už je strop. Někteří politici lžou natolik, že už si nepamatují, co kdy lhali, jsou schopni přísahat na zdraví své rodiny, i když vědí, že lžou. A čím víc se politik dušuje, tím víc je očividné, že lže. Když to není rodina, jež slouží jako rukojmí, může to být obyčejný občan. Kam se naše politická scéna řítí, když si není schopna nastavit nějaké hranice, je až trestuhodné.

Lidé by se měli učit limitům od dětství. Měli by být vedeni svými rodiči k tomu, aby věděli, že jsou v životě určité mantinely, které se nesmí překročit. Ale v dnešní době? Kdy mnohé matky jen plodí děti, aniž by jim něco do života předaly. Kdy se rodí nemanželské děti jako houby po dešti. Rodina je v krizi. Tak jako je v krizi svět kolem nás a člověk jen může počítat s tím, že se vše obrátí proti němu. Protože donekonečna překračovat limity nelze.