Není matka jako matka

Jdeme-li směrem na západ, najdeme tam matky, které nechají své děti dělat to, co chtějí, aniž by jim nastavily limity, směrem na východ je situace odlišná

Motto "Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!" (Izajáš, Šesteré "Běda!", 5.20)

Je zajímavé, že matky směrem západním dávají svým dětem hodně volnosti, moc se jimi nezabývají a západní děti bývají docela frackové. Myslím, že mi to potvrdí většina těch, kdo pracovala jako au-pair. Že některá dítka v Anglii mají toho velmi málo do roztomilosti. Jdeme-li směrem východním, vidíme, že tam se naopak vyžaduje přísná kázeň a disciplína, matčino slovo platí, děti musí poslouchat.

Naše země leží uprostřed Evropy a mně se zdá, že dříve zde ve výchově převládala spíše východní tradice, zatímco dnes se setkáváme s čímsi, co připomíná chaos. Západní styl se nám vloudil i do toho, k čemu a jak své děti vedeme. Řekla bych, že se z našich dětí také stávají otrapové, kteří jsou obrazem nedokonalé výchovy své matky. Ta jim raději v zájmu toho, aby měla od nich klid, co nejdříve do ruky vrazí tablet či mobilní telefon, který je zabaví. Nebo je místo procházky přírodou zavede do nákupního centra, tam je odloží v dětském koutku a jde na svůj "výšlap" po obchodech. Děti, které jsou odmalička v područí  komunikačních  technologií, začnou být velmi brzy ochuzeny. Nerozvíjí se jejich přirozená kreativita, ta ustrne, děti se stanou otrokem věci, která je zevnitř doslova vybrakuje. Vyrůstají bytosti, které jsou celkově prázdné, neumí používat svůj rozum, stanou se závislými na nejrozličnějších technologiích, které deformují jejich vývoj. Neumí si vytvořit přirozené vztahy se svými vrstevníky, neumí komunikovat, stanou se z nich jen jacísi sběrači nových technologií. 

V současnosti mám možnost nahlížet do rodin z Ukrajiny,  kam mě zavály mé pracovní povinnosti. A v těchto rodinách se setkávám s něčím co jsem jako dítě zažila. Že ve výchově panuje řád, matka je respektována, dítě má své povinnosti a musí si je splnit. Dítě je vedeno k tomu, aby respektovalo dospělého, je vedeno ke slušnosti. Děti nejsou zahrnuty všemi možnými hračkami, v rodinách se s nimi hodně povídá, což je něco, co dnešní matky povětšinou se svými potomky nedělají.

Jdu-li zpět do svého dětství, naše maminka si s námi hodně povídala. Hraček moc nebylo, ale nebyly zapotřebí, protože okolní svět poskytoval spoustu možností. Na jaře jsme jako děti venku hrávaly kuličky a vedly jsme o ně boje. Naše dny se odvíjely v přírodě, na dětských hřištích, kde jsme hrály nejrozličnější hry, v nichž se vytvářela naše pozice ve skupině. A doma jsme také hrály hry, protože se u nich sešla celá rodina a vytvářela se tak mezi námi pospolitost.

Dnešním dětem ani trochu nezávidím, nelíbí se mi, jak většina dnešních matek své děti vede. Řekla bych, že je spíše nevedou k ničemu. Většina dnešních matek chce mít od svých potomků především klid. Aby buď mohly lozit po facebooku a být ještě víc nešťastnější, když vidí, jak se daří jejich v uvozovkách kamarádkám na síti, nebo bezcílně bloumají po nákupních střediscích, aby zahnaly nudu. A neuvědomují si, že jejich znuděnost bude stále více narůstat, protože jsou uvnitř naprosto prázdné, protože se v životě naučily jen přijímat. Staly se sběračkami všeho toho, co jim přinesly zejména sdělovací prostředky, aniž by se naučily hledat svou vlastní cestu v životě. A tuto svou prázdnotu předávají dál svým dětem...