O exekucích

Motto "Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Před ručením, leností, ničemností, 6.10, 6.11)

Tak tomuhle opravdu nerozumím. Někdo si nadělá dluhy, dostane se do dluhové pasti díky své nezodpovědnosti a pak volá po státu, aby tuto situaci za něj řešil.

Každý si neseme zodpovědnost za své chování. Že se někdo chová iracionálně, je jeho věc. Snad každý z nás měl nějaký ten úvěr. Nejsem žádnou výjimkou, ale protože jsem ve svém konání spolehlivá, ke svému úvěru jsem si platila pojištění navíc, kdyby se stalo, že nebudu moci splácet. Zvolila jsem si eventualitu, že bych onemocněla. Po celou dobu splácení úvěru jsem musela platit i toto pojištění.

Někdo chce mít všechno, a než aby si na to spořil, raději sáhne po úvěru. Úvěr na auto, úvěr na dovolenou, úvěr na vánoční dárky... Úvěrů bychom našli bezpočet. Měla by platit filozofie, že si nemohu půjčit víc, než co jsem schopen splácet. Jenže se najdou lidé, kteří si chtějí půjčovat, ale jakmile dojde ke splácení, už se do toho nehrnou. Vznikají jim nejrozličnější penále za pozdní platby, což může vyrůst do astronomických částek. Ale toto je odpovědnost každého dlužníka. 

Jsem rozhodně proti tomu, aby stát podporoval dlužníky. Každý musí nést svou vlastní odpovědnost za vše, co koná. Je-li někdo hloupý, má-li někdo neustálou potřebu rozhazovat peníze, aniž by měl na jejich krytí prostředky, je to cesta do záhuby. A pak by měl pomáhat stát? Pak bychom měli vinit stát za to, že se dostatečně nepostaral? Tomu opravdu nerozumím. Nežijeme v socialismu, žijeme v kapitalismu, kdy každý jede na své vlastní triko. A měl by k tomuto být veden odmalička. Že vše, co ve svém životě koná, je jeho vizitka. 

Před nějakým časem jsem učila v jazykovém kurzu pro nezaměstnané, vše financováno z peněz EU. Sešli se tam vskutku zvláštní lidé. Někteří z nich požadovali po státu, aby se o ně postaral. Ale copak je stát rodič? Je naší povinností vychovat a postarat se o své děti do doby, než dospějí. Ale chtít po státu, aby tuto povinnost převzal za ty, kteří už dospěli, kteří se vlastní nezodpovědností zadlužili, je velmi nefér. Je to nefér vůči těm, kteří dokáží plnit své finanční závazky. Proto jsem jakkoli proti tomu, aby se stát angažoval v zadluženosti lidí, kteří stojí jen s nastavenou rukou a kalkulují s tím, že je stát v tom nenechá...