Patří panu Jandovi.

VY! , pane si ozřejměte slovo paušalizace. Pokud by autorka paušalizovala,

musela by negativně označovat VŠECHNY DŮCHODCE JAKO CELEK, zatímco

se negativně vyjadřuje o TŘECH sousedkách.

Ach, ty cizí termity, že.

Původně jsem myslel že je to sepsáno pro zasmání, ale patrně není. Pak je to smutné čtení o duševní bídě lidí, kteří zestárli a nedokázali se s tím vyrovnat.

Asi zapomněli na svůj životní záměr. Více viz:

"Skutečná radost ze života spočívá v tom, že se necháš strávit záměrem, který

sám považuješ za velký. Pak jsi přírodní silou a ne uzlíčkem bolístek a nemocí, který si stěžuje, že svět se nesnaží učinit Tě šťastným." >George Bernard Shaw.

Při čtení takových článků si vždy více vážím toho, že bydlím v domku a od sousedů (s kterými vycházím dobře, ale ono může stačit málo a co platí dnes, nemusí platit zítra) mě dělí 2.2 m vysoká huatým břečťanem ještě zvýšená zeď.

Souhlas, ale uznejte, že život ve skanzenu není tím pravým ořechovým. Dobří sousedé jsou požehnáním...

Nevím jak jinde, ono nejspíš jde o to, kdo byl nastěhován v úplném počátku baráku. Jaká parta. Vedle nás je dům, kde byli nastěhováni lidi z jedné firmy. Úžasné, jak ten dům září, od počátku. Prostě lidi, kteří se znali už dřív a vlastně profesní kolegové.

Náš dům už na tom byl hůř, lidi většinou cizí. Ale žádné větší hádky, problémy. Stěhovali jsme se tam v r. 1968. Dnes už je tam nás původních málo, ale naštěstí ti noví, mladí respektují klid. Takže pohoda .. Naštěstí naprosté minimum mrňousů, protože kdysi, když už vůbec vypukla nějaká nesrovnalost, tak jedině kvůli prckům.

A ještě - dnešní generace důchodců - záleží na původní profesi. Já mám pocit, že moje generace si už dost obstojně nasbírala vědomosti k počítačům, a tak spíš sedíme málem 24 h. u PC a zajímáme se o denní aktuality ze světa než o své sousedy.

Jsem taky dědek, ale jaksi se ustálilo, že když se něco semele, tak to dědek zařídí. Nikdo mi nevynadal,že jsem něco podělal, na svj si už dle mého rozhodnutí rozhodují mladší, ti peníze moc neřeší, maminek je kolem nás plno a tak jsme rádi, že i ta "nová vnoučata" nás berou, a co je důležité, šíříme slušnost a té se nám také zpětně dostává. Zkuste to tak, že jsme byli jiná generace a žijme s nimi život pro nás příliš rychlý tak, že si vezmeme jen to, co se nám líbí. Ulehčíme život nejen sobě, ale i jim, nemusí přemýšlet, co dneska s babi či dědou. Celkem vzato, oni nás v tom blázinci nepotřebují, tak jim dejme šanci, aby nám pomáhali.

Zvláštní kolik důchodců zde v diskuzi nepochopilo, že blog je o třech bábách v jednom domě a ne o důchodcích jako celku.

Bez toho, že bych zde zatím četla komentáře - jak jste přišla na to, že důchodce má skvělý život?

Já jsem v bydle zažila důchodkyni, s níž jsem 15 let nemluvila, protože bez příčiny sprostě nadávala mým tehdy 3letým dětem. Ty ji tím pádem měly prosklívat, nezdravit ale - nenadávat.

A dodnes doufám, že takhle zlá, jako byla paní B., nikdy nebudu.

Tak jak, paní Vlachová, tak jak jste se na dnešek vyspinkala? Byly nějaké nové sny o nenávistných důchodcích, které je třeba veřejně zkritizovat a pohanět, byly?

Dejte si pěkně kafíčko a nebo třeba dnes tolik módní energy drink a pěkně, šťavnatě to všechno sepište! Doporučuji dvě obsahové linky - jednak, jak jsou senioři psychickou zhoubou našeho národa - a za druhé resuscitaci bolševického sloganu z konce 50. let, který zněl "Dědeček a babička, ujídají z chlebíčka". Budete to muset upravit do dnešní doby. Text pak zakončit mohutnou výzvou k plošnému boji s takovými škůdci národa.

Přeji Vám pěkné tvůrčí dopoledne!

Je vidět pane Tronnere, že jste článek naprosto nepochopil... Anebo, že by se potrerfená husa ozval...

Ještěže bydlím v přízemí a nemáme balkony.