Není voucher jako voucher

Dovolená na Kubě mě někam posunula a obohatila mě o cestovatelské zážitky. Nejednalo se o klasickou dovolenou na pláži, po níž jsem toužila, dovolená to v pravém slova smyslu nebyla

Motto "Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Vždyť kdo jídal a dopřával si víc než já?" (Kazatel, 2 - 3, 2.24)

Mně stačilo vidět Kubu jen jednou, podruhé bych se hodně rozmýšlela, protože se tam člověk moc bezpečný necítí. Nejen kvůli hurikánům, ale hlavně kvůli komunistickému systému (v tomto směru bych ji doporučila třeba ultrakomunistu Josefu Skálovi, tam by se opravdu mohl plně realizovat), kvůli zlodějům a nekalým praktikám, vůči nimž jsou turisté vystaveni. Neprožila jsem dovolenou na pláži, hurikán Irma mou dovolenou změnil v branné cvičení nebo také služební cestu. V dnešní době by někdo mohl podotknout, že se jednalo o team building, v němž se testovaly vztahy teamu a tím byly rodiny. Vzhledem k tomu, že jsme byli za veškerá příkoří a nesrovnalosti, jež jsme na Kubě utrpěli, odškodněni voucherem, nazvala bych svou dovolenou spíše služební cestou. O ni jsem sice nestále, nicméně jsme měli možnost poznat rozdíly mezi hotelem tří, čtyř a pětihvězdičkovým. Mohli jsme vidět, jak nefungují na Kubě služby, jak se daří šmelinářům a zlodějům, což bych zařadila spíše do sociologického výzkumu. Ale co bylo na Kubě opravdu nádherné, je její příroda. V tomto směru je země opravdovým klenotem na naší planetě.

Ale vraťme se ke zmíněnému voucheru. Myslím si, že kdybychom využili služeb některé české, rádoby cestovní kanceláře, asi bychom se jen tak nějaké kompenzace nedočkali. Ale cestovali jsme pod křídly velmi dobře známé zahraniční CK a ta si přece nemůže dovolit, aby se na její pověsti ocitl stín. Proto ten voucher. Ale řekla bych voucher s určitou podmínkou, což nám samozřejmě nikdo neřekl.

Chtěli jsme jej využít pro koupi letenek na Bali, protože zmiňovaná CK letenky do této destinace prodává. Jenže voucher nebylo lze použít. CK nabízela dovolenou na Bali, chtěli jsme si ji tedy zakoupit, ale opakovala se stejná historie. Voucher použít nešel. A já v tom viděla prst Osudu. Pokoušeli jsme jej, když jsme se snažili o koupi letenek či dovolené na Bali. Osud nám v tomto směru řekl své jasné ne. A to dvakrát. My nakonec od dovolené na Bali upustili. A udělali jsme správně. Protože kdybychom tam byli odletěli, byli bychom nečelili hurikánu, ale pro změnu vulkánu.Nevím, co je pro člověka lepší, zda hurikán či vulkán. Při hurikánu padají větve, budovy, odlétávají střechy, rozbíjejí se okna, dveře, padají stropy, vichr vydává tak pískavý a skučivý zvuk, že vám z toho až zaléhají uši. A do toho lije jako z konve. Když je režisérem vulkán, je všude prach a láva. Z toho bych asi měla větší obavy.

I neodletěli jsme na Bali, Osud nás varoval dostatečně. Zakoupili jsme si dovolenou do Thajska, kde už jsme byli. Thajsko je snad jistota, když nepřijde na přetřes tsunami, ale Osud nám nic nesděloval. Už jsme v této zemi úsměvů byli a velmi nás okouzlila. Přírodou, mořem, lidmi, kuchyní, stravou. Uvidíme, zda se nám voucher vyplatil nebo se vše změní v jiný team building, v němž se budou opět testovat naše povahové vlastnosti. Máme se na co těšit, poletíme tam v high season, jak se označuje hlavní sezóna, čeká nás to v novém roce. A Bali? Třeba na něj také jednou dojde, ale musíme naslouchat tomu, co nám Osud sděluje, a kdo se Osudu příčí, bývá potrestán. O tom už přece psal náš klasik Karel Jaromír Erben, zařadil se mezi autory nadčasové, protože to, co platilo za jeho časů, platí stále. Měli bychom být schopni naslouchat signálům, jež nám Osud vysílá a měli bychom je respektovat. Jinak se může náš život změnit v peklo...