Neplatiči výživného

Motto "Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, a volá na kolemjdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a hloupost, 9.13, 9.14, 9.15)

Někteří hloupí politici přicházejí s hloupými myšlenkami. Mezi takové lze zařadit i požadavek, aby stát platil zálohové výživné na děti rodičů,kteří si své povinnosti neplní. S něčím takovým nelze souhlasit, jedná se jen o laciný populismus. Stát není žádná charita, která má suplovat nezodpovědnost některých rodičů. Od toho tady máme přece soudy. Rodinné právo. V případě, že rodič neplatí výživné, musí co nejrychleji zasáhnout soud a s neplatičem si poradit. Stát by měl zůstat stranou, neb jeho úkoly jsou jiné.

Každé ženě, která si přeje potomka, bych poradila jediné. Aby se uměla v životě spolehnout jen sama na sebe, člověk totiž nikdy neví, jaká situace může přijít. Když jste si jistí tím, že zvládáte život bez pomoci jiných, máloco vás pak překvapí. Narození dítěte je velká zodpovědnost, která nám změní život. Děti se rodily a vyrůstaly, bohužel v některých zemích je tomu i dodnes, v mnohem horších sociálních podmínkách, než jak je tomu dnes u nás. Sociální politika našeho státu je totiž víc než štědrá. Zodpovědný rodič dokáže zvládnout výchovu svého potomka i sám, je-li zvyklý spoléhat se jen na své vlastní možnosti. Chybu dělají ty ženy, které si v každém novém vztahu pořizují nové dítě, případně ženy, pro něž se staly děti bezpracným finančním příjmem. Takové se vlastní vinou i hloupostí mohou dostat do těžkostí, ale je to opět jen jejich vlastní zodpovědnost, že více nepřemýšlely o tom, zda je opravdu zapotřebí pořídit si další dítě, neb žádné dítě není zárukou toho, že vztah mezi partnery vydrží. A žádat pak od státu, aby se postaral, je poněkud krátkozraké a nefér vůči těm, kteří si plní své rodičovské povinnosti. 

Kdyby měl stát vyplácet zálohové výživné, šel by v podstatě na ruku těm, kteří se placení alimentů vyhýbají. Byli by opět znevýhodňováni rodiče, kteří na výchovu svých dětí pravidelně přispívají. Cítili by se diskriminováni jen z toho důvodu, že někteří politici se chtějí jen voličům zalíbit a přicházejí s požadavkem, aby se stát angažoval v něčem, co mu nenáleží.

Jedinec, jenž je ve svém životě zvyklý spoléhat se jen na sebe a má v sobě jistotu, se těžko dostane do situace, kdy by si nevěděl rady a kdy by vinil stát z toho, že se mu nedostává finančních prostředků. A v tomto duchu bychom měli vychovávat své potomky, náš osobní příklad by se jim měl stát vzorem do života. 

Naše státní kasa není nafukovací, státní rozpočet musí počítat s dobou, kdy se naší ekonomice nemusí dařit. Zatěžovat státní rozpočet zálohovaným výživným není dobrým krokem. Od toho tu jednou máme soudy, které mají ve své kompetenci potrestat takové rodiče, kteří neplní svou vyživovací povinnost vůči svým dětem...