Nevolnictví v 21. století. Když si bytové družstvo plete své členy s poddanými

Koupit si družstevní byt nemusí být vždy výhra. Před patnácti lety jsem si jeden takový zakoupila a nenechala jsem se odradit kauzami tohoto družstva, které se dostaly až do celostátních médií. A doplatila jsem na to.

1. Vítejte v bytovém feudalismu

Platíte řádně zálohy, vlastníte družstevní podíl, ale jakmile se ozvete s legitimním dotazem na základě služby, jakou je vytápění, aparát velkého družstva se přepne do režimu středověkého pána. Namísto klientského servisu nastoupí úřednická arogance a povýšený tón. Z nájemníka se rázem stává obtížný poddaný, který má pouze povinnost platit a mlčet.

2. Když papír snese všechno, ale realita zamrzla

Je opravdu fascinující sledovat, jak se takové instituce dokážou alibisticky krýt. Pošlou vám oficiální papírový dopis plný vznešených citací z vyhlášek, kde tvrdí, že „podmínky pro topné období nenastaly.“ (Asi jak kde, v Děčíně, kde žije moje maminka, podmínky pro topné období nastaly).“ Papír sice snese všechno, ale zamlčuje se to podstatné, co se odehrává v domě, kde žiji. Skutečnou, absurdní realitou, kterou družstvo před lidmi tají, se totiž dozvíte až přímo od topenářů. Celý dům rukojmím? Ano. Technologické srdce domu – hlavní uzávěr k napuštění vody do radiátorů – družstvo pronajalo třetí osobě, která v domě nikdy nežila a nežije, bydlí v hlavním městě, a tato třetí osoba vše bojkotuje. Prostory má uzamčeny, takže topenáři mají smůlu, vodu do radiátorů nelze napustit. Když se obrátíte s tímto konkrétním dotazem na družstvo, na dotaz vám neodpoví, naopak vás postaví do pozice pohůnka. Topenářská firma je v koncích, její vedoucí se dokonce nechal slyšet, že s onou třetí osobou mluvil telefonicky, a s větším hulvátem se za svou praxi nesetkal.

3. Závěr – Čas na vzpouru poddaných

Přístup vedení družstva, u něhož jsem si koupila byt, je reliktem minulé éry, ale jak vidno, i přes průšvihy v minulosti, kterým se před určitou dobou věnovaly sdělovací prostředky v naší zemi, se chování managementu družstva nezměnilo. Stejně jako v dobách minulých je občan považován za nulu a úředník se pasuje do role boha. Dnešní nezávislí, inteligentní lidé se však nenechají opít rohlíkem, ani zastrašit úřednickým šimlem. Pokud zmiňované družstvo nezačne fungovat jako moderní poskytovatel služeb s úctou ke svým členům, zaslouží si jediné: plnou medializaci a nekompromisní právní tlak.

Mám srovnání s děčínským bytem své maminky. Vedení jejího družstva si svých členů váží a nikdy by se nezaprodalo feudálním praktikám, jakých jsem ve svém družstvu svědkem...