Nevzdělavatelné děti - tunel na peníze?

Ročně neukončí základní školu třicet osm tisíc dětí. Protože jsem účastníkem tohoto dění, ani mě to nepřekvapuje

Motto "Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 26.15)

Neučím děti z lokalit, které se dnes označují za vyloučené. Velmi eufemistický termín pro lidi, kteří nerespektují žádná pravidla a kteří se dostali někam, kam se díky svému životnímu stylu dostat museli. Eufemismy chápu, ale brala bych je v jiných oblastech, např. v lékařství.

Učím většinou děti, které nepocházejí z romských rodin. Romové si za svůj způsob života získali nepěknou nálepku. Naše populace je už povětšinou bere za skupinu obyvatelstva, která zpravidla nepracuje, přesto jsou mezi nimi výjimky, a nemůžeme je proto všechny házet do jednoho pytle.

To, co stále více zjišťuji, je skutečnost, že se v naší populaci rekrutuje stále více nová skupina neromská, která v mnohém předčí své romské protějšky. Jde o polorozpadlé rodiny, dají-li se tato seskupení rodinami vůbec nazvat, protože partneři žijí jen na tzv. psí knížku. Učím děti, jejichž otcové matky opouštějí a odcházejí žít k partnerce nové. Například k matce jejich spolužáka. A tady vidím velký problém. Rodina. Rodiče těchto dětí si vedou nezodpovědně, když ve svém životě preferují svého partnera, který posléze odchází, aby byl nahrazen novým. Děti jsou posunuty někam do pozadí, mnohdy jsou odhozeny na starost prarodičům, a když už je situace naprosto neúnosná, skončí v dětském domově. Učím děti z dětského domova a je mi jich líto. Jsou to povětšinou Romové, a i když jim nebyl dán do kolébky talent pro cizí jazyky, snaží se. Jediné, co jim chybí, je vytrvalost. Lehce všechno vzdávají a to si myslím je dáno geneticky. V dětském domově je jim zřejmě lépe než v rodině, která pozbyla své funkce. V podstatě žádnou rodinou ani nebyla.

Společnost se dostala do velké krize, v níž se význam rodiny snížil na minimum. Neplatí to jen o dětech, pocházejících ze sociálně slabého prostředí, platí to i o dětech, jejichž rodiče mají velmi slušnou životní úroveň. Ženy v sobě nechaly potlačit roli, jež je jim od přírody dána. Roli mateřskou. A na to samozřejmě nejvíce doplatí jejich děti. Krom rodin si na všem svůj podíl viny nese i náš sociální systém, jemuž nerozumím. Nerozumím, proč se má věčně ustupovat někomu, kdo by v přírodě neobstál. Když se podíváme na to, jak to funguje v přírodě, přežívají jen ti nejsilnější. V dnešní době se věnujeme lidem, kteří nemají žádné sociální návyky a ani je nechtějí mít, tito lidé plodí nové a nové potomky, jimž předávají svou informaci o životě. A nahrává jim i sociální systém. Výsledkem všeho je stále vyšší počet dětí, které jsou k ničemu a navíc jsou závislé na mobilech a sociálních sítích.

A co nadané děti? Ani bych se nedivila, kdyby se cítily diskriminované, protože se jim učitelé zpravidla nemohou věnovat, neboť se do popředí tlačí všechny ty nevzdělavatelné děti, které se zkrátka učit nebudou a nechtějí. A k tomu jim napomáhá náš společenský systém. Takové děti jsou tunelem na peníze, na nich si někteří politici mohou vybudovat svou kariéru. Přijde mi to až ničemné, když vidím, co se ve školství děje. Proč se spíše nezaměříme na děti, které se učit chtějí, a je to na jejich výsledcích vidět? Vždyť tyto děti v budoucnu ponesou na svých bedrech ekonomiku našeho státu.

Když stojím před svými žáky, často zažívám pocit naprostého zmaru, když vidím, že se mé úsilí míjí účinkem. Na škole se pravidelně konají metodické komise, na nichž se probírají neprospívající žáci. Žáci, kteří se nechtějí učit. I když jsem zkušená učitelka, přiznávám, že si někdy neumím poradit s tím, když vám dítě řekne, že se neučí a učit nebude. Jak s ním můžete hnout, když rodina selhala, a ta má přitom velký význam pro jeho psychický vývoj i sociální učení. Dočetla jsem se, že vznikla nová agentura - Agentura pro sociální začleňování. Obávám se, že půjde o další tunel, kam budou plynout další peníze, aniž by splnily svůj účel. Spíš bych vše nazvala tím, že se pro někoho otevřela nová trafika. A nadaní žáci zůstanou nadále mimo dění a to je na našem školství asi to nejsmutnější. Že je učitel tlačen k tomu, aby stále více pozornosti věnoval někomu, komu je jakékoli vzdělávání ukradené. A chtít, aby nevzdělavatelné děti chodily na střední školu? I o tom jsem se dočetla. To snad nemůže někdo myslet vážně. Aby neprospívající děti ze základní školy studovaly na střední škole. Dotyčný zřejmě přijal fakt, že v dnešní době existují střední školy, které ve skutečnosti žádnou střední školou nejsou. Jen tahákem na peníze, které stojí náš státní rozpočet hodně. Za mého mládí byla střední škola pouze pro vybrané, pro studenty, kteří měli na základní škole vyznamenání, udělali náročné přijímací zkoušky a byli natolik nadaní, aby školu ukončili. Ostatní žáci, kteří nepatřili mezi premianty třídy, si volili učební obory. Tříleté nebo dvouleté. Dvouleté byly pro žáky, kteří na základní škole neprospívali. Proto si myslím, že v dnešní době by žáci, kteří na základní škole neprospívají, měli po jejím neúspěšném ukončení, navštěvovat jen nějaký odborný výcvik. Aby se naučili jen některé praktické dovednosti a mohli pracovat pouze jako pomocné síly někde ve výrobě. A budeme rádi, když pracovat budou, protože když tak své svěřence poslouchám, mnohdy slyším, že budou na úřadu práce. Proč ne, když jim to náš systém dovolí.